(14.20 hodin)
Poslanec Břetislav Petr: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, Sněmovně je předkládána novela zákona o vědě a výzkumu, která by měla do našeho právního řádu zakotvit změny, které přináší připravovaná reforma systému vědy, výzkumu a inovací, a především z tohoto hlediska bychom novelu zákona o vědě, výzkumu a inovacích měli posuzovat.
Z důvodových zpráv jak k novele zákona, tak i k reformě vědy, výzkumu a inovací vychází několik nelichotivých přívlastků pro českou vědu, které říkají, že se nachází v neutěšeném stavu, konstatuje se, že i přes výrazný příliv peněz do vědy a výzkumu jsou výsledky nicotné, že je výzkum výrazným způsobem roztříštěn, že schází vzájemná návaznost aplikovaného a základního výzkumu. Z těchto důvodových zpráv rovněž vychází jedno, řekl bych, poučení pro nás, že česká věda, výzkum a inovace nepřinášejí to, co je do této oblasti vkládáno. Dochází k zaostávání naší vědy jak za evropskou, tak za světovou špičkou a nedochází tady k jiným aspektům, jako je využívání strukturálních fondů pro vědu, výzkum a inovace, které by měly v období roku 2007-2013 nalít do české vědy a výzkumu skoro až 85 mld. korun.
Je si tedy třeba položit otázku, co nového přináší reforma, která si klade za cíl nastolit zvrat v tomto neutěšeném stavu. Je třeba říci, že novela reaguje na některé nové trendy, které zde jsou, zabývá se řešením dalších oblastí, jako je vstup soukromého kapitálu do vědy a výzkumu, vytvoření podmínek pro tzv. excelentní výzkum, ale zabývá se také tím, jak zajistit plnění národního plánu výzkumu a operačních plánů, které mohou být přínosem pro naši vědu a výzkum. Pochopitelně je třeba si položit otázku, zda to, co přináší novela, je natolik přínosné, že bychom měli jednoznačně postoupit tento zákon do druhého čtení, anebo zda je tady celá řada problémů, které novela v žádném případě neřeší, anebo je řeší nedůsledně.
Abych se neutápěl v obecných frázích, pokusím se zde citovat některé problémy, které podle lidí pracujících v této oblasti jsou natolik závažné, že bychom je zde měli diskutovat.
V důvodové zprávě k uvedenému zákonu se uvádí, že jedním z motorů pro to, aby naše věda šla poněkud více dopředu, je, abychom snížili počet poskytovatelů. Pokud vezmu první verzi, tak bychom měli snížit počet poskytovatelů z 22 na 10. Já nevím, kde pan ministr Liška nabral číslo, že snížením administrativy ušetříme v roce prakticky 100 mil. korun jenom tím, že snížíme počet poskytovatelů. Když vezmeme tato čísla, pak 100 mil. korun k 25 milionům, jak je rozpočet naší vědy na rok 2009, představuje jenom 0,4 %, ale v důvodové zprávě této oblasti je věnována skoro polovina. Nevím, zdali je to rozhodující a stěžejní bod naší vědy a výzkumu.
Tento takzvaný rádoby racionalizační proces má pochopitelně i celou řadu negativních důsledků. Je zajímavé, že se likvidují poskytovatelé, kteří v rámci hodnocení vědy a výzkumu za rok 2002-2006 byli nejlepší, a že zůstávají poskytovatelé, kteří byli hodnoceni, že jsou mezi těmi posledními a špatnými. Abych byl konkrétní, jedná se o usnesení vlády 793 z roku 2008, které podepsal tady pan premiér. Likvidují se poskytovatelé z Ministerstva pro místní rozvoj, Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, Českého báňského úřadu, bezpečnostního úřadu a Ministerstva spravedlnosti, ale zůstávají ti, kteří byli v tomto hodnocení nejhorší, to je Ministerstvo dopravy, Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo zemědělství. Čili tady je první paradox, že likvidujeme poskytovatele, kteří za hodnocení čtyř let byli hodnoceni jako nejlepší, a zůstávají ti, kteří byli na chvostu toho hodnocení 21 poskytovatelů.
Jedná se tady o řekl bych výraznou centralizaci poskytovatelů. Je otázkou, zda budou tito poskytovatelé schopni zvládnout problémy, které jsou spojeny s řešením jednotlivých úkolů vědy a výzkumu, a mám dojem, že kontrolní dny na projekty v intervalu jednoho roku jsou naprosto nedostatečné, zejména tehdy, kdy se jedná o zahájení nového projektu, neboť i příjemci jsou jenom lidé a chtějí si práci usnadnit. Pokud budeme prvý výstup kontrolovat za rok, tak zadání může být o koze a výstup může být o voze. Takže kontrolní dny na projekty v intervalu jednoho roku v podstatě nic neřeší.
V návrhu reformy se konstatuje, jak výrazné jsou rozdíly v náročnosti objektivnosti mezi hodnocením aplikovaných programů, veřejných zakázek, institucionálních projektů a grantových projektů. Ve zprávě o reformě je konstatováno, že v hodnocení projektů je Česká republika druhá ve světě s úspěšností řešení 99,2 % a že před námi je pouze jeden stát. Kdo jiný to může být než Kuba? Čili otázka dneska zní - cituji z důvodové zprávy - že v rámci Evropské unie je úspěšnost projektů 50-70 %. Asi naši posuzovatelé jednotlivých projektů nemají tu civilní odvahu říci: vážení pánové, je třeba tento projekt přerušit a peníze dát na něco jiného, ale když už to běží, tak to necháme doběhnout.
Mám dojem, že pokud záměry projektů těch pěti organizací, které už nebudou, má řešit Ministerstvo vnitra, tak nevím, při vší úctě k těmto poskytovatelům, zda budou schopni vůbec pochopit jednotlivé projekty, které budou vyhlášeny Státním úřadem pro jadernou bezpečnost, popř. Českým báňským úřadem i dalšími institucemi, které mají natolik specifický charakter, že abychom se dostali na jejich podstatu, tak je třeba mít v tom kterém oboru příslušné vzdělání. Mám takový dojem, že v tom hodnocení se mnohé instituce chovají jako baron Coubertin, který řekl, že není důležité zvítězit, čili vyřešit projekt, ale je důležité se zúčastnit, poněvadž je to jistá prebenda, která celé řadě tzv. výzkumníků zajišťuje blahobytný život.
Dle obou důvodových zpráv - jak k reformě, tak i k zákonu - vyplývá, že je třeba změnit poměr vynakládaných finančních prostředků mezi základní a aplikovaný výzkum.
***