(15.30 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím, pane premiére. Já jsem jenom chtěl říci panu poslanci, že já vím, že on není slavný automobilový závodník. To byl pouze šum a já jsem to jméno vyslovil. Pan Laudát. Prosím, máte slovo.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Pokud bych měl osobně hodnotit celý ten výpadek plynu, krizi, tak bych chtěl říci, že nepokládám tu záležitost v žádném případě za uzavřenou. Od roku 2006 je to každoroční krize, která letos vedla k úplnému zastavení tranzitu až na více než dva týdny. K takovému radikálnímu střetu mezi Moskvou a Kyjevem ještě nedošlo. K takovému zastavení dodávek nedošlo ani v dobách studené války, a to je samozřejmě co říci. (V sále je velký hluk.)
Celá ta krize má několik rovin od roviny cenové, vnitropolitické v jednotlivých zemích, speciálně na Ukrajině, přes rovinu strategickou, geopolitickou až po řekl bych dlouhodobé cíle diverzifikace dodávek plynu z jihovýchodní Asie do Evropy.
Musím říci, že my jsme prošli krizí slušně. Získali jsme si respekt.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pardon, pane premiére, promiňte. Prosím vás o klid, kolegové.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Mimo jiné i proto, že znalost prostředí, znalost způsobu komunikace, znalost i vnitropolitické scény na Ukrajině nám umožňovala od začátku velmi osobní kontakt se všemi hráči, a to jak na té byznysové straně, to znamená Naftogaz a Gazprom, případně RosUkrEnergo, tak na té straně politické. V tomto smyslu už 2. ledna bylo zahájeno jednání v Praze se zástupci Ukrajiny, a to jak větve prezidentské, tak větve premiérské, tak i větve byznysové. To, že jsme potom zvolili princip takzvané kyvadlové diplomacie, byl víceméně vynucený krok v situaci, kdy bylo zcela evidentní, že bez nějakého impulsu, a Evropská unie se nechtěla v žádném případě namočit do bilaterálního vztahu, komerčního vztahu Ukrajiny a Ruska, nebo Naftogazu a Gazpromu, zvolit princip kyvadlové diplomacie bylo jediné možné řešení. Podařilo se nám odblokovat fakticky neschopnost obou stran sednout ke stolu a výsledkem dohody o umístění monitorovacích misí bylo nakonec i zasednutí ke stolu speciálně premiéra Putina a premiérky Tymošenkové.
Já se nechci pouštět do dalekosáhlých konotací celého problému, ale nic vyřešeno není. Polsko dodnes nemá plnohodnotné dodávky. A spekulace o tom, jestli je to proto, že to je poslední země, která se brání výstavbě Nord Streamu, nebo z jiných důvodů, jsou spekulace v tuto chvíli nesmyslné.
To, že existuje desetiletý kontrakt mezi Ukrajinou a Ruskem, neznamená, že příští rok se nemohou problémy opakovat znovu. Krize ukázala několik věcí a potvrdila naši prioritu usilovat o energetickou bezpečnost evropských zemí. Tak jak já jsem znám jako velký kritik některých společných politik, zemědělské, a to si myslím, že se shodneme, a některých dalších, tak to, že neexistuje společná energetická politika, začíná ohrožovat dlouhodobě nebo střednědobě naši bezpečnost, nezávislost, případně svobodu.
Řešení samozřejmě není jednoduché. Je nákladné. Musí vést několika směry. Tím prvním je budování zásobníků. Tady můžeme ukázat určitou solidaritu, kterou jsme ukázali během krize se Slováky, a budovat společné zásobníky. Jsou na to prostory. Jsou to investice nesmírně náročné, na kterých by se měla podílet celá střední Evropa. Jsou to investice na propojení mezi státy, a to jak plynu, tak elektrického vedení obecně. Jsou to investice do alternativních cest, aby nevedly jenom přes Ukrajinu. A jsou to investice do alternativních zdrojů. Speciálně u plynu je to možnost dovážet plyn, já bych řekl diskutabilní, komplikovaná, nevyjasněná, riskantní, z oblasti Kaspiku, Střední Asie. Proto mimo jiné před přípravou summitu o východním partnerství cestuji příští týden do Turkmenistánu, Kazachstánu a Ázerbájdžánu.
