(11.20 hodin)
(pokračuje Doktor)
A druhá poloviny Poslanecké sněmovny má předkladatelům za zlé právě ono tvrzení, že stát je snad lepším rodičem a může být tím, kdo efektivněji dokáže vyřešit kolizní situace, v nichž se neúplné rodiny, resp. děti ocitají.
Je zajímavé, kolikrát ve vystoupeních, alespoň dnešních, zaznělo vymezení se vůči konzervativní tradici, k níž se Občanská demokratická strana hlásí. Je docela hezké, že ve vystoupení paní poslankyně za sociální demokracii zazní i část citátu Miltona Friedmana, je však ovšem smutné, že je zde popřen zásadní a základní konzervativní koncept či přístup k tomu, jak konzervativci vnímají zacházení s právem. Ti opravdu pravověrní konzervativci se řídí zásadou úplně jinou. Oni respektují fakt, že základní povinností člena zákonodárného sboru, poslance Parlamentu České republiky v tomto případě, není vytváření stále nových a nových zákonných norem, ale naprosto důsledné a viditelné vymáhaní a velmi důsledná kontrola spravedlivého naplňování zákonů již platných.
Chtěl bych poprosit každého z předkladatelů, kteří jsou podepsáni pod tímto návrhem, aby interpelovali za mnou sedící či nesedící ministry, ať už ministra spravedlnosti, ministra vnitra, za opravdu spravedlivé dodržování platných zákonů a vymáhání těch instrumentů, které mohou situace řešit. Skoro si obávám, že si nedokážu ani vzpomenout - ne že obávám, já jsem si jist, že tady nezazněla žádná interpelace týkající se tohoto tématu řekl bych dokonce v uplynulých několika letech, ne-li osmi letech, nadto aby zde zazněla interpelace na jednotlivou kauzu, aby tady byl jmenován hříšník jednoho jediného jména, protože pak by to znamenalo, že interpelující poslanec je tím, kdo se snaží důsledně vymáhat spravedlnost na základě zákonů platných. Ale nic takového se tady nestalo.
Je jistě obtížné, abychom každý z nás, jak jsme navštěvováni v poslaneckých kancelářích, mohli interpelovat a měli naplnit instrument interpelací tím, že budeme interpelovat v každé takové jednotlivé kauze, protože takových vystoupení by bohužel byly spíše stovky, ne-li tisíc. To je ta smutná realita. Zároveň ovšem nemohu připustit fakt, že zde vcelku pokrytecky zaznívá polopravda ve smyslu, že snad existuje vyživovací povinnost pouze v té přímé rodičovské linii. Přitom nikdo z poslanců zde vystupujících nenavrhuje nebo nemluví nahlas a zcela zřetelně, navíc v duchu konzervativních zásad, které jste někteří tady zmiňovali, že vyživovací povinnost se také týká té druhé řady - prarodičů. Že tam, kde neplní povinná, by měl docela dost pravděpodobně soud vymáhat plnění vyživovací povinností po rodičích povinné osoby. Nic takového se neděje. Já myslím, že je to docela efektivní instrument k tomu, jak některé situace řešit. Jenomže to je nepohodlné říkat z tohoto místa, že tam, kde neplní nepovedené děti, mohu-li to takto říci, svým dětem, by měli nastoupit prarodiče vnoučat a plnit za své nezvedené děti, které selhávají v rolích tu otce, tu matky a neplní vyživovací povinnosti.
Já bych prosil, když už se odvolávají někteří z vás na konzervativní zásady a vymezují se vůči těm, kteří mají jiný názor na řešení této ne jednoduché situace, aby byly zmiňovány nástroje jako celky, aby bylo jasně řečeno, že kdyby mělo být vymáháno právo, jak už teď je v zákoně o rodině napsáno, pak by soudy měly postupovat i touto metodou. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Doktorovi. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Tejc.
