(15.00 hodin)
(pokračuje C. Svoboda)
Podle mého názoru tu není žádný důvod ke speciálnímu čekání, protože nic nového se ani ve Evropě, ani tady nestane. A pokud je podmínka nějaká naše právní úprava doma, v České republice, můžeme to zvládnout současně nebo jako následný krok.
My samozřejmě budeme respektovat rozhodnutí Sněmovny, ať rozhodne, jak rozhodne. Určitě podpoříme každý návrh, který povede k tomu, abychom rozhodli co nejdříve. Za naši stranu ale mohu říci, že jsme připraveni hlasovat hned, do konce roku. A podle mého názoru tomu vůbec nic nebrání.
Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane ministře. Nyní vystoupí pan poslanec Kováčik, předseda klubu KSČM. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Pavel Kováčik: Pane předsedo, vážená vládo, paní a pánové, přeji hezké odpoledne. Dovolte mi, abych v krátkosti vyjevil postoj klubu KSČM k bodu, který právě projednáváme.
My teď neprojednáváme meritorně Lisabonskou smlouvu, nevšiml jsem si, že by bod byl zahájen. My teď projednáváme program této schůze. Ale přesto, když už ta diskuse začala, musím v replice na pana kolegu Svobodu, na pana ministra Svobodu, říci: Možná více než kdy jindy platí, že práce kvapná bývá málo platná. A tato Sněmovna skutečně není zřízena k tomu, aby plnila usnesení celostátní konference KDU-ČSL, že za každou cenu a co nejrychleji musí být Lisabonská smlouva ratifikována, pokud možno do konce roku. Máme na to koneckonců už jenom velmi málo dní.
Současně chci navázat, nebo odpovědět, nebo replikovat možná projev pana kolegy, taktéž místopředsedy Poslanecké sněmovny, Zaorálka. Já jsem si nevšiml, že bychom nebyli v Evropě. Dokonce tady proběhlo referendum o vstupu do Evropské unie. A pokud si dobře pamatuji, tak do Evropské unie jsme na základě tohoto referenda vstoupili. Takže nevím, jaké další kroky, do jaké Evropy bychom měli teď tou kvapnou prací ještě posilovat.
Nicméně, jde o program této schůze. Já musím říci, že poslanecký klub KSČM, alespoň jeho valná většina,nepatříme k euroskeptikům. Dokonce nepatříme v naší valné většině ani k eurooptimistům. Prostě se řadíme mezi eurorealisty, kteří jsou přesvědčeni, že je potřeba velmi dobře vážit každý jednotlivý krok, než jej učiníme. Je to krok nevratný a bez velkých problémů se nedá jednou přijaté opatření, jednou ztracená kompetence vrátit zpět. Jsme eurorealisté.
A jestliže chceme být konzistentní - a teď nemyslím my jako poslanecký klub KSČM, ale my jako tato Sněmovna - tak musím znovu připomenout, že vstup do Evropské unie, tedy onu smlouvu s Evropskou unií, jsme v této republice přijali rozhodnutím občanů. Dost často slyšíme argument: Co chcete? Do Evropy jsme vstoupili referendem. Proto si myslíme, že tak zásadní změna podmínek, tak zásadní změna smlouvy, která i nás, Českou republiku, váže ke společenství zvanému Evropská unie, vyžaduje stejný mechanismus projednávání, to znamená referendum. To jsme svým voličům, to jsme občanům České republiky, slíbili, nabídli a to chceme splnit.
Bylo mi docela divné, proč, když příslušný návrh zákona, tedy návrh zákona o jednorázovém referendu k Lisabonské smlouvě, je v Poslanecké sněmovně, při projednávání nebo při přípravě programu na tuto mimořádnou schůzi nebyl také tento bod zařazen. Už při tom, když minimálně tři týdny dáváme jasně najevo, že trváme na tom, aby se Sněmovna, dříve než začne ratifikace ve Sněmovně, vypořádala s návrhem zákona o referendu k Lisabonské smlouvě.
