(11.10 hodin)
(pokračuje Votava)
Snad se i pravicoví politici tentokrát k zákonu postaví zodpovědněji než senátor, který v televizi vysvětlil matkám samoživitelkám, že by si měly vzít lepšího chlapa. Když už se rozvedly a nemají peníze, mají si najít bohatého partnera, který se o ně postará. To je vskutku rada k nezaplacení.
Děkuji za pozornost. (Smích. Potlesk z levé části sálu.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Potlesk pro tuto radu. Vystoupí paní Kateřina Jacques.
Poslankyně Kateřina Jacques: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte, abych se vyjádřila v rámci třetího čtení k této problematice, kterou vnímám jako velice závažnou, a ztotožňuji se s předkladateli i se všemi, kteří popisují neutěšený stav dětí, na něž jeden z rodičů neplatí, a neplní tím svoji vyživovací povinnost. Jsem přesvědčena o tom, že tento problém reálně existuje a že je v zájmu nás všech, abychom ho řešili.
Nikdo nepochybuje o tom, co tady bylo řečeno, že je pro rodiče samoživitele v naší zemi obtížné vymoci výživné po druhém rodiči, a to nejenom z důvodu obecných problémů vymáhatelnosti práva, na které narážíme i v jiných oblastech, a je třeba s tím něco dělat. Já bych přesto ráda ve stručnosti uvedla důvody, proč se navzdory tomu, co jsem řekla v úvodu své řeči, připojím k těm, kteří podpoří návrh na zamítnutí předkládaného návrhu. (Smích a ironický potlesk v levé části sálu.)
Já bych byla ráda, kdybychom dokázali tento problém řešit bez velkých emocí, bez citového vydírání, s racionálním pohledem na věc a skutečně s cílem tu situaci řešit.
Předřadit musím, a to mě úplně netěší, ale je to tak, argument o neslučitelnosti předkládaného návrhu s programovým prohlášením vlády, k němuž se koalice přihlásila, protože tento návrh počítá s výdaji ze státního rozpočtu, které jsou mandatorní povahy, byť specifické, protože existuje teoretická možnost a naděje na jejich částečnou návratnost. Bohužel ale předkládaný návrh se touto oblastí vůbec nezabývá, neřeší ji. A já musím s politováním konstatovat, že navzdory tomu, že už je to několikátý pokus, tak zase způsob vymáhání náhradního výživného po povinném ze strany státu, respektive ze strany orgánu, který náhradní výživné poskytl, na nějž nárok přechází, z nepochopitelných důvodů vůbec řešen není, a tak je z vyplácených dávek činěn skutečně běžný mandatorní výdaj, a na tom se všichni odborníci, s kterými jsem tuto problematiku konzultovala, shodli. Případné pozměňovací návrhy, nad kterými jsem také zevrubně uvažovala, a pracovní skupina, kterou jsem za tímto účelem složili, dospěla k závěru, že pozměňovací návrhy, které by všechny nedostatky obsažené v předkládaném návrhu měly řešit, by do stávající úpravy zasáhly natolik, že by vůbec nebylo možné je předložit ve druhém čtení. Z tohoto důvodu jsme takový komplexní pozměňovací návrh, který by byl v zásadě přebudováním celé konstrukce tohoto návrhu, nepředložili.
K těm finančním výdajům ze strany státu, o kterých návrh vůbec nehovoří a které v důvodové zprávě ani nejsou popsány, lze říci, že předpokládaný systém zvyšuje administrativní zátěž zejména těch trojkových obcí, a myslím si, že by bylo poctivé a férové i tyto náklady vyčíslit a i touto stránkou předkládaného návrhu se zabývat.
Kromě těch výhrad týkajících se finanční náročnosti, které jsem předřadila, a chybných propočtů obsažených v návrhu, které jsou značně podhodnocené, a zevrubně tady hovořil o tomto tématu ministr práce a sociálních věcí pan Nečas v rámci druhého čtení, považuji za vhodné se pozastavit nad skutečností, že rozhodný příjem je v návrhu stanoven ve výši trojnásobku životního minima, což je příjem nadprůměrný, na tom se všichni shodneme, a prakticky všechny rodiny tuto výši splní. Mám tady některé detailní propočty, ale nebudu s nimi zdržovat, myslím si, že to v rámci druhého čtení docela obšírně zaznělo.
