(16.10 hodin)
(pokračuje Filip)
A druhá věc je - já samozřejmě mohu pochopit rozčilenost pana kolegy Lubomíra Zaorálka, to jistě mohu pochopit, ale na druhou stranu, řekněte mi, to jsme byli my, kteří schvalovali 12 dní po vstupu ČR do NATO to, že se staneme agresorem? KSČM to nebyla! A prosím, nepleťte si členy KSČM s bývalou KSČ! Jestli jste to nepochopili, Komunistická strana Čech a Moravy vznikla v únoru 1990. Od roku 1990 neučinila jediný krok, který by znamenal krok proti ústavě nebo ústavnímu pořádku ČR! A já to řeknu na rovinu: Jestliže mi bylo nabídnuto v roce 1996, když jsem vstupoval do Poslanecké sněmovny, abych hlasoval proti zákonu o volbách do Senátu, tak jsem to odmítl, protože to by bylo hlasování v rozporu s ústavou. Já jsem takový krok neučinil a tehdejší zákon o volbách do Senátu prošel.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu místopředsedovi Vojtěchovi Filipovi. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Jiří Paroubek a pak s faktickou poznámkou pan místopředseda vlády Petr Nečas.
Poslanec Jiří Paroubek: Dámy a pánové, já myslím, že musím reagovat, prostřednictvím předsedajícího, na vystoupení pana místopředsedy Filipa. Myslím, pokud jde o NATO, hovořit o agresorech, o tom, jak jsme se podíleli na jakési agresi, tak je nevkusné. Myslím, že sociální demokracie, která i na základě činnosti předchozích vlád dovedla zemi do NATO, se nemá za co stydět. Země je nejlépe bezpečnostně zabezpečena ve své historii a já se nechci vracet do historie, která byla před listopadem 1989.
Z vašeho vystoupení, pane místopředsedo, prostřednictvím předsedajícího, to vypadá, jako by vaším hlavním soupeřem byla sociálně demokratická strana. Je to zajímavé. Mluvil jste o důvěře veřejnosti, o tom, jak se je potřeba dívat lidem do očí. Já řeknu zcela otevřeně, že důvěru veřejnosti já cítím, vážím si jí, pracuji tak, celá sociální demokracie pracuje tak, abychom se mohli lidem podívat kdykoliv do očí, a lidé nám důvěřují. Uvědomuji si, že mírná většina našich voličů je proti přijetí Lisabonské smlouvy. My to víme, jsme ale přesvědčeni, že je v zájmu země, aby Lisabonská smlouva byla ratifikována. Proto postupujeme, jak postupujeme. Nestrašme veřejnost bělohorskou šlechtou a sudetskými Němci! To už jsou vyčpělá témata!
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jiřímu Paroubkovi a nyní budeme pokračovat v rozpravě. Přečtu jména těch, kteří jsou písemně přihlášeni. Jsou to pánové Jiří Dolejš, Zdeněk Jičínský, Václav Exner, pan poslanec Hamáček. Prozatím vše. Pan poslanec Grebeníček na mě mává, takže pan poslanec Grebeníček bude za panem poslancem Hamáčkem.
Poslanec Jiří Dolejš: Vážená vládo, milé kolegyně, milí kolegové, dovolte, abych otočil debatu k meritu věci, protože na to, jestli mezi zde přítomnými poslanci je více těch, kteří svou pasivitou v době bombardování Bělehradu přispěli k něčemu, nebo zda je tady víc poslanců, kteří pamatují schvalování smlouvy o dočasném pobytu vojsk, si myslím udělají občané názor sami.
Já si myslím, že máme na stole dokument zásadní, strategické povahy a touto optikou bychom se na něj měli dávat. Tedy odložme žabomyší spory, odložme předvádění před voliči akcemi, jejichž životnost je maximálně 24 hodin, a věnujme se tomu podstatnému, tedy bilancování, zda Lisabonská smlouva spíše České republice pomůže, anebo spíše uškodí, protože to spíše je asi dost podstatné. Není to ani andělsky dokonalý dokument, ale nemá ani stigma ďábelské. Zkrátka je to produkt, který je plný kompromisů a nedokonalostí.
Říkám to proto, že jsem si vědom své odpovědnosti nejenom jako ústavní činitel, ale jako občan; jako občan, který vnímá to, že občanství české, tedy občanství České republiky, bylo rozhojněno a znásobeno možností být občanem Evropské unie. Tady nejde o to, jenom řekněme reflektovat výsledek referenda, já se vcelku hrdě hlásím k tomu, že jsem rád, že jsem občanem soustátí, jehož perspektiva může být přínosem pro celý kontinent, ale musí to být občanství aktivní, nadané kritickým rozumem a posouvající věci k pozitivním řešením. A proto bych se chtěl v úvodu, než se pustím do zhruba šesti okruhů připomínek, vymezit vůči krajním polohám této debaty.
Já myslím, že nám není zapotřebí ani jakéhosi úslužného přitakávání, odložme ta rozjásaná mávátka, ale že nejde ani o to, abychom destruktivně roznášeli rozbušky pod konstrukci evropského politického soustátí. My prostě silnou Evropu spojenou dobrým smluvním základem potřebujeme a můj názor je, že základ by mohl být lepší, dokonce lepší i než dosud, to znamená niceský kompromis, ale i lepší než to, co bylo podepsáno v Lisabonu.
S tímto vymezením souvisí i vymezení vůči debatě, kterou do veřejného diskurzu vnáší hlava státu. Já ho respektuji jako akademika, inteligentního člověka, člověka s konzistentními názory. Ale musím se distancovat od toho, když jakýkoliv jiný názor nálepkuje europeismem, humanrightismem a jinou škodnou. Já se nepovažuji za škodnou. Já si myslím, že tak inteligentní člověk jako on jistě dokáže rozlišit mezi pojmem sdílená suverenita a suverenita národní. Pokud to dokáže rozlišit, asi by měl umět jinak argumentovat. Prostě se drží zásady národního státu, prostě politickou identitu v Evropě, subjektivitu EU si nepřeje. Tak by to měl říct jasně a neschovávat se za ideologickou clonu!
A nyní k šesti základním připomínkám. První moje připomínka je, že již v hloubi 80. let se Evropa, Evropské společenství přiklonilo k cestě tvorby EU jakožto unie politické. Nemyslím si, že by bylo dobré se vracet do minulosti, zařazovat zpátečku k pouhému hospodářskému společenství, protože tím bychom byli proti objektivnímu prohlubování integračního procesu, který dnes v těchto možná rozbouřených vodách potřebujeme daleko více než kdy předtím. Integrační role EU je v tom, že nám nabízí společná pravidla, a tato společná pravidla mohou ochránit malé státy daleko lépe než pouhé mezinárodní vztahy. Copak si někdo může dneska přát návrat do dob bipolarity, kdy v ose Washington-Moskva se rozhodovalo o Evropě? Já myslím, že takové řešení by bylo na úkor evropské perspektivy.
Druhý okruh poznámek. Není to vyloženě spor opozičně-koaliční, není to ani spor pravicově-levicový, ale musím říci, že na levici existuje významné křídlo, které oné proevropské orientaci dává konkrétní obsah, protože bohužel ale mnozí se označují za Evropany, ale málokdo dodá, co si pod tím konkrétního představuje a jestli je ochoten pro pozitivní naplňování evropské vize něco udělat.
***