(14.50 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Takže snad nás nepodezíráte, že máme jiné úmysly. No - (směje se, smích i v sále) - já vám chci říci, že jsem přesvědčen, že Lisabonská smlouva v tom základním sleduje tohle určení evropské integrace. Dokonce v tom nálezu Ústavního soudu je napsáno - pamatuji si to, v tom třicetiosmistránkovém - v tom závěru je napsáno, že celý tento projekt Lisabonské smlouvy drží tyhle základní principy evropské integrace. To tam doslova v tom textu je. To znamená, tady nedochází k nějaké zásadní změně. Jestli tento trend byl ten, který jsme podpořili v minulosti, tak bych si přál, abychom ho drželi. Je prostě v zájmu České republiky.
Já jsem přesvědčen, že dnes nejde o desetinná čísla, o kterých vy často mluvíte, 3,5, 2,8. Tady jde vůbec o tu základní myšlenku, že menší státy jsou posilovány a ty velké, ty si musí prostě svou roli umenšit. Nebudu vám tady tvrdit, že do budoucna v Evropě je jisté, že to nebude jinak. Samozřejmě ta hrozba, že ty velké státy se budou prosazovat, ta je tady pořád. A to je náš úkol, abychom tomu čelili. To je úkol pro naši šikovnost, schopnosti, abychom se prosazovali. Tento zájem máme společný, ať dnešní opozice nebo koalice.
Pokud bychom ale nedokázali se rozhodnout, já jsem přesvědčen, že pokud nedokážeme v tomhle zaujmout stanovisko, tak bude hrozit něco jiného. Bude hrozit to, co jsme tady dokonce slyšeli i v minulém týdnu. Ten proces evropské integrace je tak daleko a tuhle smlouvu ratifikovalo a potvrdilo 25 členských států z 27 v této chvíli. Pokud se stane, přátelé, že jeden stát se rozhodne, že do toho nepůjde, tak vám prostě sděluji, že ta skupina, která je dnes rozhodnutá, půjde dál a ten dotyčný prostě zůstane bokem. A to je rozhodnutí, které bychom si tady měli říci. Já si myslím, že tohle by bylo něco, co by bylo proti české veřejnosti. Nedovedu si představit, že země ve středu Evropy, která po listopadu směřuje do Evropy - a je to dokonce jeden z hlavních politických cílů, které jsme si tu dali - že by tento směr opustila.
Proto na vás apeluji, abychom tu debatu zahájili. Já si myslím, že to je něco, co je ve směru české zahraniční politiky, jak se odvíjí poslední léta. V tom je kontinuita, kterou nemůžeme ztratit. A dokonce si ani nesmíme dovolit ji ztratit. Je to podle mne před očima veřejnosti dokonce závazek, který máme. Proto vás prosím, abychom se pustili do jednání o Lisabonské smlouvě, a přál bych si, aby to nebylo bojové hlasování, aby v tom byla určitá shoda.
Děkuji. (Mírný potlesk.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane místopředsedo. O slovo se přihlásil pan premiér Mirek Topolánek. Prosím, pane premiére, máte slovo. Připraví se pan místopředseda Filip.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Vážené paní poslankyně, páni poslanci, vzhledem k tomu, že za chvíli přijímám dánského premiéra a nejsem fakticky účasten tomuto jednání, nebo nebudu mu účasten, tak mně dovolte, abych vystoupil již teď.
Já tu ruku podanou místopředsedou Poslanecké sněmovny Lubomírem Zaorálkem přijímám. Ten proces samozřejmě není černobílý. Kdybych opravdu o tom chtěl nejapně žertovat, řekl bych, že v roce 1938 jsme taky byli sami. Ale to asi není ta diskuse, kterou tady vedeme.
Já se domnívám, že po výnosu Ústavního soudu, který byl ve věci Lisabonské smlouvy konformní v tom smyslu, že není v rozporu s naší ústavou, nic nebrání tomu, abychom v tom ratifikačním procesu, který byl tímto přerušen, pokračovali. To znamená já signalizuji, že ODS míní podpořit konání této schůze, ale zároveň vám sdělím důvody, pro které si myslím, že bychom tu schůzi měli po jednání přerušit.
