(16.00 hodin)
(pokračuje Filip)
Věřte mi nebo ne, není to jakési vzdávání se odpovědnosti, není to ani utíkání od odpovědnosti, ale je to jen výzva k tomu, abychom tu odpovědnost byli schopni unést.
Nic nespěchá. Občané v Irsku se rozhodli, že v referendu nepřijmou, vláda Irska se rozhodla, že občanům předloží tuto otázku znova. Rozhodovat bude nejdříve v červnu nebo v září příštího roku. Do té doby můžeme klidně tento text projednávat. Nesnažme se z toho udělat politický handl, že vyměníme Lisabonskou smlouvu za smlouvy o radaru. Upozorňuji na to, jestli chce někdo takový handl udělat, tak poškodí zájmy České republiky neodvolatelným způsobem na mnoho desítek let. A takového handlu se já jako Vojtěch Filip, jako poslanec zvolený v Jihočeském kraji s velkým množstvím preferencí, účastnit nechci, nehodlám a nebudu. V tomto ohledu myslím, že ti, kteří chtějí unést svou politickou odpovědnost, by se měli vážně zamyslet nad tím, co od této tribuny sdělují nejen svým kolegům v Poslanecké sněmovně, ale občanům České republiky.
Protože byl přijat tento bod, byl schválen program tohoto jednání, jsem přesvědčen, že jediným mým krokem může být to, že budu hlasovat pro přerušení této schůze, a to před skončením obecné rozpravy, aby se nemohlo stát, že rozprava nebude pokračovat po novém zahájení projednávání takového bodu. Abychom mohli dál vést tuto diskusi a argumentovat ne obecně, politicky, ale konkrétně na jednotlivých bodech. Abychom si mohli říct, jestli dál splníme svůj ústavou daný slib, že budeme hájit zájmy všeho lidu České republiky. Od toho jsme byli zvoleni, takový je náš mandát a já ho porušit nechci. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu místopředsedovi Vojtěchu Filipovi - a s faktickou poznámkou? Nebo s přednostním právem? Záleží na panu místopředsedovi Zaorálkovi, a stejně tak vnímám ve stejném smyslu přihlášku pana ministra Cyrila Svobody.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Jestli mohu tedy využít přednostní právo.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Můžete, pokud pan ministr Svoboda nebyl před vámi s faktickou.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ale já budu stručný. Chci jenom reagovat na několik bodů vystoupení pana místopředsedy Vojtěcha Filipa.
Za prvé bych chtěl apelovat na to, abychom se poslouchali a abychom si nevsouvali do úst věci, které tady řečeny nebyly. Pan místopředseda Filip mluvil o tom, že tady bezvýhradně plédujeme pro Lisabonskou smlouvu. Řekněte mi, kdo tady bez výhrad plédoval? Ať si vybavím vystoupení Jiřího Paroubka nebo své, tak jsme dokonce vždy řekli, že máme své výhrady. Dokonce jsem jmenoval jaké. Mluvil jsem o komisařích, mluvil jsem o neregulovaném trhu apod. Takže neříkejme, že tady někdo vystupuje a vidí tu věc úplně černobíle a je tady fanatickým nerealistickým podporovatelem. Není to prostě tak.
Druhá věc je, že některé věci se snadno řeknou. Pan místopředseda třeba použil výraz, že tato smlouva, že to je dílo byrokratů ve prospěch byrokratů. To se sice lehce řekne, možná se to pěkně poslouchá, ale co to má společného s realitou? Vemte si, jak smlouva vznikala. Konvent, to byli volení zástupci, od začátku, celá ta léta to byli volení zástupci, kteří měli maximální možný podíl na tom, aby se smlouva formulovala. To není pravda, že to dělali byrokraté bruselští. Jiné zástupce volené než byly ty národní parlamenty, už tady nemáme. A není pravda, že to je ve prospěch, že to je pouze byrokratické dílo. Vždyť přece věci, které se upravovaly, byly ty, které se právě zdály nedemokratické, jako třeba že celý třetí pilíř, otázka toho Eurojustu, justice, vnitra, tu prostě rozhodovali na evropských radách ministři, kteří sice v národních vládách byli ministry, pak přijeli do Bruselu a stali se zákonodárci a tam na Evropské radě prostě dělali zákony. A teď se řeklo ne, tohle se musí změnit, to znamená vstoupí do toho Evropský parlament poprvé v historii a do téhle oblasti vznikne normální demokratická kontrola na úrovni parlamentu a ti ministři to budou muset respektovat. Že to není byrokratické, tak jak my chápeme činnost, se byrokracie bere. To je naopak pokus to vymanit z té byrokracie. A když to pan místopředseda takhle řekne, tak se řekne, no to je opravdu, to je byrokratická zvůle, celá věc. A to je přece hrubé nepochopení těch nejvýznamnějších úprav, které tam podle mě jsou.
