(16.20 hodin)
(pokračuje Exner)
Myslím, že by nám vláda měla říci, komu u nás byl zadán takový výzkum.Vždyť přece v tak důležité otázce se nemůžeme spoléhat jenom na to, co případně prohlásí strana, která má samozřejmě zájem na vybudování raketové základny u nás.
Podobně je potřeba se zmínit o možném rušení všeho, co je založeno na elektromagnetickém záření. Informace, které jsou k dispozici, jsou značně rozporné. Domnívám se, že bychom nejméně v Parlamentu měli mít nárok na to, abychom dostali podrobnější stanovisko skutečných odborníků, kteří věci rozumějí.
Bylo také řečeno, že si počkáme na hodnocení posledního návrhu ruského prezidenta Putina, jak je provedou Spojené státy americké. Chci se zeptat, jestli máme vlastní hodnocení. Za takové hodnocení bohužel nemohu považovat hodnocení, které vydal náš zastupitelský úřad ve Washingtonu, který mluví o tom, že to je vlastně směšný návrh a že nemá cenu se jím dále zabývat.
Nebylo vyjasněno, přestože jsme se na tuto otázku ptali, jak si vláda představuje nabízenou účast Ruské federaci na přípravě a budování základny.
Je pravda, že je již rozhodnuto o zobrazování získaných dat, pokud bude radar u nás skutečně vystavěn, na Ministerstvu obrany v České republice a v centrále NATO v Bruselu?
Myslím si, že bychom se také měli dovědět, jaký je text návrhu hlavní dohody, o kterém bylo oznámeno, že ho česká vláda již dostala.
Souhlasím s tím, že všechny informace nemusí být veřejné, ale Parlament, který má nakonec dohodu schválit, má jistě nárok na to, aby například na uzavřeném zasedání dostal informaci o tom, co je vládě například ze strany Spojených států nabídnuto, aby dostal informaci o hlavních bodech, případně požadavcích Spojených států amerických. Například máme v ní souhlasit s tím, že nad naším územím bude jiná země něco sestřelovat? Jak je taková možnost vlastně srovnatelná s právním řádem, který v současné době funguje v České republice?
Paní ministryně obrany Parková poměrně dojemně chválila pana předsedu zahraničního výboru Hamáčka za to, jak si rozumějí v otázce interpretace jednání Severoatlantické aliance k této záležitosti. Musím ale také konstatovat, že ať to kroutí, jak to kroutí, tak nic víc, než že se o této věci má pokračovat v konzultacích, že se má provést studie vyhodnocení a že jednání mezi Severoatlantickou aliancí a Ruskou federací, případně Spojenými státy americkými, Ruskou federací, případně Českou republikou a Polskou republikou a Ruskou federací, má být nekonfrontační.
Rád bych se také vyjádřil k tomu, co pan předseda vlády tvrdí opakovaně, naposledy při úvodním projevu k projednávání tohoto bodu, a to že se ze strany Ruské federace ozývají studenoválečnické postoje, tentokrát že se poněkud dostaly do pozadí. Myslím, že je jasné, že to uspořádání politické, které je v Ruské federaci, není zrovna po chuti Komunistické straně Čech a Moravy, ale přesto, mluvíme-li o studenoválečnické rétorice, je třeba konstatovat, že Moskva nehodlá budovat základnu strategického významu v Mexiku, v Kanadě, na Kubě ani kdekoli jinde mimo své území na svou takzvanou obranu. Že neobviňuje Washington z takzvaného vykolejení demokratického vývoje v USA, jak je to naopak uplatňováno některými představiteli vůči Ruské federaci. Že dokonce známý politický analytik pan Brzezinski se vyjádřil o tom, že Spojené státy americké netaktně předkládají iniciativu k rozmístění raketové obrany u prahu Ruska. A konstatuje, že Moskva nemůže čekat někde v koutku a vystupovat jinak, než že bude vytvářet partnerství proti této náhradě.
