(15.40 hodin)
(pokračuje Vojíř)
Pak je logické, že potřebujeme propojit ještě úseky, které jsou na druhých stranách, to znamená na zahraničí, v Polsku a v Rakousku a v Německu. I toto se děje a koordinujeme ten postup. Tedy jestli dneska někoho překvapuje, že podporujeme spojení Brna s Vídní rychlostní komunikací R52, tak se nemá proč divit, protože vznikla dohoda jak s Rakouskem, tak s Českou republikou, že tato spojka se vybuduje. Že existuje ještě paralelní cesta, která vede z Vídně přes Znojmo, je možné a možná že povede dál přes Jihlavu a bude to jakási spojka přímo na Prahu. Neboli to je otázka rychlostních komunikací a dálnic.
Třetí věc, kterou podporujeme, je výstavba nebo splavnění našich řek, které mohou sloužit jako dopravní cesta. Snažili jsme se o to, aby Labe bylo splavněno. Bohužel musím říci bohužel, Ministerstvo životního prostředí například zastavilo proces splavnění v lokalitě Pardubicka. Je to škoda, je to asi na diskusi. Totéž může být na diskusi v oblasti Děčína, protože jakmile nesplavníme tu řeku výrazně a celou, tak je to nesmysl. To znamená je zapotřebí hledat řešení.
Čtvrtá oblast je oblast jakýchsi leteckých mostů. Tady si myslím, že se to rozvíjí velmi intenzivně, a je vidět, že i v rozvoji letecké dopravy samozřejmě jsme velmi pokročili. Máme dneska už tři nebo čtyři významná letiště, která mohou mít charakter jak mezinárodních dopravních letišť z hlediska osob, tak ale i toho, čemu říkáme kargo. Neboli je zjevné, že víme, co máme dělat.
To znamená toto je vize, takto to vypadá a teď je otázka, jaké na to máme náhledy. Někdo si myslí, že to má být vše urychleno, protože to dokonce pro někoho, možná paradoxně, má charakter ekologizace, protože jestliže ta auta budou jezdit rychleji s rozumnou spotřebou, tak dojde k tomu, že zplodin bude méně. Jestliže se budou ucpávat ve městech na špatných komunikacích a budou čekat na semaforech, tak těch zplodin bude více. Ale jsou lidé, kteří si myslí, že budou upřednostňovat jednu formu dopravy před druhou. To znamená zdá se, že v danou chvíli existují lidé, že si myslí, že je dobře vše přesunout na železnice a přesunout to jak z vody, tak ze silnice. Ale to není prostě možné. To dobře víte. Ideální je hledat symbiózu mezi těmi jednotlivými formami, neboť i ty formy si mají navzájem konkurovat. To za prvé.
Za druhé. Když vystavíme dálnice a rychlostní komunikace, tak máme šanci je zpoplatnit, zatímco ty staré komunikace, ať už to je otázka první nebo někde návazně druhé třídy, zpoplatnit nemůžeme. To znamená dostáváme se do situace, že nemáme prostředky na údržbu, a je to určitý začarovaný kruh. A pak jsou zde subjekty, které si nepřejou téměř nic, a ty opravdu vyloženě škodí. To znamená koupí pár metrů čtverečních půdy zrovna v místě, kde dochází k tomu, že by tam měla být výstavba ať už železničního koridoru nebo silnice, a stávají se - použiji anglický výraz - troublemakery proto, aby se tam prostě nemohlo nic stavět. A zde se dostávám k tomu tématu, co zde kolegyně zmínila, že stavíme podle připravenosti staveb. No a podle čeho jiného mám stavět? Prostě tady je vize například, že - použiji opět tu R52 z Brna na Vídeň - jestliže jsem v ní připraven, jestliže mám vypořádány všechny vztahy, jestliže jsem vykoupil pozemky, jestliže mám projektovou dokumentaci, mám vše zapsáno a schváleno v územním plánu, tak mám šanci začít stavět, ale jestliže si namaluji nějaký projekt, který například teď bude velkým problémem R3, to znamená z Prahy do Českých Budějovic, tady vznikla jakási iniciativa, že je zapotřebí vytvořit alternativu. Ta alternativa zjevně nemá vypořádané majetkové vztahy, a tudíž znamená, že i kdyby nakrásně byla schválena, tak nezačne v lednu 2009 ani 2010, ale začne možná, když se to jó podaří, tak v roce 2011.
