(17.00 hodin)
Senátor Jiří Pospíšil: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, předkládám vám návrh Senátu, který je v podstatě zcela jednoduchý. Vychází z vypuštění dvou odstavců, které se vlastně týkají obecné kriminality. Tento návrh je radikální v tom, že říká, že ve vztahu k obecné kriminalitě by se poslanci a senátoři stejně jako soudci Ústavního soudu nijak nelišili od ostatních občanů. Pokud někdo bude namítat, že se poslancům a senátorům berou nějaká práva, pak se jim berou práva právě na tu úroveň, jakou mají ostatní občané. A pokud by to bylo málo, pak bychom měli spíš zvyšovat práva našim občanům.
Takže jaká bude potom situace? Situace bude zcela jednoduchá. Za hlasování nebude možné poslance nebo senátora postihnout žádným způsobem. Co se týče jeho projevu před orgány komory, nebude možné ho postihnout trestně, což ovšem neznamená, že nemůže být postižen občanskoprávně. To se vlastně nemění, to zůstává stejné. I dnes může být samozřejmě poslanec a senátor postižen za to, co řekne i zde, občanskoprávně. Koneckonců posláním poslance ani senátora není bavit se o jednotlivých lidech, případně je urážet. Má řešit obecné problémy a obecné věci. Pokud bude mluvit o obecných věcech, pak nemůže být stíhán podle občanského zákoníku, nemůže s ním být vedeno řízení podle občanského zákoníku. A vše ostatní nebude.
Připadá to jako radikální návrh, ale ve skutečnosti se tím srovnají práva všech občanů, co se týče obecné trestné činnosti, snad s výjimkou prezidenta a zatím soudců obecných soudů, protože jejich imunita je založena ne ústavním způsobem, je založena obyčejným zákonem. A nebude stejný v oblasti takzvané přestupkové imunity. To je věc, se kterou se musím vypořádat, protože nám bylo vytýkáno, že neřešíme takzvanou přestupkovou imunitu.
Přestupková imunita je neexistující věc. Ta vychází z toho, že tam je odstavec, který říká, že poslanec a senátor podléhají kárné pravomoci své komory. Je tam také věta, že podrobnosti upraví zákon. To, co se týká takzvané přestupkové imunity, je právě ten speciální zákon, kterým se říká, jak se bude provádět ta kárná pravomoc, případně kde se nebude provádět a bude to shodné jako s ostatními občany. Čili my jsme to v návrhu ústavy ani měnit nemohli, pokud jsme chtěli zachovat kárnou příslušnost komory vůči poslanců a senátorům - a tu jsme zachovat chtěli. Kdo bude chtít měnit něco na takzvané přestupkové imunitě, musí měnit ten prováděcí zákon. Ten zákon - teoreticky neexistuje žádný důvod, aby poslanec a senátor, případně soudce Ústavního soudu, měli jiná práva ve vztahu k obecné trestné činnosti než ostatní občané.
Ale imunita, tak jak ji máme koncipovanou dodnes, tu můžeme prohlásit také za nefunkční. Prováděli jsme rozbor toho, kolikrát vlastně se stalo, že byl někdo odsouzen, když byl vydán, a zjistili jsme, že se tak nestalo během výkonu mandátu. Od roku 1989 se nestal jediný případ, kdy by se dokončilo pravomocným rozsudkem řízení s člověkem vydaným k trestnímu stíhání. Za celou dobu byl zadržen, řekněme, jeden člověk, a je pravda, že to bylo při důležité věci. Leč konečné hlasování to ovlivnit nemohlo. Je pravda, že ve druhém kole to bylo o jeden hlas a to rozhodlo. Leč bylo v zásobě třetí kolo při volbě prezidenta, kde ty poměry hlasů by dopadly zase tak stejně. Je to velice diskutabilní. Takže imunita v současné době neslouží k tomu, aby chránila orgán před nějakým hlasováním. Vydání člověka ke stíhání zabránilo jednomu jedinému hlasování, pravda důležitému, při volbě prezidenta. A jinak se nestalo, aby vydání poslance či senátora bránilo ve výkonu mandátu. Ani jednou. Čili v podstatě to, co se nestává, tak vlastně se dá říci, skoro se dá i teoreticky dovodit, že to není potřeba.
