(pokračuje Urban)
Tak bych mohl pokračovat projekt od projektu, ale prostě cíl pokusit se výpadek zakázek řešit nahrazením jinými zakázkami, tedy projekty, které stejně budeme muset v České republice udělat, tak ten já tady nevidím ani o něm neslyším, a to nemluvím o dopravní infrastruktuře, o budování železničních koridorů a tak dále a tak dále. Místo toho Státní fond dopravní infrastruktury má o 8 nebo 9 mld. korun méně, než měl v roce 2008.
Ještě mi dovolte zmínit důležitou věc. Všichni tady říkáme, že Česká republika je otevřenou ekonomikou, že je závislá na exportu, že export musí být tím tahounem české ekonomiky, a také všichni víme, že propad zakázek není jen v České republice, ale hlavně v zahraničí - tedy jestli se propadá český průmysl, tak hlavně díky oslabení poptávky v zahraničí. Já bych si myslel, že v této době musí přijít nějaká silná exekutivní rozhodnutí, jak se snažit podpořit české firmy v zahraničí, a to zvláště v mimoevropských zemích, tedy chcete-li jinak, prostě hledat nové trhy, nové projekty, nové možnosti, a to se bez zásadního exekutivního rozhodnutí, bez zásadní, moderní, nové, skutečné podpory ekonomické diplomacie neobejde.
Poslední poznámka se týká chování českých bank. Já myslím, že situace se trochu zlepšila, ale přesto dnes banky řeší situaci krize tím, že vše je pro ně riziko, tedy raději nepůjčíme nikomu a budeme se snažit přečkat situaci krize zamčeni ve svých bankovních domech a peníze radši zamkneme do trezoru, protože i když firma má možná nějaké zakázky, tak my nevíme vlastně, jestli její kredit se nesníží za měsíc o tolik, aby nás to vystavovalo nějakému riziku.
Myslím si, že banky jsou právě tím, kdo prohlubuje hospodářskou krizi v České republice. Česká národní banka třikrát po sobě snížila úrokové sazby. A víte, co se stalo? Komerční banky s malým "k" nenásledovaly Českou národní banku, právě naopak. Běžné firemní provozní úvěry jsou mnohem dražší, pokud vůbec jsou, než byly před krizí. Já myslím, že stav není možné ponechat nějakému samovolnému řešení. To se prostě nevyřeší tak, že voda teče z kopce a tady najednou prostě dojde k situaci, že banky se začnou chovat k firemní sféře nějakým jiným způsobem. Tedy jestli to mají být nějaké garance za úvěry, za smysluplné projekty, nebo jestli to má být jiné exekutivní rozhodnutí, to bych od vlády očekával.
Nebudu vás dál zdržovat. Dílčí opatření zrychlení odpisových sazeb je opatřením správným, je opatřením, které navrhuje rovněž sociální demokracie, takže je to opatření, které podpoříme. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců ČSSD.)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já děkuji. Kdo další si přeje vystoupit v obecné rozpravě? Pan poslanec Dolejš, pan ministr Nečas. Pánové, přihlásili jste se ve stejný okamžik. Pane poslanče Dolejši, máte slovo.
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo. Pan ministr aspoň bude moci reagovat i na mě. Já jsem ve své zpravodajské zprávě vzpomenul, že bychom se měli věnovat tomuto daňovému titulu možná zevrubněji právě s ohledem na časy krize, ale i s ohledem na to, co říkal můj předřečník, tedy kolega Urban, který volal po určitých exekutivních opatřeních, volal po některých krocích v oblasti výdajů veřejných financí, ale jak už to tak bývá, když jsou výdaje, musí být i příjmy.
V současné době se mění uvažování o dluhové službě, o struktuře dluhu České republiky, ale je zjevné, že změna struktury dluhu, dokonce možná i mírná změna míry dluhu není jediné a vyčerpávající řešení a že bychom měli obrátit pozornost i na onu stránku příjmovou, minimálně v horizontu příštího fiskálního období, protože příjmové daně už toto fiskální období samozřejmě neovlivní.
Nabízí se otázka, která tady byla diskutována v rámci prezentace vládního protikrizového balíčku, a to zda chceme už v příštím roce, tedy v době, kdy pravděpodobně krize zdaleka neodezní, do našeho českého daňového systému vrátit určitou míru efektivní - zdůrazňuj slovíčko efektivní - progrese. Většina zemí v Evropě tuto daňovou progresi má. Pravda, některé země samozřejmě nikoliv. Je otázkou, proč my za prvé to chceme řešit dlouhodobě, systémově a zda určitá efektivní progrese by nevytvořila odolnější rozpočtovou bázi, příjmovou bázi, protože podle různých propočtů se potvrzuje, že v České republice by případná změna míry zdanění neměla takový účinek na citlivost chování investorů jako v jiných zemích. Zkrátka je tady určitý prostor pro to, daňovou progresi oživit a určitým způsobem nastavit.
Samozřejmě je mi jasné, že tím otevíráme debatu o daňové konkurenci, což je reálný ekonomický fakt, ale firmy se rozhodují ne pouze podle daňových nákladů. I když nemusíme slyšet na kritiku velkých zemí, zejména ze Západoevropské unie, na téma daňového dumpingu, protože pro ně samozřejmě naše nižší daně znamenají určitou konkurenční nevýhodu, tak přesto si myslím, že zdravé veřejné finance jsou zapotřebí, a to nejenom z hlediska státního rozpočtu, ale příjmové daně jsou samozřejmě daně sdílené, a tedy mají zásadní význam i pro stabilitu rozpočtu na krajích, v obcích a ve městech.
Samozřejmě, že se dá akademicky diskutovat, jak obejít toto nesmyslné soutěžení v daňových sazbách, v daňových úlevách, zkrátka v zátěži prostřednictvím přímých daní. Ale bohužel od akademických konceptů k reálné hospodářské politice je zatím poměrně daleko. Je to vidět i na diskusích, které se odehrávají na půdě Evropské unie. Takže myslím, že v dohledné době nám zatím europeizace příjmových daní příliš nehrozí. Na druhou stranu ten trend poklesu přímých daní, zejména korporátních daní, je zjevný a měl by se někde zastavit, možná dokonce mírně by se váha tohoto příjmu do veřejného rozpočtu, do eráru, mohla zvýšit. Rozhodně si nemyslím, že naším konečný řešením by byla nějaká "zero tax", nějaká nulová sazba korporátní daně, která by v podstatě také systémově problém daňové soutěže odbourala.
Čili podtrhuji návrat efektivní daňové progrese, takové, kterou by ekonomika unesla, dobře zvážené, dobře zvážený návrat u daně z příjmů fyzických osob do určitých pásem, které by v době krize neměly vyloženě odpuzující účinek, a zvážit, zda něco podobného nezavést i u korporátní daně. Možná že by se to nemělo konstruovat na sazby na bázi zisku, spíše na bázi obratu, protože dosahování určité míry zisku může být předmětem takzvané, v uvozovkách, daňové optimalizace. Mohlo by být obcházeno. Ale zkrátka ulevit menším firmám, protože menší firmy koneckonců jsou především české firmy, a dát přiměřenou daňovou zátěž u korporací, které jsou velké a pro které určitě tato položka není smrtící a není tak rozhodující, jak se někdy říká.
Toto téma jsem chtěl do obecné rozpravy ještě nastolit, protože si myslím, že se k němu budeme muset ještě vracet. ***