(15.30 hodin)
(pokračuje Hanuš)
My jsme se dál nedostali. Takže myslím, že je potřeba i na tyto akce pamatovat a hledat skutečně řešení, které je nutné a které pomůže lidem v těchto problematických oblastech. Myslím si, že tady jsou poslanci z Náchoda, přímo koukám na paní kolegyni Horníkovou, kteří mohou potvrdit, co dneska se v Náchodě děje.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, pane poslanče. Nyní prosím pana poslance Hojdu, připraví se pan poslanec Vojíř. Pane poslanče Hojdo, máte slovo.
Poslanec Pavel Hojda: Já děkuji. Paní předsedající, dámy a pánové, teď budu vystupovat po panu poslanci Hanušovi, po paní poslankyni Jakubkové a bude to vypadat, jako bych já byl koaliční poslanec. Není tomu tak samozřejmě. Já bych rád, aby doopravdy si Poslanecká sněmovna uvědomila, a já věřím, že naprostá většina poslanců si to uvědomuje, že plánování výstavby dopravní infrastruktury není výstavba rodinného domku anebo postavení chodníku někde na zahradě. Je to věc nesmírně dlouhodobá, a jestliže jsme se dopracovali a schvalujeme dnes plán některých staveb, které se zahajují anebo které jsou již v chodu několik let, tak to není proces, který začal v roce 2005 anebo v roce 2000, ale daleko dříve.
Samozřejmě je dobré si poslechnout názory, které jsou kritické, tyto kritické názory si také ověřit a v případě, že na tom je něco pravdy a zlepší to situaci, zlevní to stavbu, tak se podle toho řídit. Není možné a nemůžu podpořit, aby se stavby, které jsou rozestavěny, které už jsou v chodu, zastavovaly, aby se likvidovaly. Jsou z toho daleko větší škody, než kdybychom začali nyní diskutovat o tzv. variantních řešeních.
Je zapotřebí si uvědomit, že i Státní fond dopravní infrastruktury - jednotlivé stavby jsou politickým rozhodnutím. Politici samozřejmě musí rozhodovat na základě podkladů, které mají, a podklady by měly být vydiskutovány už dávno dopředu, a odborně vydiskutovány! A to, že někdo politicky rozhoduje, tak to už je víceméně takové to finále - jestli se upřednostní jedna stavba před stavbou druhou. To je k vlastní filozofii.
K otázce upřednostňování a neupřednostňování železniční dopravy. Ten, kdo jezdí po železnici, jistě sám dnes cítí, jak je to obtížné, nejenom proto, že se nedaří obnovovat vozový park a že jsme nespokojeni s tím, že se neustále zdražuje, ale je obtížné cestování železnicí dneska také proto, že se poměrně hodně staví na železnici. Když si vezmeme, jaké jsou objemy ve Státním fondu dopravní infrastruktury i pro letošní rok, vezmeme si, jak je financována železnice, jak jsou financovány stavby silnic, tak zjistíme, že to vychází prakticky 1:1, protože železnice, resp. Správa železniční dopravní cesty, nemusí vracet DPH. Čili DPH zůstává železnici jako takové. O to je navýšen samozřejmě objem! Co ale chybí železnici, tak chybí daleko větší podpora nejenom osobní dopravy, ale i nákladní dopravy od současné vlády. A tam by se měly hledat - ne ve vlastní výstavbě, ta je myslím v současné době dostatečná, ale jak organizovat železnici a jak ji zpřístupnit pro nákladní dopravu a pro obyčejné lidi, aby byla pro ně atraktivnější než jízda osobním vozidlem. To asi chybí.
Co se týče vlastního návrhu pro příští rok. Tento návrh byl diskutován samozřejmě ve výboru Státního fondu dopravní infrastruktury, v dozorčí radě, v hospodářském výboru a já se domnívám, že připomínky, které byly projednávány, které nakonec byly i těmito orgány přijaty, jsou velmi rozumné a závěry jsou také rozumné. Plán je připraven myslím velice kvalitně.