Poslanec Jeroným Tejc: Dámy a pánové, já si skutečně dovolím krátce zareagovat na vystoupení pana poslance Doktora. Myslím, že tím se velice přibližuje tomu, co říkal senátor za ODS pan Kubera, když ho budu možná nepřesně parafrázovat - manželky, kterým neplatí bývalí manželé výživné, si prostě špatně vybraly a teď za to trpí. Myslím, že skutečně není možné takto postupovat. Není možné obviňovat Poslaneckou sněmovnu za to, že vláda nečiní to, co má. My jsme tady od toho, abychom zlepšovali právní řád České republiky. Jestliže ten dostatečně nefunguje, a říká to zde koaliční poslanec, tak by on měl se snažit o to, aby vyzval své ministry spravedlnosti, vnitra a další k tomu, aby lépe fungovali.
Myslím, že problém je složitější. Pokud ho chceme řešit, snažíme se řešení nalézt. Snažíme se ho nalézt v tom, aby netrpěli tím, jak nám nefunguje vymáhatelnost práva, ti, kteří jsou nejpotřebnější. A že to je problém složitý, že ho nedokázaly vyřešit i dřívější vlády, to je jedna věc. My nejsme populisti a neříkáme - můžete za to vy. To říká pan poslanec Doktor. My pouze hledáme způsob, jak to napravit. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Křeček, pak vystoupí pan ministr Pospíšil.
Poslanec Stanislav Křeček: Kolegyně a kolegové, rád bych připomněl jeden rozměr, o kterém se tady nemluví. Tady se pořád vytváří dojem, jako by problém spočíval v tom, že nehodný rodič neplatí, a proto nefunguje právo, že to z něj nevymůže. Já ovšem ze své praxe upozorňuji na skutečnost, že to má ještě další rozměr. Že jsou rodiče, kteří prostě platit nemohou, kteří nejsou schopni výživné platit. I kdyby právo fungovalo, i kdyby soudy byly já nevím jaké, jakkoli účinné, tak od některých lidí nelze výživné vymáhat, protože lidé prostě peníze nemají. S touto situací se budeme setkávat i dále, i v jiných platbách nebudou lidé schopni platit. Ale dnes je aktuální to, že od některých lidí nelze výživné vymoci, lidé prostředky na jeho zaplacení reálně k dispozici nemají.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Pan ministr Pospíšil, pak pan ministr Kalousek. Pan ministr Kalousek mě možná přeslechl, protože já jsem dal slovo dříve přihlášenému panu ministru Pospíšilovi. Samozřejmě jsem na něj nezapomněl.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil Budu mluvit velmi krátce. Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi několik poznámek z pozice Ministerstvo spravedlnosti, protože několikrát jsme zde byli zmiňováni, např. panem kolegou Votavou, o tom, jak funguje právo, co se týče ochrany práv dětí.
Nejprve chci konstatovat, že má pravdu pan poslanec Votava v té oblasti. České právo ne vždy dostatečně chrání právo dětí. To jsem zjistil poté, co jsem nastoupil na Ministerstvo spravedlnosti. Zjistil jsem, že v posledních osmi letech vlády v této oblasti nic neudělaly. Proto také tato vláda již připravila několik změn a několik návrhů, které mají výrazně zvýšit ochranu dětí. Například je připravena a bude projednávána nová úprava řešení mezinárodních únosů dětí, otázka výkonu rozhodnutí při výchově a výživě dětí a jiné a jiné návrhy, které Ministerstvo spravedlnosti buď již zpracovalo, nebo zpracovává společně s Ministerstvem práce a sociálních věcí. Tolik na okraj, že toto téma je důležitým tématem této vlády a již nemalá agenda byla zpracována do podoby změn a novel, např. občanského soudního řádu.
Ostatně před čtrnácti dny se konala velmi úspěšná mezinárodní konference pořádaná Ministerstvem spravedlnosti právě k tématu mezinárodních únosů dětí. Mrzí mě, že ač byla zmiňována a medializována a byli též na ni pozváni zástupci veřejného života, tak nakonec diskuse proběhla pouze mezi odborníky a politická veřejnost se této konference bohužel neúčastnila.
Ale zpět k tématu, které zde probíráme. Chci říci, že nyní spíš jako právník než jako člověk, který je expert a specialista na rodinnou a sociální politiku, říkám, že s tímto návrhem mám problém. Myslím, že není možné řešit problémy české justice, to znamená nepříliš vysokou rychlost a hlavně vymáhatelnost práva, tím, že tuto agendu justici buď odejmeme, nebo že ji obejdeme tím, že najdeme jiný způsob řešení problémů.
***