(11.50 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Můžeme tedy minimálně v roce 2008 očekávat pokles reálné průměrné mzdy. Co to bude znamenat? Pokles kupní síly obyvatelstva, ale zejména pokles poptávky a z toho vyplývá velmi pravděpodobně pokles spotřeby obyvatelstva, tedy jednoho z ukazatelů, které zatím velmi silně ovlivňují pozitivní dynamiku hrubého domácího produktu. Připomínám, že tady jsme dokonce ve dvouciferných číslech meziročního přírůstu. Pokud se tato dynamika sníží, pokud půjde k nule, tak to samozřejmě bude mít dopad do hrubého domácího produktu. V důsledku toho dojde také k růstu úrokových sazeb, což se koneckonců projevuje jak v růstu úrokových sazeb u hypoték, ale také u podnikatelských úvěrů, a zcela nepochybně nejsme na konci tohoto procesu.
My sociální demokraté chceme zemi, ve které se na využití výsledků současného výtečného vývoje české ekonomiky budou podílet občané ze všech společenských vrstev, a nikoliv jen ti privilegovaní a nejbohatší. Chceme zemi, ve které trvale poroste životní úroveň lidí a kvalita jejich života. Tento návrh vlády je cestou k poklesu životní úrovně lidí, ne plíživou, ale vlastně šokovou metodou, životní úrovně zaměstnanců, ale také občanů ze střední třídy, mladých rodin s dětmi, důchodců, lidí zdravotně postižených, tedy širokých vrstev společnosti.
Tento vládní návrh proto nemůžeme podpořit a navrhuji zamítnutí tohoto vládního návrhu.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji, to bylo vystoupení Jiřího Paroubka. Nyní se o slovo hlásí poslanec Pavel Hojda. Po něm je zde ještě přihláška místopředsedy Sněmovny Vojtěcha Filipa.
Poslanec Pavel Hojda: Já děkuji, paní předsedající. Vládo, dámy a pánové, já bych jenom chtěl konstatovat k těm částem, které se týkají zejména telekomunikací, týkají se daní ze zemního a dalších plynů, daně z elektřiny, daně z paliv. Bylo tady k tomu řečeno v příspěvcích, které přednášeli mí kolegové z Poslanecké sněmovny poměrně hodně, a já bych chtěl, co se týče přístupu k ekologické dani a k ekologickým přístupům.
Trochu mě zarazilo, že se neřeší například u daně z elektřiny možnost používání elektromobilu v dopravě, řešení jako jednoho z nejekologičtějších pohonů osvobozeného od daně při nabíjení těchto elektromotorů. Vůbec se tam nezmiňuje o podle mého názoru jedné z nejekologičtějších výrob a nejvhodnějších pro Českou republiku, a to je jaderná elektřina a elektřina vyrobená z jaderné fúze.
Myslím si, že těch problémů je tam poněkud více. Některé se dají samozřejmě odstranit při projednávání, pokud projde tento návrh zákona do druhého čtení. Já bych si přál samozřejmě, aby neprošel, protože zejména v těch předchozích částech, dohromady jich je tuším 48, jsou některé návrhy naprosto nepřijatelné.
Jednu poznámku mám k úvodnímu vystoupení, které měl pan premiér. Pan premiér nám tady poměrně sugestivně řekl všem, že reforma není asociální. A já bych k tomu chtěl říci jednu příhodu, jak tomuto výroku věřím. Když jsem byl v učení, tak jsme měli učitele, který se jmenoval Uzel, na elektrotechniku. Učil jsem se automechanikem. Pan Uzel nás přesvědčoval o tom, že akumulátory automobilů mají rozdílný průměr pólů, a přesvědčoval nás o tom a řekl nám: "Pamatujte si, minus pól má větší průměr, to je kvůli tomu, abyste se nespletli, aby při montáži automobilu nedošlo k nějakému poškození." A my samozřejmě, protože jsme úplně všemu nevěřili, co nám říká, tak jsme si to přeměřili v dílnách a zjistili jsme, že to není pravda, že plus pól je silnější. Takže jsme pana učitele seznámili s tím, co jsme zjistili. A pan učitel nám řekl následující: "Chlapci, pamatujte si, minus pól je silnější." Takže to je pro mě poučení.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Hojdovi. Prosím o slovo místopředsedu Sněmovny Vojtěcha Filipa a oznamuji, že pan kolega Petruška má náhradní kartu č. 9.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní předsedající, pane předsedo vlády, členové vlády, paní a pánové, dovolte mi, abych se stručně vyjádřil k navrženému tisku 222, k navržené deformě veřejných financí.
Nejdřív mi dovolte jeden citát. Analytik Martin Potůček napsal v českém tisku, že navržená reforma svými dlouhodobými důsledky představuje největší sociální experiment s českou společností od doby kuponové privatizace z počátku 90. let. Musím říct, že s tímto názorem souhlasím.
Druhá věc je, a to je možná ještě alarmující více než samotný citát, že navržená reforma málo, či vůbec nereflektuje fakt, že hospodaření českých firem, ale především domácností bude ovlivňovat řada dalších opatření, která probíhají zcela nezávisle na rozhodnutí současné vlády či Parlamentu, neboť o nich bylo rozhodnuto již dříve. Například proces deregulace nájemného v nájemních bytech, který bude v tzv. reformních letech 2008 až 2010 akcelerovat. Očekávají se další nárůsty cen elektrické energie, což je důsledek liberalizace obchodu s elektrickou energií a z ní plynoucího sbližování cen s ostatními státy Evropské unie a podobně.
V této souvislosti si dovolím reagovat snad na jediné vystoupení zástupců vlády České republiky k tomuto bodu programu, a to na vystoupení paní ministryně Džamily Stehlíkové, která reagovala způsobem, který mě výrazně překvapil vzhledem k tomu, jakou kompetenci jako ministryně bez portfeje má. V podstatě její vystoupení znělo tak, že bychom měli snížit cenu práce. Ptám se, jestli je to skutečně smyslem reformy. Jestli v době, kdy sjednocování Evropy dále pokračuje, integrace je objektivní proces a ceny výrobků v České republice jsou, nebo se blíží cenám evropským, jestli je možné, abychom naši reformu řešili tím, že ještě snížíme cenu práce, že hodíme vlastní obyvatele za hlavu, že je vyhodíme přes palubu a že jejich práci budeme oceňovat daleko méně než naši kolegové v 27 zemích Evropské unie nebo všude v zahraničí. Takový postup se mi zdá nejen nesociální, zdá se mi dokonce nekorektní vůči tomu, co se odehrává v České republice.
Pojďme se tedy podívat na to, protože mám výhodu vzhledem k tomu, že řada mých kolegů z klubu Komunistické strany Čech a Moravy se vyjádřila k jednotlivým částem zákona, jak vlastně se podívat na to, co dělat, aby byla řešena neuspokojivá situace veřejných financí.
Zkušenosti u nás v České republice, ale i ve světě, myslím ty, kteří se chtějí poučit, poučují o tom, že je třeba zásadně změnit celou hospodářskou politiku, která má zajistit jak další ekonomický růst, tak růst příjmů státu, tak i maximálně zhospodárnit, racionalizovat výdaje státu. Musí však taková reforma dbát na to, aby případný nepříznivý zásah do života občanů byl maximálně sociálně spravedlivý, aby se umírněně příjmům týkal všech a aby nezhoršil sociální situaci příjmově nejslabších a v české specifice i těch, kteří tvoří tzv. střední třídu.
***