(12.00 hodin)
(pokračuje Filip)
Lze ta opatření tedy směřovat do dvou částí, a to do oblasti příjmů a do oblasti výdajů státního rozpočtu. V oblasti příjmů je fakt, že tato reforma jednoznačně směšuje věci, které se smísit nedají, neboť by vedly ke katastrofálním důsledkům. Především nelze snižovat příjmy státního rozpočtu snižováním daní, zejména těch nejbohatších, i když nepopírám, že by výhledově bylo účelné zjednodušit český velmi složitý a nepřehledný daňový systém. Ale nelze takový proces zahájit razantním snížením daní fyzických a právnických osob s tím, že zavedu rovnou daň a přitom se nebudu ohlížet na to, jaký to bude mít dopad do celkových příjmů státu. Takové opatření je totiž kontraproduktivní a vede k totální destabilizaci veřejných financí.
Dovedu si v budoucnu představit snižování odvodů i na zdravotní a sociální pojištění, dovedu si představit i jiná opatření při růstu mezd a platů, aby byly tyto platby od zaměstnanců, nikoli od zaměstnavatelů. Ale to zlevnění ceny pracovní síly musí být kompenzováno právě zvýšením platu, právě dosažením takových mezd, které mají v okolních zemích, protože jinak takové opatření vede k destabilizaci všech ekonomických procesů v koupěschopné poptávce občanů České republiky.
Další příjmy by stát měl získat zastavením nesmyslné privatizace a výprodeje zbytku národního majetku, který je a může být i v budoucnu zdrojem příjmů státního rozpočtu a zejména těch podniků, které mají strategický význam pro bezpečnost chodu ekonomiky, ať už jsou to energetické zdroje, nerostné bohatství, klíčové průmyslové podniky, stejně jako bankovní a pojišťovací sektor.
Další věc, kterou je třeba přijmout, a doufám, že se mnou souhlasí i ministr financí - že je potřeba přijmout opatření na podporu reinvestování zisku zahraničních společností v České republice proti vývozu takového zisku. Ročně totiž odchází ze země cca 70 mld. korun a motivace pro tyto firmy v České republice neexistuje, i když ve všech okolních zemích, zejména původní patnáctky, samozřejmě existuje a je to vždycky předmětem velkých politických debat.
A nyní tedy, jestli máme škrtat u lidí, vybírat od lidí víc, anebo jestli máme snižovat a racionalizovat výdaje státního rozpočtu. Bylo by účelné se konečně dohodnout na tom, aby byly odděleny výdaje na zdravotnictví a důchody od státního rozpočtu. Od roku 1995 neustále jakákoli vláda odebírá peníze, které jsou v přebytku na těchto účtech, pro snižování schodku státního rozpočtu. Tím se samozřejmě nevytváří žádný prostor pro to, aby se mohly zvyšovat důchody, abychom měli jasný výhled na to, na kolik nám náš důchodový fond stačí, a dál se zneprůhledňuje financování zdravotnictví.
Obrovské prostředky se dají ušetřit v resortu obrany, kde se vynakládají zbytečné desítky miliard korun na systém práce, který odsoudila i přítomná paní ministryně, když zjistila, jak je to s výběrovým řízením právě v jejím ministerstvu. Změnit by se měl i systém práce ústředních orgánů, a ono navržené snížení počtu pracovníků se mi jeví jako nedůsledné a neodpovídající situaci. Důležité je také, abychom byli schopni reagovat na tunelování bank a podniků, které stát stálo mnoho miliard, a bohužel, zatím žádné opatření tady není. Nebudu hovořit o systému veřejných zakázek, nakonec bych jenom opakoval slova, která tady už několikrát padla.
