(16.30 hodin)
(pokračuje Bublan)
My máme v zásadě tři možnosti, jak se s tímto zákonem vyrovnat. Buď jej necháme v té podobě, jak je, a počkáme, co případně udělá Ústavní soud, pokud tam přijde ústavní stížnost, anebo se pokusíme pozměňovacími návrhy tento zákon změnit. Anebo je zde ještě jedna, třetí možnost, která vlastně souvisí s mým podmíněným pozměňovacími návrhem, a ta spočívá v tom, že bychom schválili pouze to, co je součástí evropských norem a co harmonizuje náš vstup do schengenského prostoru, plus pozměňovací návrhy, které byly schváleny ve výborech a které nejsou v rozporu s ostatními ustanoveními.
Já bych si ještě dovolil k těmto variantám několik slov. Ta se týkají procedury schvalování pozměňovacích návrhů. V případě, pokud by byl schválen některý z mých věcných pozměňovacích návrhů nebo ostatní pozměňovací návrhy navržené z pléna, tak z mého podmíněného pozměňovacího návrhu, to je ten, který vypouští neevropské body, hlasovat jen ty body, které nejsou v konfliktu s jiným schváleným pozměňovacím návrhem. Procedurálně budu tedy navrhovat napřed hlasovat o mém nepodmíněném, tedy věcném pozměňovacím návrhu a o ostatních návrzích z pléna. A teprve poté o mém podmíněném pozměňovacím návrhu. Tento můj podmíněný pozměňovací návrh lze jako celek hlasovat, pouze pokud by nebyl schválen ani jeden můj nepodmíněný pozměňovací návrh nebo nějaká jeho část, ani žádný z ostatních pozměňovacích návrhů z pléna. Pokud by byla schválena část mých nepodmíněných, tedy věcných pozměňovacích návrhů nebo některé další návrhy z pléna, tak je nutné můj podmíněný pozměňovací návrh hlasovat po bodech. A hlasovat lze pouze o těch bodech, které nebudou v konfliktu s něčím již schváleným.
Já chápu, že pro zpravodaje to bude velmi obtížná práce.
Na závěr si dovolím upozornit, že ve vztahu k usnesení výboru není můj podmíněný pozměňovací návrh v konfliktu. Jde o věci, které na sobě nejsou závislé. Takže spoléhám na Sněmovnu, že usnesení výborů budou akceptována.
Ještě znovu připomínám, že se přihlásím do podrobné rozpravy. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji. Táži se, zdali si ještě někdo přeje vystoupit v rozpravě obecné. Je tomu tak. Paní poslankyně Kalábková, máte slovo.
Poslankyně Gabriela Kalábková: Děkuji za udělené slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, úvodem svého projevu bych se chtěla přimluvit za schválení usnesení výboru pro evropské záležitosti, kde jsem tento zákon zpravodajovala. Chtěla bych zde uvést, že změny, které náš výbor doporučil, jejichž cílem je opravit v zákoně pasáže, které jsou v rozporu s právem Evropské unie, byly schváleny velkou většinou hlasů, a zdůrazňuji, že napříč politickým spektrem. Pro pozměňovací návrhy evropského výboru hlasovali zástupci koalice i opozice. Naším cílem bylo zabránit situaci, aby Evropský soudní dvůr v Lucemburku musel odsoudit Českou republiku za to, že v rámci schvalování novely, která má zákony o pobytu cizinců a o azylu harmonizovat s právem Evropské unie, tyto zákony učinila v jiných částech odporující komunitárnímu právu. To by byla velmi paradoxní a velmi nežádoucí situace.
Usnesení výboru pro bezpečnost a pro evropské záležitosti se snaží napravit v novele největší chyby, které by tyto zákony učinily protiústavními a odporujícími právu EU. Dovoluji si však podotknout, že je nutné schválit usnesení obou výborů, protože na sebe navazují a doplňují se. Zákon lze schválit jedině v případě, že obě usnesení tato Sněmovna potvrdí. Jinak se obávám, že nás čeká řízení nejen před Ústavním soudem v Brně, ale i před Evropským soudním dvorem v Lucemburku a možná v některých konkrétních případech i před Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku.
Jak již bylo řečeno mým předřečníkem panem Bublanem, uskutečnil se k zákonu, který projednáváme, seminář. Hovořil jste o tom. Na něm byl zákon ostře kritizován mimo jiné panem ombudsmanem, ale i soudci, kteří s tímto zákonem musí pracovat. Na semináři mimo jiné zaznělo, že tato novela by zákon učinila v praxi neaplikovatelným, protože některé pasáže novely odporují jiným platným zákonům a právnímu řádu jako celku.
