(15.20 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Další interpelující je paní poslankyně Ladislava Zelenková. Připraví se Zdeněk Maršíček.
Poslankyně Ladislava Zelenková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážené kolegyně, vážení kolegové, obecně lze říci, že k problémům a nepříjemnostem, které nám běžný život přináší, se lze zachovat dvojím způsobem. Buď se k nim postavíme čelem, a tak to konečně činíte i vy, pane premiére. (Premiér: Děkuji.) Anebo lidově řečeno, a teď mi promiňte ten výraz, vezmeme roha. A tak to mnohdy činí někteří vaši ministři.
Za poslední čtyři měsíce chyběli při interpelacích tito členové vlády: 1. února ministr Julínek, 8. února ministři Langer, Parkanová, Nečas a Řebíček, 15. března ministr Langer, 26. dubna ministři Julínek, Říman, Kalousek, Stehlíková, 3. května ministři Langer, Julínek, Čunek. No a dnes můžeme jenom s napětím očekávat, jestli budou chybět všichni avizovaní u předsedy Sněmovny, což je ministr Čunek, Kalousek, Řebíček, Stehlíková a Vondra.
Někde jsem četla, že interpelace jsou kořením parlamentní demokracie. Dialog mezi vládou a opozicí probíhá hlavně na půdě parlamentu a velmi často je pro obě strany nepříjemný, nicméně je pro rozvoj parlamentní demokracie nezbytný a nepostradatelný.
Pane premiére, vy, který odpovídáte za svoji vládu a za chování svých ministrů, já se vás teď ptám: jste schopen zajistit, aby vaši ministři přestali ignorovat tuto Sněmovnu a začali plnit svoje povinnosti, které vůči ní mají? Děkuji za odpověď.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím, pane premiére, můžete odpovědět.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Děkuji za otázku. Já jsem rád, že nemířila teď úplně přímo na mě, protože mám pocit, že jsem žádnou interpelaci masochisticky ještě nevynechal, dokonce jsem tu jednou byl se čtyřicítkou horečky, ale to není podstatné.
Já s vámi naprosto souhlasím. Je minimálně slušné nechat si od opozice nadávat, anebo pokud ten dotaz je případný, tak případně a erudovaně ten dotaz zodpovědět. Interpelace patří ke kontrolní činnosti všech parlamentů na světě. Dokonce v anglosaském světě jsou podstatně ostřejší a probíhají každé zasedání ráno, když je parlamentní session nebo když je schůze parlamentu, a jsou podstatně ostřejší a podstatně osobnější. V tomto s vámi naprosto souhlasím.
Připouštím, že se může stát, že příslušný ministr není schopen zrušit zahraniční cestu, že není schopen si zorganizovat program tak, aby tady ve čtvrtek byl. Pokládám za nepřijatelné, aby chyběli někteří lidé opakovaně. Pokládám za těžce přijatelné, když se někdo z různých důvodů interpelaci vyhne. Nemám důvod s vámi nesouhlasit. Nevím, jestli mám v tomto smyslu přímou odpovědnost, ale odpovídám za vládu jako celek a v tomto smyslu všechna ta jména jsem si vypsal, stihl jsem to ve zkratkách, které používám pro své ministry, a uložím jim, aby se interpelacím nevyhýbali, jenom ve výjimečných případech, které snesou, řekl bych, ohled Sněmovny.
Nemám k tomu, co bych víc řekl. Myslím si, že máte absolutní pravdu.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Paní poslankyně ještě něco k tomu dodá?
Poslankyně Ladislava Zelenková: Tak to je vzácná reflexe. Děkuji, pane premiére. Já jsem ale z toho pochopila, že asi nejspíš budou páni ministři chybět i nadále, a tady bych chtěla dodat, že vy jste nedávno - chtěla bych vám připomenout vaši odpověď na moji interpelaci, která se týkala ministra Čunka. Řekl jste, že v normálním státě - v normálním státě, zdůrazňuji, jste řekl - by dávno již pan ministr Čunek ve vládě nebyl. Ale on tam pořád je. Takže já nevím, jestli jsme, nebo jestli stát vámi vedený je stát normální.
