(14.50 hodin)
(pokračuje J. Dolejš)
To je možná pro pana ministra trošku nečekaný a nepříjemný skok před závěrečným hlasováním. Uvidíme, jestli i ten čtvrtý koaliční klub, který se skládá z poněkud pro mě nesourodého počtu různých přeběhlíků, ale možná že na tuto logiku někdo z nich bude slyšet a možná ten vzkaz vládě dá, protože upřímně řečeno, teď se nacházíme nikoliv v rovině řízení ekonomiky, řízení hospodářské politiky, ale v rovině buď virtuálních her, anebo politických vzkazů.
Já myslím, že ten politický vzkaz ze strany jednoho opozičního klubu byl dostatečně čitelný, že pan ministr buď se bude držet svého, má své krédo a skutečně ho za rok, za dva vyvezeme jako nejcennější artikl do zahraničí, aby tam pomohl zachránit hroutící se ekonomiky před tím, co se tam teď zavádí, anebo, protože někde v koutku duše asi racionální člověk je, tak přizná, že toto stejně bude všechno jinak a že je připraven na určité kroky a změny i v této oblasti.
Tak, jak jste to řekl, tak to zkrátka vypadalo, že se tím pouze zaklínáme. Nemůžeme se zaklínat něčím, co tu magickou moc prostě nemá. Já bych byl docela nerad, protože se k určité racionalitě po desítky let těžce zkoušené české ekonomické obce hlásím, abychom v roce 2009 či 2010 byli obětí recyklovaného vtipu. Možná že ho někteří znáte. Připomenu, že to bylo tak, že po Rudém náměstí defilují zbraně nejmocnější, rakety vpředu, rakety vzadu a mezi raketami se nachází hlouček podivných pánů v sakách s kufříčky, pochodují, tváří se nasupeně, nikdo neví, kdo to je, i poradci ze zahraničí, agentura Reuters, všichni se ptají, kdopak to je, proč tam pochodují mezi těmi jadernými hlavicemi. Jeden poradce generálního tajemníka ÚVKSS se neudržel a prozradil agenturám: to je naše nejmocnější zbraň, to jsou socialističtí ekonomové.
Protože většina z nás má ekonomickou školu ze starých časů a učí se časům novým, já bych poprosil pana ministra, aby i on se učil novým časům dostatečně prakticky a aby nám přiznal, že přemýšlí o tom, co by mohlo za měsíc, za dva z tohoto dokumentu zbýt a čím ho nahradí. (Potlesk napříč sálem včetně ministra financí.)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Další přihlášky do obecné rozpravy. Ministr financí pan Miroslav Kalousek. Vážený pane ministře, máte slovo.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji za slovo, paní předsedající. Já se přiznám, že jsem byl tak mile překvapen. Já jsem se vždycky domníval, že jedním z pilířů marxistické dialektiky je poučka, že všechno se mění a všechno je v pohybu. Když si na to pan poslanec Dolejš stěžuje, tak je asi opravdu svět naruby. (Veselost v sále.)
Nebojte se, já nechci vést polemiku s tím, do jaké míry byly prospěšné balíčky a co způsobila úvěrová politika 90. let a co způsobila Česká národní banka a co způsobila, jak řekl vtipně pan poslanec Dolejš, hlava pomazaná, a pak byly ty předčasné volby. Ani nechci vzpomínat, co po těch předčasných volbách pak způsobila hlava namazaná, na kterou já rád vzpomínám. (Veselost v sále.)
Chtěl bych mít jenom dvě stručné poznámky. A sice k tomu, že po ulicích chodí lidé, na které buď myslíme, nebo nemyslíme. Já bych chtěl říci, že i za padesát, i za sto let po těchto ulicích budou chodit lidé. Když mluvíte o šetření na úkor něčeho, tak já bych rád řekl, že i v dobách dobrých jsme byli v deficitu a půjčovali jsme si od těch, kteří to budou platit za těch padesát, šedesát let. Myslet na ně a na to, zda budou schopni dostát těm závazkům, které my jim dneska vyrábíme, to patří k naprosto elementární sociální odpovědnosti, o které se domnívám, že by měly mít všechny politické reprezentace odleva doprava. Něco tu budoucím generacím prožrat a nechat jim jenom dluhy umí úplně každý, ale ti, kteří skutečně cítí sociální odpovědnost, vědí, že těm příštím generacím také musí nechat něco jiného než dluhy. Toť poznámka první.
