(Jednání pokračovalo v 15.30 hodin.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, budeme pokračovat v rozpravě. Prosím pana poslance Jičínského, aby pokračoval ve svém diskusním příspěvku. Připraví se pan poslanec Exner. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedo, vážení kolegové, lituji, že tu jsou lavice vládní strany tak prořídlé, protože je skutečně na nich, aby dali odpovědi na určité otázky týkající se ratifikace Lisabonské smlouvy, respektive jejího schválení v Poslanecké sněmovně.
Pan ministerský předseda tady řekl, že sice smlouvu podepsal, ale že samozřejmě jestli bude schválena, nebo ne, to je věc Parlamentu. To my taky víme, v tomto směru samozřejmě že Ústavu známe. Ale jenže pan ministerský předseda tuto smlouvu podepsal a je v tomto směru vázán Vídeňskou úmluvou o smluvním právu, která toho, kdo smlouvu podepsal, zavazuje k tomu, aby učinil vše, aby parlamentními procedurami smlouva byla do ratifikace dovedena. Pokud takovýto smluvní partner, který převezme tento závazek na mezinárodní úrovni, není s to tento závazek na domácí scéně prosadit, pak tím jenom prokazuje, že je nedůvěryhodný představitel země, která takovýto závazek vůči veřejnosti zahraniční přejímá. A bylo by na místě, aby z toho vyvodil příslušné důsledky, tedy aby rezignoval, protože nesplnil něco, co jménem České republiky se zavázal realizovat. Takže to je tato ústavní poloha, a byl bych rád, aby členové ODS si toto vzali na vědomí. To není jenom vnitřní domácí záležitost.
Já mohu chápat vnitřní problémy, které má řada členů ODS s tímto, řekl bych, souhlasem, protože svého času byl to pan premiér, který podepsal s britskými konzervativci a s nějakou už dost obskurní pravicovou polskou stranou Pražskou výzvu proti evropské integraci. A já uznávám rád, že pan premiér si uvědomil, že na této pozici Česká republika, kterou on jako představitel vlády reprezentuje, setrvat nemůže. Jsem rád, že pan ministr Říman si uvědomil a uznal, že není pro Českou republiku jiná možnost, než Lisabonskou smlouvu ratifikovat. Jsem rád, že i takový euroskeptik, jako je předseda nebo vedoucí skupiny europoslanců Jan Zahradil, doporučuje poslancům i senátorům, aby smlouvu schválili, protože jinak opravdu hrozí - a je mi líto, že si to řada poslanců i senátorů ODS neuvědomuje - že Česká republika se dostane na periferii evropského dění. A jestliže jsme po listopadu volali, že chceme zpátky do Evropy, tak tomu nebraňme. V té Evropě jsme, máme dnes vynikající možnost jako předsednická země dokázat, že v té Evropě jsme právem a že jsme tam chtěli, tak to nekazme.
Samozřejmě vím dobře, že vůči Lisabonské smlouvě lze mít x výhrad, ale těm kolegům, kteří mají tyto výhrady, bych doporučil, aby se zamysleli nad schopností českého Parlamentu i této Poslanecké sněmovny se o různých vážných otázkách dohodnout. Za několik volebních období jsme nebyli s to se dohodnout na omezení poslanecké nebo senátorské imunity na dobu mandátu. Tak jestliže máme takovou neschopnost se dohodnout, tak proč tak kritizujeme těch 27 států, které se na Lisabonské smlouvě dohodly? To bychom měli považovat za obrovský státnický výkon, že přes všechny ty národní a specifické rozdíly, které mezi zeměmi jsou, vědomí významu Evropské unie převážilo nad různými výhradami.
Také bych chtěl říct těm kolegům z ODS, kteří říkají: Já jsem pro Evropskou unii, ale ne pro takovouhle podle Lisabonské smlouvy. Toto je hezké, ale je to bezobsažná fráze, protože chceme-li tu Evropskou unii, pak se musíme pohybovat v rámci těch pravidel a toho rámce, který je stanoven dosavadními smlouvami, které se mají právě Lisabonskou smlouvou měnit. Čili pokud jsme toto nechtěli, mohli jsme mít určité výhrady v procesu schvalování. Ty jsme neuplatnili, neuplatnili jsme to, co uplatnili Britové, co uplatnili Poláci - i když myslím, že to velký význam nemá a že ty důvody na naší straně nebyly - ale toto je jiná záležitost. Ale teď se pohybujeme v tom rámci, že máme, jak už to u mezinárodních smluv bývá, dvě možnosti: přijmout, nebo nepřijmout.
Takže to je prosím - hic Rhodus, hic salta! Tady prostě není jiná možnost.
Pokud chcete - a já jako zástupce sociální demokracie říkám, že my proti tomu nejsme - s ratifikací nebo se schválením Lisabonské smlouvy provést určité změny v jednacích řádech Poslanecké sněmovny a Senátu, a to v tom smyslu, aby bylo možno tam zakomponovat návrh na podání žaloby pro porušení subsidiarity a potom určité možnosti imperativního mandátu, pak jak říkám, jsme pro, jsme ochotni to podepsat, ale nevidím nezbytnost, aby tyto dva procesy byly nutně ukončeny synchronně. O tom je třeba ještě jednat, proč to tak potřebujete schválit najednou, protože pokud se vysloví nezbytná ústavní většina pro Lisabonskou smlouvu, nepochybuji o tom, že nebude důvodu, když tu nikdo při takovém předběžném jednání se proti té změně jednacího řádu nepostavil, proč bychom tu změnu jednacího řádu neprovedli. Takže mně se to zdá jenom jako určitá zdržovací taktika.
Pokud pan předseda vlády tady zmínil jednání, jehož jsem se zúčastnil minulý týden, tak tam byl určitý postup projednán, ale chci říci, že to nebylo jednání politické, bylo to jednání o určitých právních modalitách, řešení věci. Politická dohoda musí být dosažena, a bohužel na straně vládní koalice jsem neviděl žádnou vůli k takovému politickému jednání a žádné politické jednání a dohoda s tím spojená bohužel zatím nebyla. Takže tenhle ten problém je otevřen a je třeba o něm ještě jednat, abychom se dohodli, protože v té vlastní věci nepochybně tu dohoda být musí, protože je třeba ústavní většiny a bez souhlasu velké části hlavní vládní strany taková ústavní většina není dosažitelná.
Já bych vám ještě ocitoval rád, protože myslím, že někdy ty naše domácí problémy nám zastiňují vědomí těch mezinárodních souvislostí, abychom si skutečně byli vědomi významu toho, jak se česká země jako předsednická země Evropské unie chová, a aby členové té hlavní vládní strany si uvědomili skutečně kuriozitu situace, do které jsme se dostali, když vláda, jejíž předseda Lisabonskou smlouvu podepíše, se nesnaží o to, aby tato smlouva byla parlamentním způsobem schválena.
***