Musím také konstatovat, že ve Spojených státech amerických na vývoj a nákup nových zbraní, včetně zbraní hromadného ničení, zvláště jaderných zbraní, jsou vynakládány rekordně nejvyšší prostředky, a to s velkým odstupem od dalších zemí. Tudíž kdo hrozí dalším vyhrocováním a také ho prakticky realizuje?
Dokonce nedávno prohlásil pan Yves Pozzo di Borgo, což je autor senátní publikace francouzského senátu s názvem Vztahy Evropská unie - Rusko, která byla publikována v květnu letošního roku, že Ruská federace také usiluje o vícepilířovou světovou politickou scénu. Chce prý být jedním z několika politických hráčů, kteří budou o zásadních světových problémech navzájem diskutovat a udržovat určitou rovnováhu sil. On se k tomuto postoji Ruské federace vyjadřuje jaksi z nadhledu a spíše ho kritizuje - ale co je špatného na takovém přístupu, který by znamenal mezinárodní diskusi a slovo diplomatů a udržování určité rovnováhy sil?
Pokud jde o naši vládu, snaží se zkreslovat a interpretovat výroky, které posunují smysl toho, o čem se v zahraničí v této záležitosti mluví. Spíš jsou přáním. A to se netýká jenom toho, co říkají představitelé Ruské federace, ale právě u paní ministryně Parkanové, a nejen u ní, také i představitelé zemí NATO.
Domnívám se, že na základě toho všeho je potřeba, aby vláda nereagovala tak, že informuje jenom o tom, o čem chce, o čem jedná, ale ne o podstatě věcí. Máme v Parlamentu právo na to, abychom dostali odpovědi na otázky, které jsou vládě položeny.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já bych požádal dalšího, kdo je ještě přihlášen řádně. To je pan poslanec Dub, a pak ještě pan poslanec Grebeníček. To jsou řádné přihlášky.
Poslanec Tomáš Dub: Děkuji vám, pane předsedající. Vážená vládo, dámy a pánové, chceme-li mluvit o radaru každou schůzi, musíme se naučit to vydržet a skutečně hovořit. Přesto si dovolím být dneska stručný.
My tady hojně diskutujeme o postojích evropských států, evropských politiků, Ruska i o situaci v Kongresu. Já bych se s vámi, jak jsem již řekl, stručně chtěl podělit o svou zkušenost, byť trošku exotickou.
Měl jsem možnost v minulém týdnu se setkat s poradkyní pro národní bezpečnost japonského premiéra Abeho, s japonským ministrem zahraničí, s japonským ministrem obrany, což je nová funkce, poté co japonská obranná agentura byla povýšena na ministerstvo, tak mají nyní i ministra obrany, s poslanci, japonskými představiteli exekutivy. V Japonsku se vede nyní diskuse, seriózní diskuse, o změně poválečné ústavy, která umožní vysílání japonských vojáků mimo vlastní území. Byl dokonce přijat zákon, který upraví proceduru změny ústavy. V Japonsku se ale nevede kontroverzní diskuse o protiraketové obraně ani o její účinnosti jako u nás.
Mají k tomu hned tři důvody. Prvním důvodem je, že Japonci mají zkušenost s atomovými výbuchy na svém území, byť je to dávno, pamatují si ještě Hirošimu a Nagasaki. Druhým důvodem je, a to je nedávná událost, přes japonské území již přeletěly severokorejské balistické střely. A třetí důvod, proč japonská diskuse není tak kontroverzní jako naše, je, že Severní Korea již uskutečnila pokusný jaderný výbuch, ať už to byl výbuch fiktivní nebo skutečný. Japonci tedy mají s touto věcí bohatou zkušenost a integrují nyní velmi rychle prvky vlastní i americké protiraketové obrany. Nechtějí, aby se historie na jejich území opakovala.
***