(16.40 hodin)
(pokračuje Kalábková)
Dítě si své rodiče nemohlo vybrat a bylo by velmi nespravedlivé, kdyby mělo být postihováno na svých právech, například na styk s oběma rodiči nebo na výživu od obou rodičů, pokud by v důsledku špatně nastavených definic rodinných příslušníků byl jednomu z rodičů znemožněn pobyt na území České republiky, výdělečná činnost a tím i možnost se s dítětem stýkat a přispívat na jeho výživu. Což by v některých případech mohlo být důsledkem změny definic v kombinaci s aplikací jiných ustanovení zákona.
Vládní návrh v případě změn definic směšuje právo hmotné s právem procesním a označuje za rodinného příslušníka ne toho, kdo splňuje určitou vlastnost, nýbrž toho, kdo prokáže, že tuto vlastnost splňuje. Tím dochází k přenášení všech důkazních povinností na cizince, což je v rozporu se zásadou správního řízení, že správní orgán je povinen zjistit skutečný stav věcí.
Argumentaci předkladatele zákona obsaženou v důvodové zprávě, podle níž je institut společné domácnosti zneužíván, je třeba odmítnout, stejně jako tvrzení, že cizinci stačí čestně prohlásit, že žije s jiným ve společné domácnosti, a policie mu musí udělit pobyt. Zneužívání určitého práva nemůže být nikdy důvodem ke zrušení tohoto práva všem, ale mělo by být podnětem ke zlepšení práce policie. Čestné prohlášení je pouze jedním z důkazních prostředků, kterými má policie zjišťovat, zdali cizinec opravdu žije ve společné domácnosti s občanem EU, a tyto důkazy pak vyhodnocovat v jejich vzájemné souvislosti. Čestné prohlášení jako důkaz rozhodně nemusí být postačující. Dle zkušeností nevládních organizací policie prověřuje společnou domácnost velmi přísně. (Neustálý hluk v sále.)
Důsledkem změny, kterou nám předložilo ministerstvo, by nebylo zabránění fingovaných sňatků a prohlášení otcovství, ale ve větší míře přeshraniční rozdělení smíšených rodin a s tím spojené zvýšené čerpání sociálních dávek.
Takovýchto nesmyslů je vládní návrh plný. Někteří z jeho autorů zřejmě mají utkvělou představu, že cizinci k nám jezdí náš stát vyjídat.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Paní poslankyně, já vás přeruším a poprosím kolegy, aby se ztišili, protože je to nedůstojné jednání Poslanecké sněmovny.
Prosím, můžete pokračovat.
Poslankyně Gabriela Kalábková: Děkuji, pane předsedo. Bez cizinců se náš stát v řadě oblastí nemůže obejít. Považuji za nutné připomenout, že například učitele jazyků rodilé mluvčí nutně potřebujeme. Bez nich se kvalitní jazyková výuka nemůže obejít. Nechápu, proč se mají stavět do cesty nesmyslné překážky byrokratického charakteru těmto lidem, které nutně potřebujeme, aby naši lidé byli schopni obstát ve sjednocující se Evropě, kde je znalost cizích jazyků potřeba. Stejně tak to nechápu u lékařů, kteří k nám chtějí jít pracovat a kteří by nahradili ty lékaře, kteří naopak odcházejí do ciziny od nás. Bez cizinců by dnes bylo nutné zavřít téměř třetinu nemocnic. Stejně tak jsem toho názoru, že na našich vysokých školách potřebujeme zahraniční učitele nebo vědecké pracovníky. Není mi jasné, proč by vysokoškolským pracovníkům neměla být přiznána stejná práva jako vědeckým pracovníkům ve vědeckovýzkumných institucích typu akademie věd. Proti tomu se ostře ohradila Konference rektorů českých vysokých škol.
Takto by se dalo v kritice zákona a ve zdůvodňování předložených pozměňovacích návrhů pokračovat několik hodin. Co je mi však největší záhadou, je chaotický přístup Ministerstva vnitra k problematice cizineckého a azylového zákona. Nyní projednáváme zákon, který v řadě oblastí výrazně zhoršuje přístup cizinců do České republiky. A podle toho, co jsem si měla možnost přečíst v tisku, na některou z dalších schůzí nám vláda pošle další novelu těchto dvou zákonů, které naopak mají zavést snadnější přístup cizinců na trh práce. To, co vláda prohlašovala v pondělí o takzvaných zelených kartách po schválení návrhu zákona, který k nám dorazí do prvního čtení na příští schůzi, je v příkrém rozporu s tím, co nyní projednáváme v rámci tisku 191. Působí to na mě tak trochu dojmem, že na Ministerstvu vnitra levá ruka neví, co dělá pravá. Nebo je snad cílem vlády schvalovat zákony, které budou platit několik měsíců? Anebo již snad ministerstvo počítá s tím, že části tohoto zákona zruší Ústavní soud?