V normálním státě by totiž nemohla fungovat ani vláda založená na úplatných přeběhlících, ale naše vláda, nebo spíše vaše vláda, pořád funguje. V normálním státě by nemohli členové vlády se tak ostentativně vyhýbat a dávat najevo pohrdání Sněmovnou. Dosud tak někteří ministři činili.
Nebylo by lepší, pane premiére, se takto navzájem přestat trápit, a rovnou kdybyste třeba do svého reformního batohu přibalil návrh zákona, který zruší interpelace po dobu trvání vaší vlády? Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Čas. Takže prosím, pane premiére, můžete odpovědět.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Já mám pocit, že otázka Jiřího Čunka nebyla předmětem vaší interpelace, proto na to v této chvíli nebudu reagovat, jistě se ještě dnes najde příležitost.
Já si nemyslím, že je dobře rušit interpelace. Já si myslím - a souhlasím i s paní poslankyní Orgoníkovou - že interpelace jsou kořením parlamentu. Opravdu budu apelovat na své ministry, aby na interpelace chodili, aby se podrobili tomuto křížovému výslechu, protože si to samozřejmě zaslouží.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: To byla interpelace paní poslankyně Zelenkové. A teď požádám pana poslance Zdeňka Maršíčka, další pak bude Ivan Ohlídal. Prosím, pan poslanec Maršíček.
Poslanec Zdeněk Maršíček: Vážený pane předsedo vlády, chci vám připomenout, že marně čekáme na kvalifikované vyhodnocení mimořádných bezpečnostních opatření, která vyhlásila vláda během noci z 22. na 23. září 2006. Důvodem těchto opatření bylo údajné získání znepokojivé informace o bezprostředním ohrožení Prahy teroristickým útokem. Dokonce byl v souvislosti s tím odvolán kvalifikovaný odborník ÚZSI generál Randák.
Proto vás žádám o odpověď na následující otázku: Bylo provedeno vyhodnocení těchto opatření jak z hlediska bezpečnostních rizik pro Českou republiku, tak i ekonomických nákladů? Především mě zajímá, jaké jsou závěry pro bezpečnostní situaci v České republice. Děkuji za odpověď.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím o odpověď, pane premiére.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Já moc děkuji za tu otázku, protože to je otázka, o které jsem věděl dopředu, mohl jsem se na ni trochu připravit. Zároveň vím a zjistil jsem, že vám Ivan Langer, ministr vnitra, dosud dluží na bezpečnostním výboru toto vyhodnocení a tuto informaci a že ho budu muset upozornit na to, aby komunikoval s výborem, který o toto vyhodnocení požádal.
Musím říci, že my jsme bezprostředně po nástupu do funkce museli řešit situaci, která se podle všech zodpovědných pracovníků, ať už z policie nebo služeb, zatím v České republice nestala. Přivolali jsme na noční jednání dokonce další funkcionáře, byli to i předsedové výborů, tehdy Bublan a Vidím, protože jsme situaci vyhodnotili jako velmi vážnou. Někteří ministři se vraceli ze zahraničí, někteří z již nastoupené cesty domů. Rozhodli jsme samozřejmě pro celou řadu viditelných, ale i neviditelných opatření, která pokládám i teď - a to vyhodnocení dostanete konkrétně - za adekvátní. Přestože Česká republika zůstává z hlediska teroristických projevů a útoků zatím klidná a nestala se dějištěm žádné takové akce, kterou lze označit za teroristický útok toho klasického charakteru, politicky motivovaného násilí apod., vedle případných škod na místě útoku, obětí, tak současně vyvolání strachu ve společnosti, tak by bylo asi velmi neodpovědné na takto definovanou hrozbu, která byla definovaná celkem jasně, neodpovědět, nezabývat se jí, případně tomu nevěnovat pozornost. To je za prvé.
Česká republika je ze strany mezinárodního terorismu vnímána jako země, která je zapojena do celosvětového protiteroristického boje, a jako taková může být potenciálním terčem těchto útoků. Ten první případ, který byl opravdu vyhodnocen jako velmi vážný, ke kterému došlo a který jste vy zmínil, na přelomu září a října, tak ten patřil do této kategorie.
***