(10.10 hodin)
(pokračuje Kala)
Domnívám se, že tato metoda je velmi úspěšně využívána i v elektronickém bankovnictví, na různých informačních serverech apod., a nedomnívám se, že by mohla přinést nějaký problém nebo oslabení toho principu, který v zákoně byl, aby bylo případně dohledatelné, kdo se zajímal o některé údaje z registru a kdo je případně zneužil k jiným důvodům, než pro které jsou vedeny.
Další záležitostí je nová definice střetu zájmů, kde se ukázalo, a poměrně obsáhle jsme o tom diskutovali s různými nevládními organizacemi, že ta definice, která v novém zákoně je, nepostihuje všechny nepotické a různé jiné vazby. Proto navrhujeme, abychom se vrátili k původní definici, která byla v původním zákonu 238/1992 Sb.
Velmi spornou záležitostí se rovněž ukázal požadavek na to, aby informace z registru nebyly zveřejňovány ve sdělovacích prostředcích. Odehrála se okolo této záležitosti obsáhlá kampaň, která vyvrcholila tím, že jeden deník vlastně záměrně porušil zákon a bylo s ním zahájeno řízení Úřadu pro ochranu osobních údajů. Toto řízení už bylo alespoň v první instanci ukončeno, pravděpodobně je to i pravomocné, ale to teď nechci tvrdit, a bylo ukončeno tak, že údaje, které jsou vedeny o politicích, by měly podléhat zvýšené veřejné kontrole, to znamená, že úřad neodsoudil ten příslušný deník k žádné pokutě a podle mého názoru nastavil určitou laťku, jakým způsobem by se už stávající zákon měl vykládat. Přesto se domnívám, že by bylo vhodné, abychom tuto věc explicitně v zákoně upravili a tak, jak navrhujeme ten rozsah, se domnívám, že je to odpovídající.
Poslední věc, která nepochybně je do určité míry sporná, je záležitost rozšíření povinností podle tohoto zákona rovněž na manžele, manželky, druhy, družky a registrované partnery a partnerky. Já bych chtěl říct, že poslanecký klub sociální demokracie o této věci rozhodoval hlasováním a velkou většinou se přiklonil k tomu, aby součástí tohoto návrhu bylo toto rozšíření povinností. Pro ty, kteří o tom pochybují, bych chtěl říci, že tato povinnost byla ve starém zákoně, v zákoně 238/1992 Sb., a podle mého názoru nečinila nějaké zásadní problémy. Samozřejmě tam, kde příslušný veřejný funkcionář nežije s manželkou nebo nežije ve společné domácnosti, tak může tato věc zcela nepochybně komplikovat věci, ovšem podle obecných principů, pokud by měl spáchat přestupek podle tohoto zákona, tak se samozřejmě může prokázat, že nebyl schopen naplnit tuto část zákona. Nicméně připouštím, že tato věc je k velké diskusi, měli bychom o ní vést debatu a případně se ve druhém čtení rozhodnout, jakým způsobem budeme postupovat dál.
Tolik hlavní principy. Chci říct, že v našem návrhu odstraňujeme některé drobné věci, které se ukázaly, ale které nemají zásadní vliv, a jsem zcela přesvědčen, že navrhovaná novela zákona o střetu zájmů by v případě přijetí a schválení vyřešila ty největší problémy, které v této oblasti jsou, tak aby do poloviny příštího roku komfort uživatelů a na druhé straně i právní bezpečí veřejných funkcionářů byly zachovány.
Věřím a děkuji za podporu tomuto návrhu do druhého čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji vám, pane poslanče, za úvod. A teď bych pořádal pana poslance Stanislava Křečka, aby se také on ujal slova jako zpravodaj pro prvé čtení tohoto návrhu. Prosím.
Poslanec Stanislav Křeček: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, i když obsazení Poslanecké sněmovny nesvědčí o velkém zájmu poslanců, tak musím říct, že to je zákon, který se nás velmi bytostně dotýká a v některých okamžicích se může stát velmi, velmi závažným, velmi výbušným, a několikrát jsme to již v minulosti v této Poslanecké sněmovně zažili.