Navrhuji ušetřit si tuto ostudu i zbytečné opakované projednávání těchto zákonů stále dokola. Proto jsem vám na lavice v průběhu tohoto týdne nechala rozdat dva pozměňovací návrhy.
První z nich se snaží opravit některé chyby, které se nepodařilo vyřešit při projednávání zákona ve výborech. Chtěla bych říci, že jde v podstatě o doplněk k usnesení výboru pro bezpečnost a výboru pro evropské záležitosti. Při jejich schválení v kombinaci s výborovými usneseními by zákon měl opustit Sněmovnu ve stavu, kdy je ústavně konformní a slučitelný s právem Evropské unie.
Druhý pozměňovací návrh, označený jako podmíněný, je v podstatě doplňkem k podmíněnému pozměňovacímu návrhu kolegy Františka Bublana. Předložila jsem jej pro případ, že by Sněmovna nepotvrdila usnesení evropského výboru. Tento podmíněný pozměňovací návrh by z novely vypustil ustanovení, která odporují právu EU, pokud by se nepodařilo schválit opravu novely v rámci usnesení evropského výboru. V tomto případě by zůstal zachován dnešní stav, který není v rozporu s právem EU ani s ústavním pořádkem a mezinárodněprávními závazky České republiky.
Chtěla bych říci, že preferuji schválení usnesení tak, jak jej přijal výbor pro evropské záležitosti. V tom případě by podmíněný pozměňovací návrh byl nehlasovatelný. Zatím děkuji za slovo.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, paní poslankyně. Dále v rozpravě vystoupí pan poslanec Kladívko, připraví se paní poslankyně Orgoníková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Tomáš Kladívko: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, návrh novely cizineckého azylového zákona a některých dalších zákonů, který máme předložen pod sněmovním tiskem 191, byl projednán Poslaneckou sněmovnou v prvním čtením před půl rokem, a to přesně 26. dubna. Projednáváním tohoto sněmovního tisku se zabývalo pět výborů Poslanecké sněmovny, včetně garančního výboru pro bezpečnost. Výbor pro bezpečnost projednával sněmovní tisk 191 na několika zasedáních a uspořádal k této problematice, jak už tady bylo řečeno, seminář, a to za účasti velmi široké odborné veřejnosti. Opravdu můžu potvrdit, že účast na tomto semináři byla velmi velká.
Na těchto všech jednáních ve výborech i po připomínkách odborné veřejnosti se ukázala jako hlavní problém ze strany oponentů vládního návrhu cizineckého zákona ta část novely zákona, která zavádí podmínku dvouletého přechodného pobytu pro rodinné příslušníky občanů České republiky přicházející ze zemí mimo Evropskou unii. Podle nově navrhované úpravy mohou tito rodinní příslušníci požádat o udělení trvalého pobytu až po dvou letech přechodného pobytu, na který jim vzniká nárok například uzavřením sňatku s občanem České republiky. Dovolte, abych se této problematiky zastavil trošičku podrobněji.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady z roku 2004/38/ES, která byla přijata v dubnu 2004, to znamená před třemi a půl lety, hovoří o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států a zakotvuje práva rodinných příslušníků občanů Evropské unie na svobodný pohyb a pobyt, a to z toho důvodu, aby byla naplněna jedna ze základních svobod vnitřního trhu, to znamená volný pohyb osob. Podle směrnice, konkrétně jejího článku 18, nabývají rodinní příslušníci občané Evropské unie, kteří splňují podmínky uvedeného ustanovení, právo trvalého pobytu poté, co v hostitelském členském státě nepřetržitě pobývají po dobu pěti let. To znamená, že komunitární úprava nepočítá s tím, že by rodinní příslušníci občanů Evropské unie měli získávat trvalý pobyt na území členského státu ihned po svém příchodu na území. Trvalý pobyt na území po pěti letech získávají občané EU. To znamená, stanovení podmínky dvouletého přechodného pobytu pro rodinné příslušníky občanů České republiky, potažmo Evropské unie, lze bezpochyby označit za velmi výhodné proti současným komunitárním opatřením.
Já bych vás rád seznámil také s tím, jak je tato právní úprava řešena v některých státech Evropské unie, a zastavím se nejdříve u našich nejbližších sousedů.
***