Co se týká samotných pozměňovacích návrhů. Mně je trochu líto, že to diskutujeme na plénu, protože paní kolegyně je členkou dozorčí rady Státního fondu dopravní infrastruktury, to znamená ona by měla znát tu strukturu uvnitř a měla by vědět, jaké jsou priority toho fondu.
Co se týká hospodářského výboru, byly podány mnohem obšírnější návrhy, než jsou zde, to přiznávám, a ty měly velmi výrazný zásah do struktury Státního fondu dopravní infrastruktury. To, co je teď předloženo, je sice pouze výňatkem toho, nicméně zastavuje některé stavby, které jsou rozpracovány, rozestavěny, a může tím pádem, kdyby to bylo přijato, vzniknout něco, čemu se opět cizím slovem říká stranded cost neboli uvízlé náklady toho úseku. Protože jakmile nepokračujete a nepropojíte ho, tak ten úsek je naprosto k ničemu. Myslím si, že touto cestou se vydat prostě nemůžeme. Myslím si, že by to bylo velmi nebezpečné, a pojďme se bavit o tom, a tomu já jsem nakloněn a připraven, co je skutečnou alternativou toho, co jsem zde teď před chvílí popsal. Jestli najdeme něco lepšího, efektivnějšího, a dokonce levnějšího, tak to udělejme.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já děkuji. Nyní vystoupí opět pan ministr Řebíček. Pane ministře, máte slovo.
Ministr dopravy ČR Aleš Řebíček Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, já bych chtěl ubezpečit vás jako Poslaneckou sněmovnu, že z přebytku z roku 2008, který odhadujeme na 7 až 10 miliard, budeme to samozřejmě vědět až na konci roku, tak jednak pokryjeme doporučené stavby, které nejsou zahrnuty v rozpočtu z vlády, jednak z hospodářského výboru napříč, a samozřejmě do nich zapracuji i návrhy, které jsou smysluplné, železniční stavby, od paní poslankyně. To znamená v průběhu roku, jak je budeme rozdělovat a dávat je do systému, tak že určitě se na ně dostane.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji a poprosím pana poslance Jaroslava Plachého. Vážený pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jaroslav Plachý: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, dovolte mi krátkou reakci na vystoupení paní kolegyně… (Předsedající napovídá: Jakubkové.) … Jakubkové, já se omlouvám zapomněl jsem na jméno.
Já bych si dovolil polemizovat s tou základní myšlenkou, kterou ona tady prezentovala, totiž že přesun investic ze silnice na železnici vyřeší problémy naší dopravy. Obávám se, že nic nevyřeší, a dokážu to následujícími skutečnostmi.
Železniční doprava má 50 % volné kapacity železniční dopravní cesty. Jestli vezmeme pozměňovací návrh paní kolegyně Jakubkové, přesuneme další prostředky ze silnice na železnici, pak docílíme pouze toho, že zvýšíme volnou kapacitu železniční dopravní cesty pravděpodobně z 50 na 60, možná na 70, možná na více procent. Problém železniční dopravy netkví v tom, že by byla železniční dopravní cesta podinvestovaná, neměla dobrou kapacitu, ale tkví v dalších, hlubších příčinách, které vedou k tomu, že naše železniční doprava není především konkurenceschopná. To měla zabezpečit transformace železnice, ale to je jiné téma. Tam bychom mohli hovořit zase opět velmi dlouze.
Velmi mě mrzí, že tyto zásadní výhrady vůči rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury zazněly z úst členky dozorčí rady Státního fondu dopravní infrastruktury, která tam minimálně nebo více než dva roky působí. Myslím si, že tyto základní otázky měly být diskutovány právě a především tam, to znamená na Státním fondu dopravní infrastruktury. Jinak její účast na jednání jak dozorčí rady, tak někdy i výboru byla úplně zbytečná a otázka je, zda peníze daňových poplatníků by neměla vrátit.
Paní kolegyně také prohlásila, že většina poslanců neví, o čem hlasuje. Ani v tom s ní nemohu souhlasit. Částečně s ní ale souhlasím. Minimálně jeden poslanec nebo jedna poslankyně opravdu neví, o čem hlasuje. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji vám, pane poslanče, a zatím poslední přihlášený do rozpravy obecné pan poslanec Škromach. Vážený pane poslanče, máte slovo.
***