My se stále znova a znova dostáváme do problémů s tímto zákonem. Chtěl bych říct, že tato záležitost není ale bez problémů upravena nikde v Evropě. Všude, pokud se setkáváme na zahraničních cestách s našimi kolegy poslanci, se setkáváme s tím, že tato věc je různě posuzována. A samozřejmě na straně jedné jsou lidé a organizace, kterým není nic dobrého, kteří tady existují jenom proto, aby nás kritizovali a aby stále říkali, že děláme málo, vyděláváme hodně, pracujeme málo, všechno je neprůhledné. Na druhé straně zase je snaha, kterou musíme odmítnout, aby tyto věci byly nekontrolovatelné, a to samozřejmě možné není. Tak mezi tím najít nějakou vhodnou míru je problematické.
Samozřejmě návrh zákona se snaží odstranit některé největší problémy. Samozřejmě neodstraňuje problém s tím, kdo bude v konečné fázi rozhodovat. Víte, že v původním zákoně byly etické komise. Zřizovat etické komise na okresech a krajích je samozřejmě problematické. Dneska to má dělat Nejvyšší správní soud. Nejvyšší správní soud se samozřejmě tomu velmi brání, takže hledat tam nějakou míru bude velmi obtížné.
Samozřejmě zákon bude vyžadovat i některé další legislativní úpravy. Pan kolega Kala tady říkal, že budou přiznávat majetek i družky. Náš právní řád nezná definici družky. Nikde se v právním řádu definice družky nevyskytuje, nevíme, co to družka je - právně, jinak to všichni asi tušíme, ale právně to definováno není, takže buď musíme vytvořit definici družky pro tento zákon, to je samozřejmě možné, anebo nějakým způsobem tuto záležitost upravit.
Čili projednávání tohoto zákona bezpochyby v ústavněprávním výboru nebude jednoduché, nicméně musíme se o to pokoušet, musíme tuto věc stále upravovat a tím kultivovat naše politické prostředí, to je samozřejmě naší povinností. Doporučuji, aby tento zákon postoupil dále, abychom jej v ústavněprávním výboru mohli projednat. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dobrá. Teď už snad můžu otevřít obecnou rozpravu, do které se opakovaně hlásí pan ministr Cyril Svoboda. Mám také písemnou přihlášku Radima Chytky, ale pan ministr Svoboda dává najevo, že si své nenechá vzít. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr vlády ČR Cyril Svoboda Vážený pane místopředsedo, stanovisko vlády je známo. Ten návrh je zpracován tak, že komplikuje situaci, nikoliv zjednodušuje, a navíc se tam otevírá otázka oprávněných osob. Já jsem dlouho byl zastáncem těchto zákonů, dokud jsem zblízka neviděl dva příběhy.
Jeden příběh se týkal pana Srby. Představme si, že mám tátu, který mi řekne: Tady je krabice od bot, v té krabici od bot je 30 mil. korun, užij si je. Já si tu krabici vezmu, a když je pochybnost o tom, kde jsem k těm penězům přišel, tak to skončí u soudu tak, že soud nařídí tyto peníze vrátit dotyčné osobě. Kdo má lépe vyprané peníze? To zíráme, jak se perou peníze v české justici, protože tady existuje pravomocný rozsudek - tyto peníze jsou absolutně čisté, takže můžu přijít s igelitkou, v igelitce mít 15 mil. korun a říkat: tady je rozsudek a rozsudek říká, ty peníze jsou úplně čisté. Proč? Protože není založena povinnost, že tento člověk má prokázat původ svých peněz. A my mu máme prokazovat, že ty peníze nenabyl legálně. Jedna slabost. A já potom řeknu, jak to souvisí s tímto zákonem.
Druhý příběh je příběh, který znám z novin také, to je příběh pana Krejčíře. Myslím, že se tak jmenuje. Přijdou policajti k němu domů, otevřou skříň, tam je 4,5 miliardy korun, počítají peníze, a on mezitím uteče.
***