(20.20 hodin)
(pokračuje Schwippel)
Po těchto dvou referendech ve Francii a v Nizozemí nám bylo slibováno takzvané D-období neboli debata - dialog a reflexe. Co se stalo? Místo toho německá kancléřka Angela Merkelová v lednu 2007 píše dopis státníkům členských států, kde jim pokládá dvanáct otázek, a jedna z nich zní - je to otázka číslo tři - zda by jim nevadilo, pokud by došlo ke změně terminologie s tím, že by byla zachována právní podstata. No co to je jiného než podvod? Změnou terminologie a zachováním právní podstaty obelstít voliče a obelstít členské státy a zároveň dosáhnout změnou přijímání těchto změn, to znamená tradičním způsobem změn smluv toho, že se nebudou konat referenda v jednotlivých členských zemích. To já pokládám za podvod. Mám tady i některé citáty. Například bývalý italský premiér Guliano Amato přiznal, že přesně cílem těchto změn bylo obejít referenda v členských zemích. To je podle mého soudu podvod.
Tato smlouva je podvodem na voličích českých, a to přesto, že bude mít pro Českou republiku vážné a řekl bych fatální následky.
Hovořilo se tady o hlasovacím mechanismu. Napříště má být zavedena takzvaná dvojí většina. To znamená jednak většina členských států, přesně řečeno 55 % členských států, musí souhlasit s aktem unie plus 65 % populace. Položím vám takovou otázku: Kdo myslíte, že na těchto změnách nejvíce prodělá? Odpovím vám, že tím, kdo nejvíce prodělá, je Česká republika.
Dovolím si vám doporučit článek ekonomů z London School of Economics, kteří na statistických datech ukazují, že tím, kdo nejvíce prodělá přechodem od Smlouvy z Nice k Lisabonské smlouvě, jsou tři státy - Řecko, Portugalsko a Česká republika. A tím, kdo bude mít relativně nejhorší pozice, jsou Maďarsko a Česká republika. Tedy tím, kdo nejvíce prodělá ze všech členských států Evropské unie, je právě Česká republika. To je totiž výsledkem takzvané dvojí většiny, kdy na jedné straně je vážení všemi členskými státy, to znamená tam vydělávají malé země, a na druhé straně populací těchto států, tam zase vydělávají ty hodně populačně bohaté země. Takže nejvíce na těchto změnách prodělávají země střední velikosti a nejvíce právě Česká republika. (Poslanci stále silně hlučí.)
Ten, komu něco říká jméno Lionel Penrose, což je britský matematik, tak ví, že tento princip je i nespravedlivý, protože Lionel Penrose ukazuje ve svých výpočtech, že to, co je správné vážení, je vážení odmocninou z populace, nikoliv přímo populací. Tento nástroj nebo tento postup navrhovalo již dříve Švédsko, tento postup navrhovalo také Polsko v rámci jagellonského kompromisu. Bohužel nebyl přijat.
A jestliže pan místopředseda Zaorálek zde říká, že nevidí nic federativního na Lisabonské smlouvě, tak bych vás chtěl -
Předseda PSP Miloslav Vlček: Pane poslanče, promiňte, já vás přeruším. Poprosím, abyste se ztišili, kolegyně a kolegové.
(Řečník se opět ujímá slova.) Počkejte, pane poslanče. Až se ztiší Sněmovna, budeme pokračovat…
Prosím, pokračujte.
Poslanec Jan Schwippel: - tak bych vás chtěl upozornit na jednu zajímavou skutečnost. Ve spolkové radě jsou rovněž váženy jednotlivé země neboli Länder, a to tím způsobem, že ty nejmenší mají tři hlasy a ty největší mají šest hlasů. Takže jednomilionové Sársko má tři hlasy, osmnáctimilionové Rýnsko-Falcko má šest hlasů. To znamená, že Německo na evropské úrovni prosazuje mnohem dramatičtější model, než který funguje ve Spolkové republice Německo. Nikdy by si spolková vláda nedovolila navrhnout tento model v rámci spolkové rady. V rámci Evropské unie ho navrhuje klidně a jde o model nespravedlivý.
Zaznívá také často názor, že ten hlasovací mechanismus a potažmo vůbec celá Lisabonská smlouva je nutná kvůli rozšíření Evropské unie. Já tvrdím, že to je lež a podvod, protože pokud tento model začne fungovat v roce 2017, tak v roce 2017 bude mít Turecko podle některých analýz více než sto milionů obyvatel. A zajímalo by mě, zda je mezi vámi někdo, kdo opravdu tvrdí a věří, že Francie a Německo připustí, aby se Turecko po svém vstupu do Evropské unie stalo nejmocnější a nejvlivnější zemí Evropské unie. No nepřipustí to. Jednoznačně právě model obsažený v Lisabonské smlouvě znamená, že Turecko se členskou zemí Evropské unie nestane. Prosím, neříkejte zde, že Lisabonská smlouva umožňuje rozšíření. Není to pravda. V případě Turecka mu naopak brání.
