(20.10 hodin)
(pokračuje Vojíř)
Dělají to jejich nadnárodní společnosti, které jsou v mnoha případech vlastněny těmito vládami. A praktická ukázka je Nordstream, to znamená plynovod, který má propojit přímo Ruskou federaci s Německem. Nám to přinese jistý profit, já to říkám otevřeně, ale bude to problém možná pro pobaltské země, bude to problém u Polska a může to být problém pro skandinávské země. Je toto společná politika dobrá, nebo je špatná? Pro koho je dobrá? Pro Německo, pro Francii, v tomto případě i pro nás je dobrá. Ale pro možná dalších pět nebo šest států je velmi nebezpečná.
Druhý případ nebo druhý příklad. Francouzi byli ti, kteří prosadili environmentální energetický balíček. Prosadili do něj zvýšení tlaku na snižování plynu CO2, a to na úroveň 20 % z roku 1995 v horizontu roku 2020. Víte, proč to dělají? Dělají to proto, že téměř žádné uhelné elektrárny nemají. Mají 80 % elektřiny z jádra a zbytek mají plyn. Těm to vyhovuje. Ale my tady budeme muset platit, protože naše energetika je z 60 % závislá na uhlí - 60 % jak pro výrobu elektřiny, tak tepla. To znamená my to budeme platit. A když to nezvládneme technologicky, těmi vysokými investicemi, tak si budeme muset koupit odpustky a ty odpustky se budou dražit, nebo bude se v podstatě za ně platit. Tak to je druhý příklad toho férového společného postupu v rámci Evropy.
Za třetí. Zúčastnil jsem se hospodářského a měnového výboru jako spolupředsedající v Evropském parlamentu. Dovolte mi jenom říci pár odrážek, co tam padalo všechno za myšlenky, o kterých máme velmi vážně jednat. Například harmonizace daní a její sjednocení - s tím nemůžu vůbec souhlasit. Otázka offshorů neboli daňových rájů - ano, o tom se bavme, to je velký problém. Otázka zdanění úspor - s tím nemůžu vůbec souhlasit. Otázka dostupnosti úvěrů pro malé a střední firmy - ano, o tom diskutujme. Otázka společné politiky - nemůžu souhlasit. A tak bych mohl pokračovat.
Já tím chci naznačit, že s třetinou věcí lze souhlasit hned, třetinu věcí odmítám a o třetině věcí je možno diskutovat. A toto je ta pestrost, ta barevnost, a takto uvažujeme nejen my politici, ale uvažují tak i naši voliči a spoluobčané. Nic v této věci není černobílé.
Tudíž na závěr mi dovolte říci jednu věc. Já jsem rád, že jsem členem Občanské demokratické strany, že můžeme mít svobodný názor a že i v této velmi důležité věci můžeme hlasovat svobodně. Já za to děkuji svým kolegům, svému předsedovi, vím, že to má velmi složité v této věci, ale jsme svobodní. Nikdo nám direktivně nic nenařizuje.
A k poznámce pana předsedy Paroubka, že 80 % voličů ODS si přeje Evropu. Ano, Evropu svobodných občanů, nikoli federativní. Nikdo nebo téměř nikdo Lisabonskou smlouvu nečetl, nikdo ji nepodrobil analýze. Jestli ji zná desetina občanů, tak tvrdím, že je to moc. A že to je otázka spíše pocitů a dojmů.
A to jsou naši voliči. A zeptejte se svých voličů sociální demokracie, co si přejí. Ti si žádnou Evropu nepřejí v tomto smyslu, jakou vy si přejete. Vy politici, kteří zde sedíte, to je velký problém. Ti si přejí to samé, co si přejí voliči komunistické strany, a to, co je problém pracujících, drobných živnostníků atd. To budou ti samí lidé, kteří, mimochodem, předchůdkyni Lisabonské smlouvy ve Francii a Holandsku odmítli. Proto se bojíte i toho referenda. My ho nepotřebujeme, my budeme hlasovat různobarevně a pestře. To je totiž obraz nálad v České republice.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců koalice.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Schwippel, připraví se paní poslankyně Dundáčková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Schwippel: Vážené dámy a pánové, já pokládám Lisabonskou smlouvu za výsledek selhání elit, elit evropských a elit českých, a pokládám ji rovněž za podvod na voličích, na voličích evropských a voličích českých. Podobně jako můj předřečník vybočuji z toho ducha jásavého souhlasu, který mi v mnoha ohledech připomínal právě předrevoluční časy. Zaznívala tady taková slova, že se máme snažit o pozitivní a konstruktivní členství, že veřejnost je znechucena takovými názory, že k něčemu neexistuje alternativa a podobně. Já doufám, že tyto časy opravdu jsou za námi a že můžeme svobodně vyjadřovat své názory na určitý typ evropské integrace.