Otázka je to, co se podařilo dnes v Poslanecké sněmovně, že odebrala z příjmů Státního fondu dopravní infrastruktury 1,35 mld. Asi bude zapotřebí, jestliže Poslanecká sněmovna schválí takto snížený příjem, aby jak Ministerstvo dopravy, tak hlavně výbor Státního fondu dopravní infrastruktury a dozorčí rada společně hledaly takové cesty, aby se zpět tyto prostředky nějakým způsobem doplnily tak, aby nebyly poškozeny právě stavby, které jsou připraveny, rozestavěny, a aby nakonec některé stavby se tímto právě, že se dostane méně prostředků, aby se neprodražily.
Znovu opakuji, nejsem koaliční poslanec, ale musím v současné době doporučit všem poslancům Poslanecké sněmovny, aby navrhovaný plán Státního fondu dopravní infrastruktury pro příští rok schválili. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: S přednostním právem pan ministr dopravy Aleš Řebíček. Pane ministře, máte slovo.
Ministr dopravy ČR Aleš Řebíček Děkuji, paní předsedající. Já bych chtěl ubezpečit pana kolegu poslance Hojdu, že jsem souhlasil se snížením o 1,35 mld. z toho důvodu, že jsme schopni pokrýt plánované stavby či zahájení z přebytků z roku 2008, které jsme získali díky čerpání fondů. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Pan poslanec Oldřich Vojíř. Vážený pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Oldřich Vojíř: Děkuji pěkně, paní předsedající. Pane premiére, páni ministři, dámy a pánové, mám vždy pocit, že když se bavíme o financování dopravy, tak úplně všichni tomu rozumíme. Ono je to možná dáno tím, že všichni jsme jednou vlakem jeli, všichni jsme jeli autobusem, občas řídíme osobní auto anebo jsme aspoň spolujezdci, a tudíž jsme konzumenti toho, co bychom nazvali širším pojmem doprava, a tudíž máme i pocit, že tomu rozumíme. Myslím si, že to tak sice není, nicméně pojďme diskutovat o tom, co skutečně mohou být naše priority.
Když jsem si četl doporučení nebo priority předešlé vlády a této vlády, tak bych řekl, že se právě v dopravě dokážeme výrazně shodnout. Neříkám, že úplně identicky, ale velmi výrazně, a to je dobrý krok k tomu, protože investování do dopravy a do dopravní infrastruktury není otázkou jednoho dvou let, ale je to otázkou deseti patnácti let, a tudíž musíte mít velmi podobný výhled.
V čem se tedy shodujeme, aby bylo zřejmé, že projekty máme nebo že vizi máme? Shodujeme se v tom, že potřebujeme rychlostními koridory, železničními koridory propojit naši republiku od východu na západ a od severu na jih, a tudíž stavíme příslušné koridory především pro osobní dopravu. Nyní technika postoupila dál a budeme muset uvažovat o tom, že budeme muset stavět tzv. superrychlostní koridory, a to především proto, aby nedocházelo k vytváření úzkých profilů mezi osobní dopravou a nákladní dopravou na železnici. Neboli toto je téma, o kterém se musíme bavit, a říci, jak se s ním vypořádáme a kolik prostředků na to máme.
Pak máme další formu dopravy, a to je silniční. A zde logicky preferujeme model, který bych vyjádřil tak, že jedno centrum je Praha - chceme vybudovat velký obchvat Prahy a do tohoto velkého obchvatu chceme zaústit dálnice či rychlostní komunikace, které by propojovaly Prahu s každým krajem. To myslím, že je logický výsledek určitého snažení a logický výsledek také toho, že dálnice či železnice podél sebe přináší synergické efekty pro podnikání, protože každý subjekt k tomu, aby podnikal, potřebuje mít nějakou komunikaci, jak po té komunikaci bude dovážet jak zboží, suroviny, tak ale také pak odvážet své výrobky. To znamená tato filozofie je nastavena takto. Co se týče potom moravské části, tak si myslíme, že by bylo ideální propojit jak D1, tak R35 a poté svisle, to znamená jestli jí budeme říkat dál D1 nebo jestli se bude jmenovat D47, není podstatné, ale propojit Ostravu de facto s Brnem, kdybych to nazval takto zjednodušeně.
***