(14.30 hodin)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Na žádost klubu ODS prodlužuji přestávku o 10 minut. Sejdeme se ve 14.40 hodin.
(Jednání pokračovalo ve 14.40 hodin).
Předseda PSP Miloslav Vlček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, čas na přestávku klubu ODS vypršel, budeme tedy pokračovat v naší 46. schůzi. Tuto schůzi jsem svolal podle § 51 odst. 4 našeho jednacího řádu na základě žádosti 47 poslanců. Pozvánka vám byla rozeslána v pondělí 1. prosince prostřednictvím poslaneckých klubů.
Prosím, abyste se všichni přihlásili svými identifikačními kartami a případně mi oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty. Doposud tak učinili: pan poslanec Paroubek - náhradní karta č. 5, pan ministr a poslanec Pospíšil - náhradní karta č. 4 a pan ministr a poslanec Langer - náhradní karta č. 7.
Nyní přistoupíme k určení dvou ověřovatelů této schůze. Navrhuji, abychom určili poslance Ladislava Mlčáka a poslankyni Lucii Talmanovou. Má někdo jiný návrh? Jiný návrh nevidím.
Zahajuji hlasování. Kdo s tímto návrhem souhlasí, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování pořadové číslo 1, z přítomných 174 poslankyň a poslanců pro návrh 147, proti nikdo. Konstatuji, že jsme ověřovateli 46. schůze Poslanecké sněmovny určili poslance Ladislava Mlčáka a poslankyni Lucii Talmanovou.
Sděluji, že do zahájení schůze požádali o omluvení své neúčasti na jednání tito poslanci: pan poslanec Adam Vojtěch, Alfréd Michalík, paní poslankyně Miroslava Němcová a paní poslankyně Ladislava Zelenková. Z členů vlády zde mám omluvu pana premiéra Topolánka, ale vidím ho tady, takže ho omlouvat nebudu...? Pan premiér odejde v průběhu naší schůze, takže se z části schůze omlouvá.
Nyní přistoupíme ke stanovení pořadu 46. schůze, jehož návrh je uveden na pozvánce. Připomínám, že podle § 54 odst. 7 zákona o jednacím řádu rozhodne Sněmovna pouze o pořadu uvedeném v žádosti. Nelze navrhovat žádnou změnu ani doplnění pořadu. Rovněž tak nelze rozšiřovat schválený pořad.
Než dám hlasovat, o slovo se přihlásil pan místopředseda Zaorálek, poté pan místopředseda Filip. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo. A Sněmovnu prosím, aby se utišila, abychom mohli pokračovat v jednání 46. schůze. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, vážení kolegové, dopřejte mi sluchu, abych vám zdůvodnil, proč jsme se obrátili na vás a požádali o svolání této mimořádné Sněmovny s bodem Lisabonská smlouva.
Dovolte mi, abych vás rád ujistil, že jsme to nečinili proto, že jsme tady chtěli dělat nějaké obstrukce. Nedělali jsme to proto, abychom tady někomu komplikovali život. Nedělali jsme to teď proto, abychom komukoliv podtrhávali stoličku. Já jsem přesvědčen, že jsou důvody, proč se Lisabonskou smlouvou začít zabývat, a že dokonce ty důvody by nás měly spojit, jak koalici, tak poslance opozice.
Já jsem přesvědčen, že v této chvíli čas hraje proti nám. My jsme si řekli tady ve Sněmovně a dohodli jsme se, že vyčkáme na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci Lisabonské smlouvy. Je velmi důležité, že máme dnes rozhodnutí, které je dokonce v poměru 15 k nule. Máme tedy jednoznačně výrok Ústavního soudu a máme k dispozici dokonce nález, tuším 38stránkový, velmi podrobný a velmi důkladný. A já, i když, přiznám se, jsem měl pocit, že je toto jednání Ústavního soudu ztrátou času, dnes uznávám, že těch 38 stran a ten rozbor stojí za přečtení. Je to velmi zajímavý text a v lecčems vyjasňuje a pomáhá všem těm, kteří měli pochyby. Takže jsem rád, že ho máme.Pro všechny, které to zajímá, doporučuji ke studiu.
