(20.00 hodin)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Dobře. Hlásí se pan místopředseda Zaorálek.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Vážení kolegové, já nechci zpochybnit hlasování. Chci jen říci, že na sjetině je, že jsem podpořil to odložení a přerušení. Já kvůli svým voličům - aby to bylo srozumitelné. Má vůle byla jiná. Všechno, co jsem dělal, jsem dělal tak, aby tam bylo ne, takže nechápu tento výsledek. Chtěl jsem ne, a je tam ano.
Místopředseda PSP Jan Kasal: S faktickou poznámkou se přihlásil ještě pan poslanec Exner. Jinak jsou řádně přihlášeni poslanci Laudát, Vojíř, Schwippel a paní poslankyně Dundáčková. Dvě minuty maximálně pro pana poslance Exnera.
(V sále je velký hluk, mnozí poslanci stojí ve skupinkách a hlasitě se baví.)
Poslanec Václav Exner: Za prvé, pokud jde o referendum, tak jenom připomenu, že ve Francii se rozhodla vláda změnit ústavu kvůli tomu, aby tam referendum v této věci nebylo povinné, aby znovu neriskovali to, že občané po Ústavě pro Evropu neschválí ani Lisabonskou smlouvu.
Za druhé, pro pana poslance Jičínského ještě jednou připomínám, že Ústavní soud České republiky se zabýval shodou Listiny základních práv s ústavním pořádkem, nikoliv problémem, jakým se stane Listina základních práv Evropské unie závazná pro občany České republiky.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Laudát, připraví se pan poslanec Vojíř. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec František Laudát: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, budu patřit dnes večer k té menšině, která nepodpoří Lisabonskou smlouvu.
Položil jsem si několik otázek. Domnívám se, že evropská integrace ano, ale postavená na takto umělých základech a pod takovýmto tlakem, dojednaná nebo doladěná - říkejme tomu jak chcete - ve 4 nebo v 5 hodin ráno, to se nedomnívám, že je správná cesta. První, kdo se domnívám, že začne časem hlasitě protestovat, budou zřejmě křesťanské strany, a první náznaky v tomto již existují, protože Evropská unie čím dál více vstupuje tam, kam by neměl vstupovat nikdo, přes práh domácností, přes práh a práva osobní svobody jednotlivce.
Nebudu dlouho zdržovat, protože mnoho argumentů již zaznělo. Je pro mě nepřijatelné, aby někdo - jestliže v referendu občané poměrně významně řeknou, že nechtějí nějaký způsob integrace nebo nějakou ústavu či smlouvu, a je jedno, jak se to jmenuje, je obešel změnou legislativy. Domnívám se, že Evropané jsou natolik vyspělí, že si Evropská unie měla dovolit luxus obecného jednorázového referenda na celém svém území, a pak samozřejmě by musela přijít s takovým dokumentem, ve kterém by se skutečně Evropané viděli. Pak by skutečná integrace postupovala podstatně rychleji, byla by podstatně racionálnější.
Položil jsem si v souvislosti s ekonomickou krizí otázku, zda -
Předseda PSP Miloslav Vlček: Pane poslanče, já vás přeruším, promiňte. Poprosím kolegyně a kolegy, aby se ztišili. Já vím, že je pokročilá večerní hodina, ale poprosím vás o klid. Prosím, pane poslanče, vy můžete pokračovat. (Hluk v sále neutichá.)
Poslanec František Laudát: Děkuji, pane předsedo. Položil jsem si otázku, zda v budoucnu při tomto způsobu integrace budeme sdílet spíše průšvihy Evropské unie, anebo její výhody, a vzhledem k tomu, co předvádí, jak tady zaznělo, nepřehlédnutelný prezident Francie pan Sarkozy či pan Berlusconi a další, tak jsem si vyhodnotil, že nám spíše hrozí, že budeme sdílet více průšvihy. Nejsem ekonom, nicméně mi přijde, že nemůže dobrým způsobem skončit tištění - ať už se to jmenuje eurobondy nebo další a další peníze, které nebudou podloženy skutečnou reálnou hodnotou ekonomiky, její výkonností, skutečnými ekonomickými a materiálními hodnotami.