Také je pravda, že Francie si už prozíravě opatřila článek, který kromě toho, že rozšiřování unie zůstává v jednomyslnosti, tak také umožňuje zavedení takzvaných blízkých partnerství se sousedy Evropské unie. A to je přesně to, co Francie hodlá nabídnout Turecku. Poté co Evropská společenství, respektive Evropská unie, s ním vyjednávají od šedesátých let, tak se členství nedočká, protože s Lisabonskou smlouvou to není možné. A místo toho se mu dostane privilegovaného partnerství.
Další věc, ve které Lisabonská smlouva ohrožuje zájmy České republiky, je to, že pokud bude ratifikována Lisabonská smlouva, tak pravděpodobně nedojde k vybudování radarové stanice na území naší země. Panu místopředsedovi Zaorálkovi, který tvrdil tady posledně, že poslanci ODS nečetli smlouvu, tak bych chtěl říci, že jsou to články 22 a 42 Smlouvy o Evropské unii. A samozřejmě na radarovou stanici můžeme mít názor různý, ale to, o co jde, je, co to všechno znamená.
Chtěl bych zde připomenout slova francouzského prezidenta Jacquesa Chiraca, který v určité situaci a za určitých okolností prohlásil, že nové členské země promeškaly významnou příležitost mlčet. A to je přesně to právo, kterého se nám dostane, až bude přijata Lisabonská smlouva. Budeme mít mnoho významných příležitostí mlčet.
Další věc, v níž jsou ohroženy bytostné zájmy České republiky, samozřejmě je poválečná československá legislativa a prezidentské dekrety a to, že na základě Lisabonské smlouvy může dojít k restituci majetku sudetských Němců. Pokud mě budete napadat, že nevím, proč to říkám, tak opět mohu vám uvést, proč tomu tak je. Stane se tak na základě prohlášení číslo 17 o nadřazenosti práva unie. Byť je toto zakotvení nadřazenosti vysoce problematické, stane se tak na základě občanství Evropské unie a stane se tak na základě právní závaznosti Listiny základních práv a svobod.
Dokonce i Ústavní soud ve svém nálezu k článku 50 uznává, že každý občan Evropské unie bude mít napříště právo se obrátit na Evropský soudní dvůr s jakoukoliv stížností na porušování práv obsažených v Listině. A už se to chystá. Zmínil se o tom i Hans-Gert Pöttering, že skupina sudetských Němců skutečně chystá žaloby k Evropskému soudnímu dvoru na diskriminaci. Dovedeme si představit, že ve chvíli, kdy tento soud bude tvořit dejme tomu Řek, Kypřan a Malťan, že skutečně velmi snadno dojdou k závěru, že sudetský Němec byl diskriminován, a v té chvíli bude nařízeno členskému státu zjednat nápravu.
Ti, kteří hovoří o retroaktivitě, tak jim musím říci, že to vůbec není na místě. Naše soudy stále podle prezidentských dekretů soudí, stále jsou ukončovány případy a rozhodovány případy podle prezidentských dekretů, čili nejde o nic vyhaslého. A pokud tvrdíte, že straším, tak já mám pro vás návrh, jak můžete strašně jednoduchým způsobem českou veřejnost v jejích obavách uklidnit. Ať tady řeknou pánové Topolánek, Paroubek a Bursík na mikrofon, že z Lisabonské smlouvy, z její ratifikace, žádné nebezpečí v souvislosti s restitucí majetku sudetských Němců nehrozí. To je za a). A za b) Kdyby přece jenom jakýkoliv český občan došel k majetkové újmě v souvislosti s ratifikací Lisabonské smlouvy a restituce majetku sudetských Němců, že mu tuto újmu a tuto škodu uhradí ze svých soukromých prostředků. Já myslím, že to je slib a záruka, která je velmi srozumitelná. A jestliže tvrdíte, že žádné takové nebezpečí nehrozí, tak tuto záruku a tento slib úplně v klidu můžete dát.
Takže závěrem. Já jsem přesvědčen o tom, že Lisabonská smlouva vůbec nenaplnila původní záměr, což byl záměr Laekenské deklarace, to znamená učinit Evropu za prvé efektivnější - já si myslím, že vytváření jakýchkoliv nových byrokratických institucí a přehlasovávání jedněch druhými určitě k nějaké efektivitě nepřispěje. A za druhé, měla učinit Evropskou unii transparentnější - já myslím, že celý ten způsob přijímání evropské ústavy a později Lisabonské smlouvy a podoba Lisabonské smlouvy, která má podobu nesrozumitelného souboru změn, že určitě transparentní nejsou. A určitě nečiní Evropskou unii demokratičtější, protože jestliže je obcházen názor jedněch vyslovený v referendu a druhým je toto právo na referendum vůbec upíráno, tak to určitě demokratické není.
Já jsem proto přesvědčen, že Lisabonská smlouva naplňuje skutkovou podstatu podvodu, který je podle nového trestního zákoníku. Toho se dopustí ten, kdo sebe nebo jiné obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak na cizím škodu nikoli nepatrnou.
***