Poznámka druhá je vaše tvrzení, že máme rozpočtové provizorium. Já se teď obracím na veřejnost, abych jí řekl: Nevěřte panu poslanci Dolejšovi. Není to pravda. Rozpočtové provizorium je režim definovaný zákonem č. 218/2000 Sb. Kdybychom měli rozpočtové provizorium, tak by to znamenalo, že od Nového roku není možné dát jednu korunu investic do regionálních či lokálních projektů, není možné čerpat žádné prostředky ze strukturálních fondů Evropské unie a že jediné, co by mohlo být čerpáno, by byla jedna dvanáctina provozních prostředků na to, aby se svítilo a braly se mzdy. To je zhruba režim rozpočtového provizoria tak, jak ho definuje zákon.
Nemáme rozpočtové provizorium! Máme schválený rozpočet, což je dobrá zpráva pro Českou republiku, její regiony a její obce. Kdyby pan poslanec Dolejš řekl, že máme schválený rozpočet, kde máme velmi nejistou výši příjmů, a proto velmi nejisté číslo deficitu, tak bych s ním souhlasil. To je pravda, to jsem nezastíral. Ale nemáme rozpočtové provizorium a tady vyjádření pana poslance Dolejše hraničí s poplašnou zprávou.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já děkuji, pane ministře. Pan poslanec Dolejš s faktickou poznámkou. Máte slovo.
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji, paní předsedající. Jsem si vědom toho, že jde o faktickou poznámku. Jenom musím dovětek dát k vystoupení pana ministra. Ne že bych tak skálopevně věřil, že mi vytvoří pevný bod ve vesmíru a že mi umožní jaksi pohnout myšlením čerstvé většiny této Sněmovny. Nedal mi tento bod, ale odpověděl mi. Odpověděl mi, že zůstává i nadále strýčkem Skrblíkem, který bude šetřit na občanech. Odpověděl mi, že i nadále je pro něj důležitější hra s virtuálními čísly než přiznat, že rozpočtové provizorium ex lege je něco jiného než improvizovat s rozpočtem na bázi schváleného rozpočtu. A pokud mu toto vyhovuje, já mu rozumím. Samozřejmě, má daleko volnější ruce k tomu, co asi od ledna začne dělat, ale dobrá zpráva pro lidi to není, protože úloha Parlamentu je kontrolovat a ovlivňovat.
Rozpočet je zčásti exekutivní, ale také je to výrazné politikum. Když už jsme si nebyli vědomi tohoto politika při schvalování státního rozpočtu, pokusil jsem se, aby nám bylo jasné, že je marné dělat politikum z tohoto cáru papíru, které vy nazýváte výdajové stropy.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Další přihláška do obecné rozpravy. Pan poslanec Milan Urban. Vážený pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Milan Urban: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem se dnes definitivně přesvědčil o tom, že pan ministr financí stůj co stůj, ať se okolo něj venku děje, co se děje, se rozhodl předložit a nechat schválit Poslanecké sněmovně rozpočet, který je mimo realitu, a mimo realitu jsou i výdajové rámce. Já jsem tady již říkal, že respektuji, respektive vnímám to, že pan ministr financí má výdajové rámce jako svoji modlu, a že se mi zdá, že to je trochu staré schéma myšlení, staré schéma uvažování ve chvíli, kdy sám říká: Já nevím, jaký bude růst hrubého domácího produktu v České republice v příštím roce, respektive jestli nebude propad. Já nevím, jaký bude deficit. Já nevím, jaké jsou další indikátory, jak se budou pohybovat. Říká: Neví to nikdo, nevím to já, neví to předseda sociální demokracie, není nikdo na světě, kdo by to věděl.
***