(15.40 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Jsme dnes poslední země z těch 27, která v parlamentě tuto smlouvu neschválila. To je skutečně stav zvláštní, zejména když je to za našeho českého předsednictví. A setkáváme se tu se zvláštními námitkami zejména v Senátu, kde část senátorů z hlavní vládní strany uvažuje, že se znovu obrátí s otázkami na Ústavní soud. Je to podivná zdržovací taktika, která jenom poškozuje - nemyslím si, že bůhvíjak velkou - prestiž této vlády, ale zejména poškozuje prestiž České republiky jako člena Evropské unie a jako předsednické země. Myslím, že ti senátoři, kteří tento návrh chtějí podat - jestli ho podají, nebo ne, můžou ho podat, až tedy proces schvalování v obou komorách projde - ale obávám se, že si vůbec nepřečetli nález Ústavního soudu, který odpovídal na otázky, které mu Senát předložil, protože je pravda, že ten nález Ústavního soudu se vyrovnává velmi podrobně s výhradami a otázkami, které mu formuloval Senát, a do jisté míry i s výhradami, které byly obsaženy ve stanovisku prezidenta republiky. Budete-li číst ten nález důkladně, tak zjistíte, že odpověď Ústavního soudu je jednoznačná a že žádné další otázky a pochybnosti nejsou namístě, a pokud budou v rámci nějakého podivného zdržovacího manévru předloženy, pak se jim dostane od Ústavního soudu nutně odpovědi, že smlouva není v rozporu s ústavním pořádkem.
Skutečně jsem se musel pobavit, ale je to takové smutné pobavení v těchto souvislostech, když pan senátor Kubera jako velký ústavní odborník hovořil o tom, že Ústavní soud řekl, že smlouva není v rozporu, ale tím neřekl, že je v souladu. Já tu nechci rozebírat sémantické problémy, ale ústavní formulace říká jasně, že Ústavnímu soudu lze podat jisté návrhy, zda tedy to nebo ono je nebo není v rozporu s ústavním pořádkem, a Ústavní soud se vyslovuje ve smyslu této ústavní formulace. Takže on se vyslovil tak, jak mu ústava ukládá. Konstatoval, že Lisabonská smlouva v rozporu s ústavním pořádkem není. I to by bylo dobře, kdyby kolegové z hlavní vládní strany vzali v úvahu.
A jsou tu ještě další otázky obecnější, které jsou s tímto problémem spojeny, protože se někdy objevují takové pochybnosti - no dobře, my to schválíme, ale pan prezident to nebude ratifikovat. Tak je třeba po mém soudu si uvědomit určité základní principy toho, jak funguje Česká republika a její ústava a ústavní pořádek jako ústavní systém parlamentní republiky. Jestliže lid je zdrojem veškeré moci, lid volí jako své zástupce poslance a senátory a ti se rozhodnou na určitých ústavních nebo zákonných předlohách, pak tedy - když vezmu v úvahu ještě onu cestu k Ústavnímu soudu a Ústavní soud neshledá žádné problémy - nemůže prezident republiky neratifikovat. To platí u mezinárodních smluv a platí to i u zákonů, resp. u ústavních zákonů. Já to říkám, protože současný pan prezident si osobuje zvláštní právo nepodepsat zákon, i když proti němu nevznesl veto. Samo veto je ústavně problematické, ale prostě jestliže ho nepodepsal, tak nauka za první republiky na to měla jasnou odpověď: prezident takový zákon nemusí podepsat, ale potom je jeho povinností rezignovat. Myslím, že bychom si určité věci měli ujasnit, pokud chceme, aby náš ústavní systém fungoval, a fungoval lépe než dosud, a abychom svým chováním neznehodnocovali základní ústavní a politické principy v naší veřejnosti.
Vy dost dobře víte - já o tom mluvím neustále - že občané vůči nám žádnou zvláštní důvěru nemají, ale měli bychom se starat o to, abychom tento stav změnili, ne abychom ho podporovali, aby důvěra vůči nám klesala. A tady znovu apeluji na vládní odpovědnost hlavní vládní strany za schválení Lisabonské smlouvy.
Ještě mi dovolte jednu věc. Mám tu francouzský Expres, což je známý liberální týdeník, velmi vlivný ve Francii, a tam se říká: "Vítězství Moneta nad Stalinem." Vztahuje se to právě k Lisabonské smlouvě, Stalin je tu jako symbol spuštění železné opony a rozdělení Evropy, Monet je tu jako ten, kdo stál u ideového základu evropské integrace. A je tu otázka na Sylvii Goulardovou, což je prezidentka evropského francouzského hnutí, co zůstává z evropského snu, když český předseda vlády Mirek Topolánek, jehož země v současné době vykonává předsednictví, kritizuje Lisabonskou smlouvu před parlamentem. Nejprve tedy odpověď je: Tento pán není příliš koherentní. Připojil svůj podpis pod tento text. Jestliže ho nechtěl podepsat, pak to měl říci. A ostatně, slyšet českého ministerského předsedu na tribuně Evropského parlamentu dokazuje, že evropský sen už zašel dosti daleko. Evropský proud je silná moc, nic jej nezastaví. Může ztrácet čas, ztratit etapy a nepřipravovat budoucnost, ale smysl historie je jasný, a jestliže Čech má nyní klíče k evropskému domu, je to důkaz, že Monetova myšlenka zvítězila nad Stalinem.
Měli byste si to, vážení kolegové z ODS, vzít vážně k srdci. (Potlesk ze středu sálu.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Exner, připraví se pan poslanec Hamáček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Exner: Vážený pane předsedo, členové vlády, dámy a pánové, Komunistická strana Čech a Moravy zaujala již začátkem minulého roku záporné stanovisko k tzv. reformní nebo Lisabonské smlouvě, a to především pro její obsah. Návrh podle našeho názoru nevychází z potřeb většiny lidí, právě naopak. Od odmítnuté Ústavy pro Evropu se liší spíše kosmeticky. To jsme ostatně konstatovali již při prvním čtení.
Na rozdíl od parlamentů ji velká část občanů v celé Evropské unii odmítá. STEM u nás v poslední době udělal průzkum, kde 56 % našich občanů má Evropskou unii jako celek za nedostatečně efektivní, a bohužel návrh Lisabonské smlouvy nepřispívá k větší efektivnosti Evropské unie. Protože však se někteří, především zástupci České strany sociálně demokratické, snaží o rychlé dokončení jednání souhlasem s ratifikací bez ohledu na obsah i proceduru, myslím si, že je potřeba se v této chvíli věnovat především vážným problémům, které jsou spojeny s procedurálními otázkami.
Čas, který od předložení Lisabonské smlouvy do Poslanecké sněmovny uplynul, se marní i pro překonávání procedurálních problémů. Komory Parlamentu dosud nedostaly oficiální konsolidované znění, jak to vyžaduje jednací řád Poslanecké sněmovny. U změn smluv má být totiž předloženo platné znění a vyznačeny změny. To splněno není a konsolidované znění by to aspoň částečně naplňovalo.
***