Myslím si, že by bylo dobře, aby po výnosu Ústavního soudu proběhla řádná diskuse ve výborech a Poslanecké sněmovně. Domnívám se, že je třeba vyřešit jeden problém, který vyřešen není, a usnesení zahraničního výboru z 32. schůze dne 4. prosince na to poukazuje, a to je otázka vázaného mandátu pro vládu ve věcech rozhodování v Evropské unii, které by mělo proběhnout. A my se domníváme, že využití takzvané passarelle by mělo být upraveno buď ve stykovém zákonu, nebo v jednacích řádech, což je také zákon speciální, Poslanecké sněmovny a Senátu, tak aby se vláda musela zeptat Poslanecké sněmovny a Senátu ve věci přenosu těch kompetencí, které podle passarelle může převádět na unijní úroveň. Je to věc, kdy já netrvám na tom a netrváme na tom, že ji musíme doprojednat do doby ratifikace, nicméně musí být politická shoda na tom, že tento krok v Poslanecké sněmovně a v Senátu provedeme dál, a na technice, ať už stykovým zákonem nebo jednacími řády, jak to do doby, než bude tato smlouva v platnosti, případně provedeme technicky.
Proto bych chtěl zdvořile požádat, abychom po nezbytné diskusi tuto schůzi přerušili, a navrhuji, nebo doporučuji, aby někdo navrhl, až ten bod bude vůbec otevřen, přerušení do první řádné schůze v roce 2009, která proběhne. V tomto smyslu - nevím, kdo to předloží, protože v této chvíli to předložit ještě nemohu.
Děkuji vám za pozornost a doufám, že zvítězí rozum a společný zájem. A souhlasím s panem místopředsedou Zaorálkem, že nakonec musí dojít k nějaké dohodě. Děkuji. (Potlesk zprava.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane premiére. Nyní vystoupí pan místopředseda Filip. Pane místopředsedo, máte slovo. Připraví se pan ministr Svoboda.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, pane předsedo vlády, členové vlády, paní a pánové, já mám trochu jinou poznámku, ale začnu tím, že v roce 1938 jsme nebyli sami, ale jak to dopadlo, všichni víme. A proto bych měl dvě poznámky.
Nebudu se vyjadřovat k samotnému textu Lisabonské smlouvy, nechám to na rozpravu. Stanovisko klubu KSČM přednese předseda klubu k tomu, jak přistupujeme k této schůzi.
Jenom bych poprosil jako v první poznámce, vzhledem k tomu, co Lisabonská smlouva zakotvuje, aby ministr zahraničí Karel Schwarzenberg našel dost odvahy a minimálně zahraničnímu výboru Poslanecké sněmovny podal podrobnou zprávu o situaci v Řecku, protože si nemyslím, že to je otázka, která se týká pouze Řecka. Zastřelení mladého člověka policejními jednotkami jistě není věc, kterou by si Evropa při společné zahraniční a bezpečnostní politice přála.
Druhá věc je to, co jsem přesvědčen, že je nutné říct. Ano, je jisté, že o Lisabonské smlouvě má být vedena diskuse. Ta diskuse se vedla, řekl bych, mimoběžným způsobem, a proto bych byl rád, aby byla vedena ještě delší dobu, aby samotní občané mohli rozhodnout v referendu.
Děkuji vám.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane místopředsedo. Nyní vystoupí pan ministr Svoboda, připraví se předseda klubu KSČM Kováčik.
Než pan ministr dojde k řečništi - pan poslanec Tluchoř má náhradní kartu číslo 8.
Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr vlády ČR Cyril Svoboda Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, já teď vystupuji i za KDU-ČSL. My máme usnesení celostátního výboru, že tato smlouva má být ratifikována do konce roku. To je úkol, který se dá zvládnout, nic tomu nebrání. Dokonce mu nebrání ani žádný argument, který tady zazněl. Říkám to v klidu a říkám to jako nabídku, protože pokud má být upravena passarella nebo jednací řád nebo stykový řád, může být zvládnut kdykoliv v průběhu času. Přece nikdo si nepředstavuje, že v den, kdy my zratifikujeme Lisabonskou smlouvu, že se začne rozhodovat. Nic nebrání tomu, abychom tuto otázku dořešili následně.
Za druhé. Tato smlouva nám vyřeší mnoho problémů. Nesouhlasím s tím, co říkal pan kolega Zaorálek. Právě Lisabonská smlouva nám určí počet komisařů, právě Lisabonská smlouva nám umožní sestavit Komisi. Právě Lisabonská smlouva nám umožní vědět přesně, kolik je poslanců Evropského parlamentu. A je iluze si myslet, že bude nějaká jiná smlouva. Toto je smlouva, o které budeme jednat.
Já jsem přesvědčen o tom, že České republice prospěje více něco jiného - vyřešit problém poevropsku a pomoci Irům, aby přišli a také vyřešili tento problém. To znamená ne že my budeme čekat na Iry, jak oni rozhodnou, abychom říkali, že my budeme čekat na to, jak oni rozhodnou a podle toho se zachováme my. Ale že je možné najít politickou vůli ke společné vůli v Evropě nějakou formou deklarace, kde odpovíme na otázky, které byly v Irsku, a umožníme, aby došlo k té dohodě, čím dříve, tím lépe.
***