A jenom drobnou, možná úsměvnou poznámku k panu Sarkozymu. Je to skutečně ten prezident, který mě přivedl k tomu, že od toho, že jsem byl na pochybách, zda podpořit, či nepodpořit Lisabonskou smlouvu, mě jasně přesvědčil, že nikoliv. A nejednalo se o jeho ať směšné či zoufalé výkřiky o přemístění montáže automobilů Peugeot či Citroën zpátky do Francie, ale byla to jeho zmínka či narážka ve věci radaru, a po něm snad dva dny pan Berlusconi totéž ve věci umístění tohoto zařízení na našem území. Tak si říkám: A pozor, tady něco nesedí!
Jinak já se osobně domnívám, že tento politik vstoupí do historie jako člověk, jehož vláda, která zdědila jeho vlastní zemi s veřejným zadlužením ve výši 66 % hrubého domácího produktu, v době ekonomického růstu celé planety se za velkého "úsilí" dostali na 63 %. Kde skončí dnes po jeho ekonomických nápadech, nevím. Doufám, že čím rychleji mu francouzští občané v nadcházejícím období vystaví účet, protože oni potřebují řešit reálné problémy a ne výkřiky o plánování zeměkoule, tím to bude i pro Evropskou unii lepší.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Vojíř a připraví se pan poslanec Schwippel. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Kolegyně a kolegy žádám, aby se uklidnili, protože skutečně hladina hluku, která tady je, je dosti vysoká. Ty, kteří chtějí diskutovat, bych prosil, aby opustili tuto místnost, ať je tu klid a vystupující ať mohou hovořit.
Prosím, pane poslanče, máte slovo. (Hluk v sále trvá.)
Poslanec Oldřich Vojíř: Vážený pane předsedo, pane premiére, členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi pouze pár stručných bodů. Mám jich pět.
Tím prvním je určité zamyšlení se nad tím, zdali by se něco významného stalo či nestalo, kdyby Lisabonská smlouva nebyla schválena. Já se domnívám, že by se nic tak vážného nestalo, a opírám to o myšlenku, která spočívá v tom, že i předchůdkyně Lisabonské smlouvy byla odmítnuta, a to v referendu v Holandsku a ve Francii, a Evropa tím nijak fakticky neutrpěla. Bohužel, dodávám, že -
Předseda PSP Miloslav Vlček: Pane poslanče, já vás přeruším, promiňte. Požádám skutečně teď levou část Sněmovny, aby se ztišila. Pane poslanče, pokračujte.
Poslanec Oldřich Vojíř: Mně to když tak nevadí, já budu mluvit -
Předseda PSP Miloslav Vlček: Ale mně to vadí!
Poslanec Oldřich Vojíř: Kdo chce, bude poslouchat, kdo ne, tak ne.
Co se týče toho, zdali si někdo z toho vzal jisté ponaučení, či nikoliv, myslím si, že vysocí evropští představitelé si ponaučení žádné nevzali a velmi rychle spěchali uzavřít Lisabonskou smlouvu jako náhražku této předchůdkyně, aby měli jistý dokument, který je možná méně tvrdý, použiji tento termín, ale nicméně aby měli šanci zavést federativní prvky do Evropské unie. Důkazem toho je, že když Lisabonská smlouva bude schválena, tak se v tento čas nestane nic, ale v horizontu několika málo let přijde na přetřes "otázka" prezidenta EU, člověka zodpovědného za obranu a zahraniční politiku a systém hlasování. Tyto tři věci jsou federativními prvky. O tom můžeme klidně diskutovat, já jsem hluboce přesvědčen, že to tak je. Kdyby to předkladatelé přiznali, tak si možná ušetří mnoho trápení. Možná že neexistuje jiná cesta, než se vydat federativní cestou, ale tak se o tom bavme a neříkejme, že to federativní uspořádání být nemá. To je první bod.
Druhý bod. Lisabonská smlouva má přinést jakousi větší sílu Evropě a říká se, že máme vystupovat jednotně. A já se ptám, jak jednotně. Směrem ven a směrem i dovnitř? Směrem ven to možná ještě dokážeme zvládnout, ale směrem dovnitř to vůbec nefunguje. Já vám řeknu dva případy, které jsem zažil na vlastní kůži, a jsou z energetiky.
První případ. Říkáme, že v energetice bychom měli postupovat nějak jednotně. Já vám garantuji, že Francouzi a Němci vyjednávají s Rusy o plynu separátně.
***