Dovolte mi ale, abych se, než se dostanu k závěru, vyjádřil alespoň k tomu, že by bylo potřeba vypracovat kvalitní analýzu současného toku příjmů a výdajů a na základě toho vypracovat alespoň střednědobou koncepci vývoje ekonomiky a sociální politiky. Je potřeba, aby Parlament dostal odvahu k tomu, stanovit priority a postupné kroky k jejich realizaci. Je to jistě práce složitá, dlouhodobá, ale pro nápravu situace určitě nezbytná. Je potřebné pro reformu veřejných financí získat širší politickou podporu stran zastoupených jak v Parlamentu České republiky, tak ale i podporu odborné veřejnosti. A především získat důvěru těch, jichž se dotkne nejvíc - občanů České republiky. Takové řešení ovšem vyžaduje nezbytný čas a politickou vůli řešit problémy společně. To je možné i u nás. Ukazuje to nakonec zkušenost z minulého období z přípravy důchodové reformy a činnosti tzv. Bezděkovy komise. Ale k tomu vláda odvahu nedostala.
Pokud mám na závěr alespoň základní věci jako shrnutí říct: Nelze vládou předloženou reformu veřejných financí chápat jako celkově ujasněnou a komplexní představu reformy. Lze ji chápat pouze jako opatření, které přímo navazuje na reformy, které byly české společnosti ordinovány na počátku 90. let, na úsporné balíčky z roku 1997 a na opatření, která Českou republiku uvedla do hluboké ekonomické, ale i politické krize. Žel, je nutné konstatovat, že vládní balíček nebo batoh, jak se mu říká, byl připraven kabinetním způsobem, bez sebemenší konzultace s veřejností či sociálními partnery, a jednání v tripartitě považuji za ostudné. Takto závažné změny, které se dotknou života prakticky každého občana, jsou nyní předloženy jako jednovariantní řešení bez možnosti změn a bez odborné oponentury. Odbornou oponenturu nemůže v žádném případě nahradit vnější připomínkové řízení, které bylo ještě navíc časově zkráceno.
Kroky vlády spíše utvrzují v přesvědčení, že hlavním cílem předložené reformy je co nejrychleji přijmout snížení daní včetně pojistných plateb, a ne primárně řešit deficit veřejných financí. Tady se opakuji s řadou mých předřečníků. To bude znamenat výrazně relativní snížení příjmů veřejných rozpočtů, a to oproti roku 2008 do roku 2010 nejméně o 140 mld. korun. Není k tomu přitom žádný důvod.
Dovolte mi, abych ve svém shrnutí přece jen použil určitá čísla. Pokud se podíváme na původní Evropskou unii jako pětadvacítku, tak složená daňová kvóta je v roce 2006 40 %, Česká republika 35 %. K ničemu takovému nás vstup do Evropské unie nenutí. A jak řekl pan Tomáš Sedláček, nebo uvedl v Ekonomu 7/2007, reforma nepřináší nic nového, stále se pohybuje v tom samém kruhu. Chybí mezigenerační solidarita, reforma není komplexní a je bez nové myšlenky.
Jediné doporučení, které tedy mohu říct: Pokud se nechceme dostat na cestu zpět do 90. let, je potřeba reformu odmítnout.
Komunistická strana Čech a Moravy je si vědoma, že je potřebné řešit závažné problémy české společnosti, které se od roku 1990, resp. roku 1993, od vzniku samostatné České republiky, nakupily. Mezi ně se řadí právě rostoucí deficit veřejných financí včetně schodkového hospodaření státního rozpočtu, včetně problémů s fungováním veřejného zdravotnictví, důchodového systému, nezaměstnanosti, a nelze zapomínat ani na oblast školství, vědy a bezpečnosti občanů. Proto komunisté jako významná opoziční parlamentní strana jsou připraveni jednat a podílet se na postupném řešení jak v oblasti programové, tak rovněž prostřednictvím zapojení svých expertů a odborníků.
Ale tento návrh je potřeba odmítnout, a proto mi dovolte, abych v souladu se zákonem o jednacím řádu navrhl, aby tento tisk číslo 222 byl podroben nejdříve hlasování o vrácení vládě k přepracování, minimálně s využitím debaty, která tady byla, a pokud tento návrh nebude přijat, aby byl zamítnut.
Děkuji vám.
***