(11.10 hodin)
(pokračuje Chytka)
Ale abych předešel jakékoliv diskusi na toto téma, tak nyní veřejně slibuji, že na ústavněprávním výboru, kde nepochybně tato norma bude projednávána, popřípadě v druhém čtení, předložím komplexní pozměňující návrh a předložím tzv. slovenskou variantu, tedy předložím, aby trestní odpovědnost byla od 14. roku věku a legální začátek sexuálního života byl možný až od 15. roku věku.
Tolik má poznámka prvá.
Poznámka druhá, k předkladatelům. Jsem velice rád, když jsem si přečetl důvodovou zprávu, že paní dr. Rujbrová poukazuje na zákon o soudnictví ve věcech mladistvých. My bychom si totiž měli říci, jaká v současné době je právní úprava pro mladistvé. V současné době je to tak, že pokud se nějaký mladistvý do 18. roku věku dopustí trestného činu, pak soudce nejdříve musí zkoumat jeho mentální a duševní vyspělost. Pokud by se zjistilo, že tento mladistvý ještě nedozrál a není schopen rozpoznat, čeho se dopustil, pak soudní líčení vůbec ani není zahájeno. To znamená naše právo je poměrně velice moderní. Myslím si, že to je taková ta úprava, po které dlouhodobě volala moje kolegyně paní dr. Eva Dundáčková, protože ono s trestnou odpovědností jest to někdy složité. Ve svém okolí jistě známe mladistvé ve 13. roku věku, kteří přesně vědí, co činí, a vědí, bohužel, že se třeba dopouštějí krádeže. Ale existují klidně patnáctiletí, šestnáctiletí mladiství, kteří opravdu nemají jasno, jaká je jejich zodpovědnost. Díky této úpravě se Poslanecká sněmovna klidně může shodnout, že začátek trestní odpovědnosti bude od 12. roku věku a od dvanácti do osmnácti let, pořád tak, jak je tedy současná právní úprava, by soudce nejdříve vždy musel zkoumat, zdali veškerá mentální a duševní vyspělost je pro to, aby soudní řízení mohlo být započato.
Z tohoto hlediska já se domnívám, že pro mne tímto konstatováním by ta diskuse skoro mohla skončit. Leč, dovolte mně se ještě vyslovit k tomu, proč řekl bych skoro tak tvrdošíjně trvám na tom, aby trestní odpovědnost byla snížena na 14. rok věku.
Když jsem si všiml, že sněmovní tisk 748 doputoval do Poslanecké sněmovny, tak zároveň ten den vyšel rozhovor s panem ministrem zahraničních věcí Karlem Schwarzenbergem. A on se vyjadřoval ze svého pohledu, proč se domnívá, že došlo k celosvětové ekonomické krizi, jejímž jsme svědkem. A nebude to samozřejmě úplný citát, ale z tohoto rozhovoru vyplynulo, že pan ministr se domnívá, že v USA existuje mnoho mladých třicetiletých, třicetipětiletých bankovních úředníků, kteří mají za sebou elitní vysoké školy, mají jistě nesmírný rozsah svých vědomostí, avšak chybí jim zodpovědnost. Chybí jim zodpovědnost za to, že spravují něčí, cizí peníze. Berou to, jako kdyby ty peníze, které jsou uloženy v bance, patřily té bance a nezáleží na ničem jiném, než jak tyto peníze rozmnožit, a nakonec bylo přikročeno k lehkovážným úvěrům hypoték a tím vlastně byla odstartována celá ta krize.
Ano, vážené dámy a pánové, já se opravdu domnívám, že každý máme svou zodpovědnost. Zodpovědnost mají nepochybně rodiče za výchovu svých dětí. Zodpovědnost mají učitelé na základních a středních školách, všichni pedagogové na vysokých školách. Zodpovědnost mají politikové. Zodpovědnost máme my. Za domácí úkol bychom si do druhého a třetího čtení mohli promyslet, protože se blíží konec tohoto volebního období, zdali jsme v tomto volebním období vždy v této Poslanecké sněmovně zodpovědně hájili zájmy naší země, anebo zdali jsme se například někdy nepřiklonili k tomu, že to bylo vhodné pro tu či onu stranu, nebo nedej bože dokonce pro nás samotné. Zodpovědnost mají média. Nevím, zdali média vždy si ověřují ze dvou tří nezávislých zdrojů, zdali se skutečnost, o které následně píší, opravdu stala. Vzpomínám si na příběh senátora Töpfera, který večer přišel domů, pustil si televizi a volali mu zděšení jeho známí a přátelé, jak se mu daří, když má ten infarkt a je v tuto chvíli v nemocnici. Tuto zprávu si samozřejmě média úplně vymyslela.
Vážené dámy a pánové, já se domnívám, že zodpovědnost je pro naši zemi nesmírně důležitá. My se jistě shodneme, že chceme, aby naše země byla ekonomicky vyspělá, aby naši občané byli bohatí. Na tom se shodneme jistě napříč politickým spektrem. Ale já se domnívám, že na počátku tohoto století, na počátku tohoto tisíciletí je taktéž zapotřebí, aby naši občané byli zodpovědní.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Radimu Chytkovi a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Zdeněk Jičínský. Dále se do rozpravy hlásí pan poslanec Grospič.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Pan poslanec Chytka, který tu mluvil přede mnou, mluvil ve smyslu svého návrhu, který tehdy byl úspěšný, to znamená, že oproti vládnímu návrhu, který počítal s věkovou hranicí 15 let, většina ve Sněmovně se rozhodla tuto hranici snížit. Ale myslím, že všichni dobře víme, že kolem této otázky se rozběhla poměrně široká diskuse, do které vstoupila i celá řada odborníků, byť samozřejmě jsem si vědom, že to není žádná úzce odborná otázka, ale přece jenom zejména v souvislosti se snížením hranice pro legální sexuální styk vystoupila celá řada lidí z této oblasti s po mém soudu erudovanými stanovisky, která je třeba brát v úvahu.
Vzpomínáte si možná také, že pan ministr Pospíšil v závěrečném slovu mluvil o tom, že Ministerstvo spravedlnosti připraví v této věci návrh změny. Nestalo se tak. A z tohoto hlediska já oceňuji návrh, který tu paní poslankyně Rujbrová zastupuje. Jsem si samozřejmě vědom, že diskuse nemůže být nikterak jednoznačná z hlediska svých závěrů. Ukázalo to ten fakt, že už i v předchozí volební periodě tato otázka byla předmětem sporu a i tehdy vládní návrh nebyl přijat v podobě 15 let a většina se rozhodla pro 14 let.
Nechci teď užívat argumentu, že to je populistické, protože na to žádná přesná kritéria nejsou. Jenom připomínám takovou zajímavost. Víte, že svého času vzbudila velkou pozornost kauza katarského prince. Jenom připomínám, že kdyby v době této kauzy platil trestní zákon v té podobě, která byla schválena a která má nabýt účinnosti 1. ledna příštího roku, tak žádná kauza katarského prince nevznikla. Netvrdím, že by to bylo dobře, nebo špatně, jenom to připomínám, abychom si uvědomili relativitu určitých věcí, relativitu určitých soudů i relativitu závěrů, které jsou z některých věcí vyvozovány. ***