Bylo rovněž uvedeno, že z pozice semináře vzešly pozměňovací návrhy. Některé z nich jsem si osvojila a nechala jsem vám je rozdat na lavice. Zdůvodnění každého z nich si rovněž můžete v předloženém materiálu přečíst. Dovoluji si podotknout, že návrhy včetně zdůvodnění jsem převzala tak, jak byly vypracovány a předloženy od pana ombudsmana, Nejvyššího správního soudu, Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a nevládních organizací. V podrobné rozpravě se k nim následně přihlásím.
Nyní mi však dovolte několik obecných poznámek. Zákony o pobytu cizinců a o azylu byly mnohokráte novelizovány. Jsou velmi podrobné, popisné, ale též velice nepřehledné. Jsem toho názoru, že tato problematika by si zasloužila rekodifikaci, aby se s těmito zákony, které tak trochu připomínají - v uvozovkách - cizinecký zákoník a cizinecký soudní řád v jednom, vůbec dalo pracovat. Proto se také přikláním k myšlence očistit tuto novelu jen na věci, které je nutné schválit v rámci našeho přistoupení k Schengenu, a uložit vládě, aby vypracovala návrh zcela nového imigračního zákona.
Neustálé novelizace již mnohokrát novelizovaného zákona rozhodně nepřispívají k stabilitě právního řádu. Proto nevím, co si mám myslet o tom, že v době, kdy Sněmovna ještě projednává tuto novelu zákonů o pobytu cizinců a o azylu, již vláda předkládá další novelu těchto zákonů. Chápala bych to, pokud by tisk 191 skutečně zpracovával jen problematiku týkající se harmonizace těchto zákonů s právem Evropské unie. Jenže harmonizačních ustanovení je v tisku 191 slabá třetina. Zbytek je kombinace takzvaného Langerova modelu tvrdého přístupu k cizincům a takzvaného Hajšmanova modelu, který lze v podstatě přirovnat, řekla bych, k myšlence koncentrace korupce.
Je známo, že řada řízení o povolování a prodlužování pobytu cizinců byla provázena korupcí příslušníků cizinecké policie. Řada z nich, kteří velmi záhadně nabyli evropské majetky, byla trestně stíhána. Tento problém však nevyřešíme tím, že odejmeme policii rozhodovací pravomoci posuzovat konkrétní případy s ohledem na situaci a přesuneme veškeré rozhodování na Ministerstvo vnitra, tak jak to navrhuje vládní návrh. Podle něj by policisté museli v podstatě velkou většinu žádostí cizinců zamítat. Jejich rozhodnutí by však mohlo opravovat Ministerstvo vnitra v druhé instanci. Vzhledem k tomu, že vládní návrh výrazně eliminuje možnosti soudního přezkumu, což ostře kritizuje jako protiústavní Nejvyšší správní soud, by se náhle rozhodování úředníků ministerstva výrazně posílilo. Proto tento návrh nemohu označit jinak než jako zvýšení korupční motivace ministerských úředníků. Žádná opatření proti korupci přitom tento vládní návrh neobsahuje.
Dovolte mi ještě několik slov k návrhům tzv. tvrdého přístupu. Některá ustanovení, která nám v tomto návrhu zákona předložil ministr vnitra, by se velmi rozpakoval předložit i každý až extremisticky uvažující politik. Ani ne snad proto, že by se jim zdála málo proticizinecká, ale proto, že jsou prostě hloupá. Uvedu příklad.
Je navrhována změna u režimu povolování pobytu cizinců manželů a živitelů dětí. Zdá se legitimní, aby právo pobytu měl jen ten rodič českého občana anebo občana členského jiného státu EU, který se o své dítě stará.
(Předseda Sněmovny, který převzal řízení schůze, tiší atmosféru v sále: Pššššššš.)
Toto může též přispět k prevenci takzvaných fingovaných prohlášení otcovství. Na druhou stranu ne všichni rodiče, které své děti vyživují, s nimi žijí ve společné domácnosti. Pokud jsou rodiče rozvedeni nebo spolu z jiného důvodu nežijí, nemusí být dána ani společná domácnost rodiče s dítětem. Přesto se ovšem takový rodič o dítě stará a dítě má právo na styk se svým rodičem. Tato práva ostatně zakotvuje i zákon číslo 94/1963 Sb., o rodině, jakož i Úmluva o právech dítěte, kterou je Česká republika právně vázána. Zhoršování postavení těch rodičů, kteří jsou v České republice v postavení cizinců, by mohlo velmi negativně dopadnout na jejich děti, které mohou být občany České republiky.
***