(15.40 hodin)
(pokračuje Dušek)
Máte štěstí, pane premiére, že jste vy a vaše strana oblíbenci mnoha médií. K nám novináři tak přátelští nejsou. A řeknu vám upřímně, my bychom si takové lhaní dovolit nemohli. Vlastně bychom si nemohli dovolit ani desetinu toho, co si dovolujete vy a vaše vláda.
Chtěl bych, pane premiére, slyšet vysvětlení vaší smlouvy s občany. Buďte chlap, buďte chlap s gulama, a řekněte nám všem, proč jste ve své smlouvě lhali, jako když tiskne.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím předsedu vlády, aby využil svých pěti minut k odpovědi na interpelaci pana poslance Duška. Prosím.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Tak já už jsem říkal, že nejsou jenom chytré interpelace, ale odpovídat se musí na všechny. (Smích v sále.) Mám na to pět minut, tak doufám, že je bezezbytku využiji.
Vy jste správně řekl, a tomu rozumějí všichni, že každá strana jde do voleb s nějakým programem. Je celkem logické, a ten náš systém to umožňuje velmi složitě, že je schopna tento program realizovat, když bude mít nadpoloviční většinu ve volbách a bude mít stoprocentní pravomoc a taky stoprocentní odpovědnost. Jenomže to vyplývá z logiky parlamentní demokracie. U nás při poměrném volebním systému je velmi nepravděpodobné, i když já v to pořád pevně věřím, že by ODS měla 51 % a že by mohla bezezbytku a taky musela bezezbytku plnit svůj program.
To, co jsme před volbami nabízeli různými marketingovými prostředky, nebyla lež. A já vás ubezpečuji, že kdybychom měli 51 %, tak tento program bezezbytku plníme. Nicméně ani tato vládní koalice - protože ekonomické programy všech tří stran byly velmi podobné už před volbami, a já vím, že jste je nečetl, tak umožňuje realizovat celou řadu věcí, které jsme i my slibovali před volbami. Já nemluvím o stabilizaci, nebo stabilizaci veřejných rozpočtů, protože to je krok, který řeší vaše chyby, chyby minulosti. Ten se nedívá ještě do budoucnosti, ten nenabízí realizaci našeho programu, který jsme slibovali v Modré šanci, který slibovala KDU-ČSL ve svém programu a který slibovala Strana zelených ve svém programu. To prostě v této chvíli není možné. A mám pocit, že jsme o tom jeden a půl dne diskutovali dost dlouho na to, abychom tomu aspoň někteří věřili.
Celá řada těch útoků, které jste použil v té své interpelaci, je zmatením pojmů, protože my jsme mluvili vždycky o regulačních poplatcích, nikoliv spoluúčasti, protože spoluúčast, tak jak chápu já, že si připlácíte za operace, že si připlácíte za některé standardní úkony, a to jsme vždycky odmítali a odmítat budeme.
Nechci mluvit o těch dalších věcech, protože si myslím, že je zbytečné je komentovat.
Já vám ale garantuji, že když si přečtete pozorně programové prohlášení této vlády, když si přečtete program vlády v těch cílech, který schválila vláda minulý týden, a porovnáte to s programem ODS, že se tam zcela jistě najdete. Kdyby to mělo být 80 % nebo 70 %. Ale to je koaliční vládnutí. Když jsme domlouvali koalici s vámi na základě vaší Agendy 2010, tak jsme byli schopni dospět k celé řadě podobných závěrů. To je koaliční kompromis, to je koaliční vládnutí. A mrzí mě stejně jako vás mrzí, že nemůžete uskutečňovat váš program, že ani my nemůžeme náš program realizovat stoprocentně. Ale i o tom je parlamentní demokracie.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak, to je odpověď premiéra. Pane poslanče, co vy na to?
Poslanec Robert Dušek: Chytré interpelace jsou zřejmě ty servilní, např. pana kolegy Hrnčíře. Pane premiére, vy nemáte 51 %, ale vy děláte přesně pravý opak. Já nebudu dále zdržovat, aby se dostalo i na ostatní kolegy, ať si občané a veřejnost udělá sama obrázek, jak jste odpověděl na tuto otázku. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím, pane premiére, jestli ještě na tohle?