Dovolte mi nejprve stručně reagovat na některé věci, které tady zazněly v rozpravě.
Údajně Lisabonská smlouva daleko lépe upřesňuje pravomoci. Já nevím, jestli to je pravda. Lisabonská smlouva zakládá novou Evropskou unii. Dovolil bych si prostřednictvím předsedajícího doporučit panu místopředsedovi vlády článek 1 odst. 1 - opravdu to není moc daleko od začátku této smlouvy - kde se hovoří o tom, že vysoké smluvní strany mezi sebou zakládají novou Evropskou unii. Pokud toto není revoluce, tak už nevím, co je revoluce! Zároveň jsou zrušena Evropská společenství, v rámci těch tzv. horizontálních změn jsou všude v textu zaměněna slova "Evropská společenství" "Evropskou unií".
Dochází ke zrušení pilířové struktury, struktury, která jasně vymezovala, které oblasti a které činnosti spadají do činnosti komunitární a které spadají do činnosti mezivládní. Namísto toho se nám dostává definice sdílených, výlučných, koordinujících pravomocí apod., kde podle mého soudu jsou velké nejasnosti. Takže i s tím názorem, že dochází k lepšímu, jasnějšímu vymezení pravomocí, podle mého názoru by se dalo opravdu s úspěchem polemizovat.
Pan Jiří Paroubek zde řekl, že Evropa je jakési těžkopádné uskupení států, které když nepřijme Lisabonskou smlouvu, tak snad hrozí, že se zhroutí. No to opravdu si myslím, by šlo o chatrné uskupení, kdyby nepřijetím jednoho dokumentu došlo k jeho kolapsu a zhroucení, tak to by svědčilo o Evropské unii cosi velmi špatného. Navíc to není pravda. Znovu připomínám studii Pařížského institutu pro evropská studia, která uvádí, že od chvíle rozšíření Evropské unie o deset nových členských států dochází k přijímání legislativy o 25 %, tedy o jednu čtvrtinu, rychleji. Takže nic takového jako zablokování, nefunkčnost, prostě to není pravda a neodpovídá to realitě.
Přiznám se, že pan poslanec Miroslav Svoboda mě trošku pobavil, když hovořil o tom, že snad by Evropská unie a její hlubší integrace měla řešit problémy automobilového průmyslu. Vy jste asi, pane kolego, neslyšel vyjádření francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, který naopak řekl, že francouzské automobilky by neměly působit v České republice, ale ve Francii. A pokud spoléháte na volný a férový trh, tak vás musím informovat, že to byla právě Francie, která příslušné ustanovení o férovém a spravedlivém trhu z evropské ústavy vyjmula, resp. na její nátlak to bylo prostě vyjmuto. Tak já nevím, jestli toto spoléhání na férový a spravedlivý trh je oprávněné.
Já tedy, jak bylo řečeno, pokládám Lisabonskou smlouvu za selhání elit a podvod na voličích, a to jak na voličích evropských, tak i na voličích českých.
Proč na voličích evropských? Z jednoduchého důvodu. Že skutečně zde pokračujeme v ratifikaci, tzn. ignorování výsledků tří všelidových hlasování - hlasování ve Francii, v Nizozemsku a hlasování v Irsku, přičemž prakticky se hlasovalo o tomtéž textu, neboť všichni, kdo se tím trochu zabývají, uznávají, že evropská ústavní smlouva, zamítnutá evropská ústavní smlouva, a Lisabonská smlouva jsou prakticky totožné, resp. s ohledem na jejich právní dopady jsou stoprocentně totožné.
***