Opakuji, máme jednoznačný výrok Ústavního soudu a myslím si, že proto není důvod dnes nejednat. Naopak. Měli bychom zahájit projednání Lisabonské smlouvy, protože - milí přátelé, já bych vás poprosil, kdybyste chvilku poslouchali - od 1. ledna začíná předsednictví České republiky. Dnes v Senátu dokonce Alexandr Vondra nás žádal, když jsme tam byli na jednání vedení Sněmovny a Senátu, abychom zvážili, že by některé týdny Sněmovna vůbec nejednala v tom půlroce. Je to jednoduché, proč. Protože je toho poměrně hodně. Předsednictví je poměrně velký záběr. Je to poměrně velký nátlak věcí, které se budou muset projednat tady v České republice, většinou v hlavním městě. Je to záběr pro každého, pro menší i pro velký stát. V takové situaci je maximálně výhodné, abychom to, co jsme schopni, projednali dřív, než to předsednictví začne.
Podívejte se, to je, jako kdybychom si sem pozvali hosty a pak, když je tady budeme mít, tak se před nimi zavřeme do kuchyně, tady do Sněmovny, a řekneme jim, že si musíme ještě něco vyřešit sami. Na to opravdu nebude čas. Na to nebude prostor. To předsednictví není legrace. Sám jsem navštívil řadu zemí v době, kdy byly předsednickými zeměmi Evropské unie, a slyšel jsem od kolegů, že každý z nich měl tři čtyři funkce a šla mu hlava kolem. Takže vás ujišťuji, že i kdyby to všechno klapalo skvěle, tak nebude jednoduché ten záběr zvládnout. A pro každou vládu je výhodné, pokud si na stole udělá předtím pořádek.
Pak bych vám chtěl ještě říci toto. Já vím, že nic není černobílé. Když tady ve Sněmovně schvalujeme zákony, vždy je to kompromis. Vždy jsou tady pro i proti. Já bych vás chtěl ujistit, že ani my dneska nejsme v pozici, že vám tady budeme černobíle tvrdit, že jste na hlavu padlí, když se vám něco nelíbí nebo máte pochybnosti. Vím, že to tak jednoduché není. I já bych vám mohl říci, že mi v Lisabonské smlouvě řada věcí chybí. Mně třeba vadí, že jsme ustoupili z principu, že každá země má mít svého komisaře. Já bych si přál, abychom měli jistotu komisaře jako Česká republika. Že se to nepodařilo, mně to prostě také nevyhovuje. Stejně tak vám řeknu, že mi nevyhovuje, že Lisabonská smlouva byla psána ještě v době, kdy finanční krize nebyla tou realitou, kterou je dnes. A tam ještě existuje představa naprosto neregulovaného trhu, otevřeného finančního trhu. To jsou věci, které dneska by se měly koncipovat jinak. A také kvůli tomu nehodlám tady vystupovat a říkat, že to musíme odložit na jindy, nebo nejlépe, až finanční krize skončí.
Takže já vás ujišťuji, že i třeba pro nás, sociální demokraty, jsou věci, které bychom dokázali navrhovat, prosazovat jinak. Ale zároveň bych vás rád upozornil, že už na této věci pracujeme léta. Pracovali jsme společně s vámi, poslanci dnešní vládní koalice, tehdejší opozice, v Konventu. Pracovali jsme na ústavní smlouvě, dneska na Lisabonské smlouvě. Tady to dokončila vaše vláda, váš premiér, který dokonce ten text podepsal a převzal vlastně závazek na ratifikaci v České republice.
Takže když dnes navrhujeme toto jednání, tak pochopte, prosím, že to není něco, co by bylo proti vám. My tady vlastně podáváme ruku. A to není jen fráze a gesto. Protože já jsem přesvědčen, že je společný zájem, abychom tuto věc řádně zvládli a pokud možno co nejdřív.
Mám-li říci jednoduše ten důvod, proč si myslím, že je důležité říci to ano - ne, rozhodnout se a zaujmout stanovisko, já jsem přesvědčen, že v celém tom evropském projektu, o kterém se tady jedná, v té základní myšlence, jde o to, aby se posilovala role menších států a oslabovala, zmenšovala role těch velkých. A dovolte mi, abych vám toto nabídl jako myšlenku, na které se snad shodneme. Ať jsme tady dnes sociální demokraté, Občanská demokratická strana, lidovci, zelení nebo komunisté, tak všichni snad máme jeden společný zájem - aby v Evropě panovaly poměry, ve kterých ty menší státy mají větší prostor, než měly kdysi v minulosti, a aby ty velké neměly možnost si tady diktovat poměry. Toto snad chceme všichni!
***