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Já myslím, že zásadní rozdíl mezi levicí a pravicí je v tom, že zatímco levice se cítí být odpovědna pouze svým voličům, pravice se cítí být odpovědna občanům České republiky. (Projevy nesouhlasu v sále, bušení do lavic.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Budeme pokračovat interpelací pana poslance Zdeňka Proska. To se vrátíme zase k návštěvě George Bushe. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Prosek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane premiére, dovolte mi vrátit se krátce, leč zásadně ke krátkému pobytu prezidenta George Bushe, který pokládám za mimořádnou protokolární událost a velký diplomatický úspěch váš a vaší vlády.
Ale chtěl bych připomenout, že ve všech svých projevech pan prezident Bush a zejména potom v klíčovém projevu předneseném na konferenci Demokracie a bezpečnost používal nejčastěji slova svoboda. Je to jakési klíčové slovo, které formuje celé jeho paradigma. Mně se líbí na prezidentu Bushovi, s jakým vnitřním přesvědčením, s jakou jistotou pokládá svobodu za předpoklad bezpečnosti ve světě, za předpoklad pro využití lidského potenciálu, jak chápe svobodu jako podmínku pro růst konkurenceschopnosti, prosperity a růst bohatství ve společnosti a koneckonců jak svobodu chápe jako nejlepší cestu ke zlepšování kvality života a životního prostředí obecně. A já se domnívám, že jestli v něčem by měla být návštěva prezidenta Bushe inspirativní pro Českou republiku a českou politickou reprezentaci, tak je to právě tento důraz kladený na svobodu a lidskou důstojnost.
Obracím se na vás, pane prezidente, co činí a hodlá -
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prozatím premiér.
Poslanec Zdeněk Prosek: - promiňte - co činí a hodlá činit vláda pro rozšiřování prostoru svobody a obhajobu těchto hodnot. Děkuji vám předem za odpověď.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: To bude zítra v tisku označeno za freudovské přeřeknutí. Mě ostatně komentář CNN, ve kterém mě nazval Klausem Topolánkem, neurazil.
To se samozřejmě prolíná politikou všech amerických prezidentů, řekl bych bez rozdílu, jestli jsou demokraté nebo republikáni, a my bychom si z toho trošku možná mohli vzít příklad. Je pravdou, že nejsilnější téma to bylo u Ronalda Reagana a samozřejmě u George Wolkera Bushe.
Já chci říci a chci to možná v kontextu té otázky kolegy Proska, že ten problém v Evropě se opakuje, každou generaci je tady znova, a to je malá vůle k obraně. Asi nikdo nezapomene na politiku appeasementu před druhou světovou válkou, na malou vůli k obraně před Adolfem Hitlerem a německým nacismem, na malou vůli, řekl bych, k tlaku na Sovětský svaz během studené války - a opakuje se to dnes znovu.
Myslím, že to poselství, se kterým přijel Bush, je: My jsme v Evropě, my jsme vám vždycky pomohli, vlastně už třikrát, první světová válka, druhá světová válka, studená válka, ale my opravdu to neděláme jenom pro vás, my to děláme pro univerzální hodnoty, pro svobodu. Pro to, aby všichni lidé na světě měli příležitost a měli šanci. - A Evropa musí projevit svoji vůli k obraně a svoji vůli k obraně svobody. A to si myslím, že v poslední době je to hlavní téma, které musí provázet diskuse jak v rámci evropských zemí NATO, tak v rámci Evropské unie a jejich bezpečnostních a obranných schopností. A do toho patří diskuse právě o radaru.
Představa - a já si myslím, že to je jedním z cílů politiky Vladimíra Putina, rozdělit NATO na země, které mají protiraketovou obranu, a země, které nemají protiraketovou obranu, což samozřejmě může vzniknout lehce, pokud ta vůle k obraně v Evropě bude nízká, pokud nebude realizována protiraketová obrana třeba tím pionýrským základem v Česku a Polsku - pionýrským myslím tím prospektorským z anglického pioneer - a nebude realizována a Evropa zůstane bez tohoto štítu, bez této umbrelly. Myslím si, že to bude znamenat i z hlediska bezpečnosti, z hlediska obrany určitou diskrepanci právě uvnitř NATO, může to znamenat rozmělnění NATO, může to znamenat ztrátu obranyschopnosti NATO, může to znamenat nakonec skončení Severoatlantické aliance jako instituce, která garantuje i nám kolektivní obranu a kolektivní bezpečnost.
***