Máme k tomu několik důvodů. Řeknu jenom dva až tři. Především si myslíme, že ne my, ale občané by měli rozhodnout, jestli Lisabonská smlouva má dostatek mechanismů pro to, co slibuje - jak řekl pan kolega, místopředseda Zaorálek - že bude vyvážené postavení malých a velkých států. Za druhé, že máme - Česká republika, naše diplomacie, naše zastoupení v Evropském parlamentu a v evropských institucích - dostatek sil a prostředků na to, abychom předané kompetence také uhlídali, aby společná například zahraniční politika byla v zájmu většiny občanů České republiky, nejen například zájmů některých velkých států, tzv. starých zemí Evropské unie. A koneckonců si myslím, že občané toto právo mají mít také proto, že z jedné strany slyšíme téměř bezpodmínečně ano, ano, ano, protože to všechno ostatní není důležité, a z druhé strany, byť tomu tak úplně nevěříme, slyšíme vážná varování, že se mohou otevírat Pandořiny skříňky minulosti, že ze skříní minulosti mohou vypadávat kostlivci a na řešení těchto problémů, které by tak nastaly, bychom už neměli síly. I proto bychom měli toto rozhodnutí měli svěřit občanům.
Poslanecký klub KSČM vzhledem k tomu, že není naplněna podmínka o tom, že o přijetí Lisabonské smlouvy by měli rozhodovat občané v referendu, proto, že příslušný bod programu není v této schůzi zařazen, nebude hlasovat pro program této schůze Poslanecké sněmovny.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane předsedo. S reakcí pan místopředseda Zaorálek. Připraví se pan ministr Liška. Dále pan předseda Tluchoř. Pane místopředsedo, mikrofon je váš.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Já jenom budu krátce reagovat na vystoupení pana poslance Kováčika. On totiž namítl, on říkal: Co vadí? Vždyť přece v Evropě jsme. Víte, ono v té Evropě lze být různých způsobem. Naše ambice byla být skutečně plnohodnotně členem, který se maximálně podílí na tom, co se v Evropě děje, být co nejvíce v té kuchyni a mít na události maximální vliv.
Já vám řeknu takový příklad. Nedávno jsem mluvil s dánským premiérem Rasmussenem, který mi říkal: Víte, my jsme pětimilionový stát. Cíl Dánska byl být maximálně vlivný, maximálně se prosazovat v těch věcech evropských. A problém byl v tom, že jsme nedokázali veřejnost přesvědčit a museli jsme přijmout čtyři výjimky, to byla společná evropská měna, obrana, a od té chvíle jsme cítili, že se nám to jádro rozhodování vzdaluje. V té chvíli jsme přestali být v tom nejsilnějším kruhu, protože jsme ztratili účast ve čtyřech významných položkách života Unie. Říkal: To byl nešťastný krok. Rasmussen mi říkal, že by si dokonce přál, kdyby si na to troufal, předstoupit před dánskou veřejnost a přesvědčit ji, aby se Dánsko těch výjimek vzdalo. Říkal: Za to bychom získali znovu ten pocit a tu pozici, kterou jsme předtím měli.
Chápete? To je to, oč jde. My můžeme být v té Evropě sice formálně, ale de facto na okraji. Já se prostě bojím, abychom svými kroky nevyvolali situaci, že budeme pouze trpěnými členy a že prostě budeme rezignovat na tu původní ambici být těmi, kteří se skutečně v Evropě prosadí a budou tu Evropskou unii přetvářet také k obrazu svému, k tomu, jak my si představujeme, aby Evropa vypadala.
Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane místopředsedo. Reagovat chce pan předseda Kováčik. A znovu opakuji, že bod ještě nebyl otevřen, že dávám slovo jen poslancům a ministrům, kteří mají přednostní právo ve vystupování.
Prosím, pane předsedo, máte slovo.
***