Návrh také pro mě poněkud nelogicky počítá s vyplácením náhradního výživného až do věku 26 let toho dítěte, ačkoli se argumentačně opírá o výchozí tezi, že má pomáhat rodiči v nevýhodném postavení z důvodu péče o dítě, a tyto argumenty já chápu. Pokud je někdo zatížen péčí o děti a má se ještě složitě domáhat svých práv prostřednictvím soudu, je právě tou péčí o ty děti nějakým způsobem limitován, a to je argument, který já vnímám. Ale domnívám se, že v okamžiku, kdy dítě dosáhne plnoletosti, tak se dostává ve vztahu k neplatiči výživného čili k jednomu z rodičů do postavení rovnocenného, a tam jsem přesvědčena o tom, že se může dlužné částky domáhat občanskoprávní cestou, protože to je vztah dvou dospělých osob.
Při respektu k různým formám rodinného soužití a s vědomím toho, že se samotná definice rodiny velmi rychle mění, a Strana zelených, myslím si, nejprogresivněji na tento trend reaguje a vnímá ho jako danost (smích z lavic poslanců ČSSD), musím s politováním říci, že návrh skutečně zvýhodňuje nesezdané a neúplné rodiny před sezdanými a úplnými. A tady zdůrazňuji - a prosím, aby to tak bylo chápáno, že nepreferuji žádnou z těchto forem soužití - že je nezpochybnitelným faktem, že ačkoli ony se nacházejí pod úrovní trojnásobku životního minima, ty úplné rodiny, tak na předmětnou dávku potom nárok nemají, a z hlediska dítěte, o něž v prvé řadě jde a v jehož zájmu vůbec tento návrh vzniká a v jehož zájmu se tou problematikou vůbec zabýváme, je tato nerovnost skutečně ničím nezdůvodnitelná. A to si myslím, že je argument relevantní, pádný a nemůžeme ho přehlížet.
Zdá se mi skutečně, že návrh, tak jak je konstruován, nechává věřitele v pasivitě a situaci dlužníků nijak neztěžuje. Já si myslím, že je třeba se snažit o odstranění příčin neplatičství a zvýšit vymáhatelnost práva tím, že pomůžeme věřiteli a situaci dlužníkům zkomplikujeme tam, kde to lze. Tady je pochopitelně značný limit, který vychází ze skladby a povahy dlužníků. Myslím si, že i k tomu už jsou data, a je nezpochybnitelným faktem, že valná většina těch dlužníků skutečně je v takové situaci, že je velmi obtížné jakoukoli cestou jejich pohledávky získat.
Na závěr chci ještě jednou zopakovat, že předkládanému návrhu nevyčítám myšlenku, z níž vychází, ani motiv, pro který byl zpracován, a tady se možná liším i od postoje pana ministra a jiných odpůrců tohoto návrhu. Já jsem přesvědčena o tom, že ty motivy i myšlenka jsou správné, ale mám vážné výhrady ke způsobu zpracování, které je špatné jak z hlediska koncepčního, tak i věcného, a to jsou ta čísla, o kterých jsme tady už hovořili.
Mě mrzí, a to jsem také už řekla, že se jedná o několikátý pokus a že se předkladatelé jednoduše nepoučili z předchozích výtek a nikterak na ně nereagovali a že podcenili také samotné zpracování, čímž nám znemožnili v rámci nějakých běžných pozměňovacích návrhů učinit tento materiál akceptovatelný. A to jsou důvody, proč návrh nepodpořím, a zároveň avizuji jiný materiál, který, jak se domnívám, problém skutečně řeší komplexněji a ne pouze snahou retušovat existující obtíže finančním posypem ze strany státu, který si myslím, že z dlouhodobého hlediska nic neřeší. Já věřím, že navrhovatelé tyto argumenty vyslyší a alternativní návrh, až se k nim dostane, podpoří.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Kateřině Jacques. Kdo dále se hlásí? Pan poslanec Doktor.
Poslanec Michal Doktor: Vážený pane místopředsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, paní poslankyně Čurdová ví, že já jsem k tomuto tématu v minulosti vystupoval mnohokrát. Myslím si, že v té věci je málo nových věcí, které ještě mohou zaznít. Je asi také jasné, že Poslanecká sněmovna je víceméně rozdělená na pravé poloviny těch, kteří si myslí, že navrhovaný způsob je právě ten, který může zlepšit to nelehké postavení dětí.
***