(18.50 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Nyní apeluji především na Občanskou demokratickou stranu, jejíž voliči patří podle agentury STEM k těm, kteří se nejčastěji cítí být Evropany - 83 %. Chcete je opravdu zklamat a Lisabonskou smlouvu nepřijmout? Nebo si stále ještě nechcete připustit fakt, že lidé, jež zastupujete, patří k těm, kteří přijetí Lisabonské smlouvy nejvíce podporují? Takové jednání by znamenalo porušení mandátu, který vám byl občany této země dán. Proto vás především, ale nejen vás, vyzývám, abyste spolu s námi hlasovali pro ratifikaci Lisabonské smlouvy.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jiřímu Paroubkovi. Nyní vystoupí pan poslanec Miroslav Svoboda a po něm vystoupí ministr a poslanec Cyril Svoboda.
Poslanec Miroslav Svoboda: Vážené kolegyně a kolegové, vážené dámy a pánové, nebo snad bych vzhledem k projednávanému tématu měl říci vážení euroskeptici a eurofandové. Vtipných i méně vtipných titulů odrážejících nekonečný seriál zvaný projednávání Lisabonské smlouvy jsme už získali dost. To je ale bohužel zatím jediný konkrétní výsledek onoho projednávání.
Spíše než snahy dobrat se nějakého smysluplného konce a přínosného výsledku jsme celé týdny svědky nesmyslných hádek, nechutného osočování a zbytečných obstrukcí. Vše podstatné, co k této věci mělo a mohlo zaznít, už myslím zaznělo. A já rozhodně nehodlám jednání zbytečně protahovat. Dovolte mi jen pár osobních poznámek.
To, že nejsem euroskeptik, jistě zdůrazňovat nemusím. Nejsem ale ani eurofanatik. I když se snažím zachovat v té záplavě planých, často zlobných slov a demagogických smyšlenek chladnou hlavu, nedokážu se už ubránit pocitu bezmoci, lítosti a studu. Studu nad tím, jak Čechy nutně musí vidět jiní, jak málo odvážné, málo sebevědomé, zato nadmíru vychytralé a ne právě férově jednající primadony. Stydím se za ty, kteří se úporně snaží vytvořit obraz Česka coby chudáka, kterého velcí a falešní hráči chtějí obrat o vše. Stydím se za ty, co obracejí slova naruby, hledají skulinky a neexistující významy a ukazují zbytku půlmiliardové unie zlostné naduté obličeje.
Lisabonská smlouva poskytuje unii odpovídající právní rámec a potřebné nástroje pro vypořádání se s výzvami budoucnosti. Jde o komplexní dokument v konsolidovaném znění, má hodně přes tři sta stran. Přesto je právě tato verze i pro neprávníka čitelná a já vřele doporučuji všem, aby si ji alespoň zběžně prolétli. Čím větší bude povědomost o samotném dokumentu, tím věcnější se stane debata o jejím významu.
Odpůrci smlouvy se často opírají o strach ze ztráty suverenity a nástupu evropského superstátu. Promiňte, nyní fakt, že kdyby tomu tak bylo, neodsouhlasila by smlouvu drtivá většina Evropy.
A podívejme se do textu samotného. Článek 4 odstavec 2 konsolidovaného znění: Unie ctí rovnost členských států před smlouvami a jejich národní identitu, která spočívá v jejich základních politických a ústavních systémech včetně místní a regionální samosprávy. Respektuje základní funkce státu, zejména ty, které souvisejí se zajištěním územní celistvosti, udržením veřejného pořádku a ochranou národní bezpečnosti.
Budeme-li číst dále, zjistíme, že smlouva obsahuje racionální a věcné návrhy na zvýšení akceschopnosti a demokratičnosti Evropské unie. Asi nejvýznamnější úpravou je článek 238, který obsahuje tolik diskutovaná ustanovení o hlasování kvalifikovanou většinou. Určuje však i blokační menšinu, ke které stačí čtyři členové rady. Proti čemu by Česká republika musela protestovat, aby se k ní nepřipojily ani tři z celkových sedmadvaceti členských států? Navíc v situaci, kdy v oblasti daní, sociálního zabezpečení, zahraniční politiky a společné obrany přetrvává jednomyslnost.
Moc se přimlouvám - přestaňme už kverulovat, vyčítat a vydírat a pojďme našeho současného předsednictví v Evropské unii místo současného zneužívání využít.
Je mi ctí, že mám dnes možnost s vámi hovořit o Evropě a výzvách, kterým náš kontinent čelí. Stojíme tváří v tvář problémům, které se sice jednotlivé státy snaží řešit, ovšem k jejich samotnému vyřešení národní izolovaná opatření nepovedou.