Je to samozřejmě diverzifikace dodávek plynu a importu surovin jinými typy energií. A tady speciálně, a ta diskuse musí probíhat, je to diskuse o jaderné energetice, o případných jiných substitutech. A je to diskuse, která čeká celou Evropu.
V tomto smyslu jsem velmi rád, že se nám podařilo opravdu dostat i na březnový summit Evropské rady toto téma jako jedno ze dvou nejdůležitějších témat vedle řešení ekonomické krize. Jsem velmi rád, že i ty země, které ohroženy nebyly (upozornění na čas), jsou díky našemu předsednictví přinuceny se tímto problémem velice detailně zabývat.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Pan poslanec Laudát ještě doplní.
Poslanec František Laudát: Děkuji. Já bych ještě položil přece jenom doplňující otázku. Pane premiére, domníváte se, jestliže Evropská unie v některých oblastech hledá smysl své existence, že by Česká republika v rámci předsednictví ještě iniciovala vznik jakési evropské energetické charty, která by garantovala poté, co některá vláda za peníz velice levný a nezodpovědně zprivatizovala například plynové hospodářství, ale i energetické sítě, jestli by garantovala všem členským zemím férový jednotný přístup k takovýmto problémovým energiím, jakými už dneska například plyn či ropa je, aby se nestalo, že potom některé státy, až opravdu se může stát, že půjde do tuhého, přístup k těmto energetickým sítím mít budou a některé ho budou mít méně. To není jenom otázka zásobníků, ale skutečně jednotného přístupu. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím pana premiéra. Může reagovat.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Jenom pro zajímavost. Energetická charta samozřejmě existuje. Pro pobavení, víceméně Ukrajina ji podepsala, Ruská federace nikoliv. Nemám pocit, a tady je jediný hodnotící soud v této chvíli, protože jinak já se vystříhávám hodnotit, kdo za to může, Ukrajina, přestože ji podepsala, tak ji v dané chvíli neplnila. Ono to tak jednoduché nebude.
Situace není tak prostá, protože většina plynových sítí je dneska buď v rukou nadnárodních korporací jak s podílem státu, někdy i s podílem Gazpromu. Hlavní společnosti jsou RWE, na našem území RWE Transgas, E.ON, dneska E.ON Ruhrgas. Je to Gaz de France /GDF/, SUEZ a je samozřejmě italská ENI, které vlastně ovládají většinu sítí. Tady je třeba říci, že nikdo ani nevidí do kontraktu jak na tranzit, tak na dodávky plynu, protože jsou součástí obchodního tajemství. Proto je ta diskuse o cenách velmi složitá, protože se jedná buď o cenu fixní, nebo závislou na vývoji ceny ropy. U tranzitu o amortizaci potrubí a délku tranzitního potrubí.
Chci říci, že má existovat podle mě společná energetická politika. Nemyslím si, že bychom kvůli tomu museli znárodňovat. Je to otázka přístupu třetích stran a našeho přístupu k (nesrozumitelné), kdy my zastáváme velmi opatrnou pozici právě u plynu a nemíníme dopustit, abychom definitivně ztratili kontrolu nad naším tranzitem.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Můžeme ukončit tuto interpelaci. Prosím pana poslance Ježka, který by měl interpelovat ve věci investičních pobídek vlády. Prosím, máte slovo.
Poslanec Josef Ježek: Pane předsedající, dámy a pánové, hezké odpoledne.
Pane premiére, já si dovolím obrátit vaši pozornost k tématu, které už tady bylo v rámci dopolední diskuse při písemných interpelacích poněkud prezentováno, a to jsou investiční pobídky. V době vlády sociální demokracie jsme jako opozice kritizovali a dodnes kritizujeme investiční pobídky, které tyto vlády poskytly. Tyto ekonomické nástroje byly směřovány hlavně do oblasti zpracovatelského průmyslu a také průmyslu automobilového. Ten se podle mých informací podílí na udělených investičních pobídkách zhruba asi 45 %. Nyní přichází vaše vláda s novelou zákona č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách, když na svém jednání 26. ledna tuto novelu schválila.
Dovoluji si tedy vznést dotaz: Proč vláda k této novelizaci zákona o investičních pobídkách přistoupila? V čem se tato nová úprava oproti stávajícímu stavu liší a do jaké oblasti vláda hodlá tyto ekonomické nástroje směřovat? Děkuji za vaši odpověď.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Slovo má předseda vlády. Prosím.
***