A pak ještě jedna věc, a to je věc vkusu, pane místopředsedo. Ale mně to připadá, že to je příliš. Vy tady říkáte, že sociální demokracie umožnila přelety cizích vojáků přes české území v souvislosti s kosovskou krizí. Bylo to dvanáct dní po vstupu do NATO. Ta věc i v sociální demokracii byla velmi diskutovaná. Je to problém i pro nás. Ale takhle nám to tady prostě vmést, že my jsme takto proti suverenitě státu umožnili přelety, nezlobte se, ale vy stále ještě máte na sobě dědictví komunistické strany, která více než 20 let tady akceptovala přítomnost sovětských vojsk, a dokonce jaderných zbraní na tomto území! Já nejsem žádný povrchní antikomunista, ale toto mi připadá, že je proti vkusu.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu místopředsedovi Zaorálkovi, ale i pro něj platí to ustanovení jednacího řádu, že se nemá na svého kolegu poslance nebo místopředsedu obracet přímo. Učinil tak dvakrát, kdyby tak učinil potřetí, tak jsem ho napomenul v průběhu, ale takto si to nechávám na tuto příležitost.
S faktickou poznámkou pan ministr Cyril Svoboda, potom pan místopředseda Vojtěch Filip.
Ministr vlády ČR Cyril Svoboda Vážený pane místopředsedo, já reaguji na to, co řekl pan místopředseda Vojtěch Filip. Ve třech otázkách - a já jsem je slyšel celé - se hrubě mýlil a podle mě nemá lidem říkat nepravdu.
V první řekl, že je snadnější se dovolat Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku a že to je pohodlnější a snazší. Co se změní? To může i nadále. To s Lisabonskou smlouvou nemá vůbec nic společného. To nadále se může obracet na soud ve Štrasburku. Nic nikomu nebrání, nic se na tom nemění. Potom je ale potřeba také říci, že jurisdikce Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku je odlišná od jurisdikce Evropského soudního dvora v Lucemburku. A že ve Štrasburku se může rozhodnout pouze o tom, že se má zrušit nebo ruší předpis, a maximálně se může vysoudit satisfakce. Kdežto v rozhodnutí v Lucemburku může se dotýkat i merita věci. Takže jsou to rozdílné jurisdikce a tato smlouva nebrání ničemu. To je potřeba občanům říci vážně a neříkat, že by bylo lepší to či ono, protože obě dvě instituce budou nadále fungovat vedle sebe.
Potom druhý omyl. Já jsem to možná neposlouchal zřetelně, tak se omlouvám, ale snad jsem tomu rozuměl tak, že pan místopředseda Filip tady říkal, že někdo se dovolává nějaké restituce a odkazuje soud nebo někdo na Lisabonskou smlouvu. No potom ať jde ten soudce vrátit školné. Nemůže se odkazovat při aplikaci práva na něco, co u nás není ještě ratifikováno. Možná o tom může mluvit, ale nemůže to aplikovat, protože to není součástí českého právního řádu. Takže doufám, že to se neděje, nebo jde o nějaké nedorozumění nebo omyl. Opět očekávám od člověka s kvalifikací právníka, že toto neříká občanům jako vážný argument.
A konečně jsem zaslechl v závěru, že říkal, že jsou tam podmínky a otázky ústavní. Prosím vás, buďme v tomto korektní. V jiných případech, když Ústavní soud rozhodne, tak tady hřímáme a říkáme: Ústavní soud rozhodl, jak to, že to neslyšíte vy, napravo nebo nalevo politického spektra, protože Ústavní soud rozhodl. A když Ústavní soud rozhodne o jiné otázce, která se nám nehodí, tak říkáme občanům, že tam jsou ústavní problémy. Nejsou tam, protože Ústavní soud je nenašel a Ústavní soud rozhodl. Tak prosím vás, řekněte: my jsme proti té smlouvě, protože se nám nelíbí z těch a těch důvodů, a neříkejme, že tam jsou problémy, které tam nejsou, protože mateme voliče, mateme občany. Takže říkejme, jaký máme postoj k té smlouvě, a ne, co v ní je, nebo není. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru Cyrilu Svobodovi a nyní vystoupí pan místopředseda Vojtěch Filip.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Já dodržím na rozdíl od pana ministra čas pro faktickou poznámku.
Za prvé já jsem neřekl, že jsem pro smlouvu. Za druhé já jsem neříkal, že někdo žaluje podle Lisabonské smlouvy. On žaluje, protože je to cizí státní příslušník, a žaluje znovu u českého Ústavního soudu. Mě by spíše zajímalo, kdyby někdo mohl vysvětlit, jaký je vztah mezi paní Kammerlanderovou zaměstnanou u Ústavního soudu České republiky a dědičkou pana Des Fours z Walderode. To by mě zajímalo. To by byl vážný problém, který bychom tady mohli řešit, ale ten nevnáším sem.
***