Mimoto neexistuje opravdu teoretický důvod pro rozdílná práva. Skoro platí takové to lidové, že tu imunitu vůči obecné trestné činnosti slušný poslanec a senátor nepotřebuje a neslušný si ji nezaslouží.
Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu senátorovi Jiřímu Pospíšilovi a prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro druhé čtení pan poslanec Stanislav Grospič. Pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, vážená vládo, Senát Parlamentu České republiky předložil do Poslanecké sněmovny návrh na vydání ústavního zákona, kterým se mění Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních předpisů. Svým rozsahem je to nevelká novela, která si ale určitě zaslouží pozornost Poslanecké sněmovny a diskusi na půdě Poslanecké sněmovny.
Senátní návrh si klade za cíl omezit takzvaný rozsah imunity členů obou komor Parlamentu České republiky a soudců Ústavního soudu. Podstata navrhovaných změn spočívá ve vypuštění z ústavy ustanovení článku 27 odst. 4 - cituji: "Poslance nebo senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno." a odst. 5: "Poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je zadržený členem. Nedá-li předseda komory do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na své první následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností."
Dále Senát navrhuje ve svém návrhu vypustit článek 86 odst. 1 a odst. 2, kde se totéž týká soudů Ústavního soudu, které nelze trestně stíhat bez souhlasu Senátu.
Senát navrhuje a svůj návrh odůvodňuje především odezněním historických důvodů k zavedení imunity členů komor Parlamentu a ústavních soudců s tím, že v demokratickém právním státě ztrácí institut imunity postupně smysl. Z tohoto pohledu je odůvodnění senátního návrhu ryze, bych si dovolil říci, politicky účelové. Obdobně účelově lze pohlížet i na skutečnost, že zásah do institutu imunity se nedotkne institutu postihu poslanců a senátorů za spáchání přestupků, protože věcně by asi souběžně s tímto návrhem zákona měl jít tedy i návrh novely, která se bude týkat této oblasti.
V případě přijetí senátního návrhu by poslance či senátora nebylo pak možné stíhat pouze za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně či Senátu nebo v jejich orgánech. Otázka imunity poslanců a senátorů se tak posouvá - takzvaně demokratického právního státu či nezávislosti rozhodování orgánů činných v trestním stíhání a soudů a do určité míry to není jen otázka ani rovnosti občanů před zákonem. Je to také otázka faktického výkonu mandátu v zákonodárných sborech s právem na obhajobu politických názorů.
Z těchto pohledů je třeba se novelou Ústavy České republiky předloženou Senátem zabývat. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji Grospičovi a otevírám obecnou rozpravu. Zatím mám do ní čtyři přihlášky. Prvním přihlášeným je pan poslanec Jaromír Tejc, připraví se pan poslanec Zdeněk Jičínský. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jeroným Tejc: Dámy a pánové, chtěl bych říci vážená vládo - ale musím podotknout, že ji za sebou nevidím a nevím, jestli se nachází někde v sále, žádného z místopředsedů vlády České republiky, tudíž požádám, aby bylo učiněno...
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane kolego, já okamžitě požádám předsedy klubů ODS, KDU-ČSL nebo Strany zelených, aby jednoho z místopředsedů vlády zajistili pro projednávání ve Sněmovně. Pan předseda vlády už jde, jak vidím, je mezi dveřmi. Můžete pokračovat.
Poslanec Jeroným Tejc: Děkuji. Dámy a pánové, vážený pane premiére, je velmi komické, zvláštní, ale především pokrytecké, že návrh tohoto zákona, který je předkládán senátory České republiky, je předkládán mimo jiné i těmi senátory a hlasován těmi senátory, kteří odmítli vydat k trestnímu stíhání Jiřího Čunka a kteří hlasovali pro to, aby Jiří Čunek vydán nebyl.
***