V lednu ztratilo zaměstnání 49 tisíc Čechů. Bez práce je u nás současně už 384 tisíc lidí. V mosteckém a jesenickém regionu se nezaměstnanost blíží hrozivým patnácti procentům. Tento nepříznivý trend vysvětlují naši ekonomové globální hospodářskou krizí. Naše ekonomika, která za poslední léta rostla díky exportu automobilů, přestává vyvážet, protože nenalézáme odbyt v zahraničí. Přitom 85 % našeho vývozu směřuje právě do Evropské unie. Vracet do práce se tedy začneme až tehdy, bude-li situace uspokojivá u našich sousedů a partnerů v Evropě. Z krize nás vyvede uplatňování principů spravedlivé a volné soutěže a efektivní spolupráce mezi nimi, členy Evropské unie.
Dalším momentem, kdy si naše republika uvědomila, že je spolupráce s Evropskou unií klíčová, bylo pozastavení dodávek plynu ruské společnosti Gazprom na začátku letošního roku. My v Čechách, Bulhaři, Poláci či Slováci, všichni Evropané jsme zjistili, jak důležité je mít zajištěn plyn, ropu či jiné energetické suroviny, a nepřejeme si znovu prožít podobnou nejistotu. Analytik z Ústavu mezinárodních vztahů Tomáš Weiss a jiní světoví odborníci se shodují, že Evropa potřebuje svoje surovinové zdroje diverzifikovat, zabezpečit příjem energie, a především proto vyjednávat jako celek. Řešení k energetické otázce tedy opět nacházíme právě v Evropské unii.
Lisabonská smlouva dostala název po hlavním městě země, která Evropské unii předsedala ve druhé polovině roku 2007, tedy v době, kdy byl dokončen text smlouvy. Portugalsko velikostí i počtem obyvatel je velmi podobné České republice. Předsednictví i dotažení textu smlouvy se zhostilo se ctí, a to přesto, že předsednictví i finální práce na smlouvě přebíralo od giganta Evropské unie Německa, jehož kancléřka Angela Merkelová smlouvu krátce předtím prosadila.
Česko, nebo Česká republika převzala štafetu předsednictví po druhém nejlidnatějším státě unie Francii, v jehož čele rovněž stojí nepřehlédnutelný politik. Za našeho předsednictví schvalování Lisabonské smlouvy finišuje. A byla by velká škoda, kdyby se Česko do historie zapsalo jako samolibý, zahořklý a nezodpovědný kverulant, který dělá na všechny kolem sebe dlouhý nos, ale přitom si nevidí na svůj vlastní.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Miroslavu Svobodovi. Nyní vystoupí ministr Cyril Svoboda a připraví se Pavel Severa.
Ministr pro místní rozvoj ČR Cyril Svoboda Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, každá moc, aby žila, musí mít dvě schopnosti - integraci a rozšíření. Obojí musí fungovat a musí to být společné dílo. Evropská unie není český projekt, ale společný projekt, a proto připomínám, že když jsme vstupovali do Evropské unie, slyšeli jsme řadu námitek proti vstupu do Evropské unie, které jako by zaznívaly teď znovu. Jak nás bude ohrožovat toto společenství a jak budou trpět některé sektory, tady se mluvilo především o zemědělství, po vstupu do Evropské unie. Nic z toho se nestalo. Ukázalo se, že jsme náš život v Evropské unii nejenom zvládli, ale že jsme z něho profitovali. Bylo by dobré i připomenout, že celé bohatství Evropské unie a profit, který z toho máme, je z jednoho procenta hrubého domácího produktu Evropské unie. 99 % bohatství zůstává v členských státech. To znamená, že se ukazuje, že i tento projekt z tohoto pohledu je efektivní.
Podle mého názoru všechny námitky, které se vznášejí proti Lisabonské smlouvě, lze vyvrátit. Ale já si myslím, že spíš jde o obecný postoj k Evropské unii jako takové.
Lidová strana je pro smlouvu se Spojenými státy ohledně radaru kvůli spojenectví se Spojenými státy. Stejně tak jsme pro Lisabonskou smlouvu kvůli přihlášení se k projektu Evropské unie. Nikdo netvrdí, že ta smlouva je dokonalá, ale je to společné dílo.
Jestliže chceme Evropu bez bariér, tak já si přeji, abychom ani my nebyli bariérou, protože být bez bariér znamená otevřít se tomuto projektu. A podle mého názoru to je hlavní důvod, proč máme této smlouvě říct ano. S touto smlouvou můžeme žít, pomůže nám, pomůže Evropské unii a my to určitě zvládneme, protože není se čeho bát. Děkuji.
***