(9.30 hodin)
Poslanec Pavel Kováčik: A nyní, pane předsedající, budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu pod písmenem C poslance Pavla Kováčika. Zpravodaj souhlasí a vřele doporučuje.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím, pane ministře. (Ministr také souhlasí.)
Takže budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro C, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 93. Přítomno 181, pro hlasovalo 173, proti 1. I tento návrh C byl přijat.
Poslanec Pavel Kováčik: Pane předsedající, vzhledem k tomu, že byly odhlasovány všechny pozměňovací návrhy, doporučuji nyní hlasovat o usnesení jako celku.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, takže přikročíme k hlasování o celém návrhu zákona.
Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění pozdějších předpisů, podle sněmovního tisku 149, ve znění schválených pozměňovacích návrhů."
Myslím, že můžeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento text usnesení, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 94. Přítomno 181, pro hlasovalo 177, proti žádný. Text usnesení byl přijat. Konstatuji, že s návrhem zákona byl vysloven souhlas.
Děkuji ministrovi i zpravodaji za perfektní spolupráci. Můžeme ukončit projednávání bodu č. 31.
Další je bod číslo 34
34.
Návrh poslanců Karla Šplíchala, Pavla Ploce a Petra Bratského
na vydání zákona o zvláštním příspěvku zasloužilým reprezentantům,
kteří získali medailové ocenění na olympijských hrách
/sněmovní tisk 126/ - třetí čtení
Takže požádám Karla Šplíchala i zpravodaje rozpočtového výboru poslance Václava Votavu, aby se posadili u nás. Obdrželi jsme tisk 126/2, který obsahuje návrh na zamítnutí a také pozměňovací návrhy.
Snad tedy nic nebrání tomu, otevřít rozpravu, což nyní činím. Mám tady přihlášku pana poslance Davida Kafky, jestli jsem správně pochopil jeho přihlášku. Rozprava je otevřena a prosím pana poslance Davida Kafku, aby vystoupil. Prosím o klid, je tady trošku proudění poslanců. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec David Kafka: Děkuji. Pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážení kolegové a kolegyně, již podruhé vystupuji k tisku 126, nyní k tisku 126/2.
Je to norma poměrně krátká, pouze devět paragrafů. Přesto si myslím, že je to norma poměrně nebezpečná. Jde v ní o poměrně bohulibý úmysl, aby držitelé olympijských medailí z dob, kdy u nás oficiálně neexistoval profesionální sport, dostávali příplatek k důchodu do výše průměrné mzdy, tedy asi v současné době 20 tisíc měsíčně, a aby se jim tento příspěvek každoročně valorizoval. Důvodem má být ocenění zásluh těchto sportovců na propagaci Československa a i to, že někteří z nich žijí nyní v podmínkách nouze.
Nemám opravdu nic proti oceňování tréninkového úsilí, rekordů a medailí sportovců. I když odhlédneme od různých dnes již pozapomínaných okolností, ve kterých se tehdejší sportovní výsledky rodily, vyvolává takto pojatý zákon hned celou řadu otázek. Proč má být příplatek k důchodu stejný pro každého medailistu? Vždyť ten, kdo získal medailí víc, nepochybně přispěl renomé Československa větší mírou než ten, kdo má třeba jen jednu. A kdo vyhrál na dvou olympiádách, jistě přispěl více než ten, kdo jenom na jedné olympiádě. A proč jen držitelé medaile olympijské? Není snad titul mistra světa v olympijském sportu na mistrovství světa, které se konalo v roce mezi olympijskými hrami, stejně hodnotný jako olympijský kov? Kromě toho se soubor olympijských sportů stále rozšiřuje. Jsou sporty, které olympijskými nebyly a následně se olympijskými staly. A vrcholový sportovec v dané situaci ani nemohl tento olympijský kov získat. Později zdá se ano. Kromě toho existují sporty neolympijské, ve kterých jsme také dosahovali mnohonásobných titulů mistrů světa. Ale s nikým z těchto sportovců tento návrh nepočítá.
Dokážeme se dívat na zásluhy olympijských medailistů k renomé Československa dost objektivně? Dokážeme se dívat objektivně, když se na ně díváme zevnitř a ještě z pozice malého národa? Není už nyní různých olympijských vítězů na letních a zimních olympijských hrách tolik, že je těžké se na některé z nich vůbec vzpomenout? Schválně: Dokážete říci, kterou zemi pro vás zviditelňuje třeba Quezada Jefferson Pérez?
A proč jen sportovci? Není snad mezi vědci, lékaři a techniky a třeba umělci dost takových, kteří se zasloužili o věhlas Československa? Jsou snad Wichterleho kontaktní čočky méně hodnotné než Zarembovy vzepřené kilogramy železa? Umíte to vůbec poměřit?
A proč zrovna 20 tisíc korun? Jsou snad předkladatelé tak jasnozřiví, že změřili přínos ke zlepšení image Československé republiky, Československé socialistické republiky nebo České a Slovenské Federativní Republiky a vyšlo jim, že v současné české měně se to právě rovná rozdílu mezi průměrnou mzdou a jejich důchodem? Anebo je to číslo, které je jenom výrazem subjektivních pocitů předkladatelů?
Lze vůbec lehkomyslně stavět na hlavu univerzální principy zásluhovosti, na základě kterých se vypočítávají důchody více než čtyřem milionům občanů jen proto, aby necelých 200 mělo královskou penzi, na kterou nelze celoživotní prací téměř dosáhnout?
Už minule jsem namítal, že navrhovaný příspěvek k důchodu olympijským medailistům a lidem, kteří byli účastníky odboje nebo byli politicky vězněni, je o řád vyšší a morálně jej nelze ospravedlnit.
Chci dále říci, že návrhy podobně selektivních zákonů, kdy se upřednostňuje a zcela mimořádně zvýhodňuje jedna úzká skupina, jsou cesta do pekel. Oprávněně se budou hlásit a dalších selektivních zákonů se budou dožadovat další skupiny penzistů. A nepochybně najdou dost argumentů a zřetelehodných důvodů, aby se jim dorovnával důchod na hodnotu, kterou oni cítí jako spravedlivou. Budeme i v tomto případě stejně štědří jako v tisku 126/2?
K tomuto návrhu lze shrnout, bez ohledu na stranické tričko, že mu lze dát přívlastky jako nesystémový, asociální, nespravedlivý, škodlivý a nebezpečný.
***