(12.10 hodin)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu místopředsedovi Filipovi. Zeptám se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy, protože žádnou písemnou přihlášku již nemám. Pan ministr financí Miroslav Kalousek. Prosím, má slovo.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Omlouvám se, možná to není příliš obvyklé, ale hlásím se do parlamentní rozpravy jako člen Sněmovny. Nejsem si zcela jist, jaké padly zde návrhy na přikázání, slyšel jsem návrh zpravodaje.
Dovoluji si předložit návrh, aby celý tento tisk 222 byl přikázán výboru rozpočtovému, sociálnímu a zdravotnímu. Nikoli po částech, ale aby byl celý tisk přikázán těmto třem výborům. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane ministře. Hlásí se někdo další? Nehlásí. Končím obecnou rozpravu, jsme u závěrečných slov.
Jako prvního požádám o závěrečné slovo předsedu vlády Mirka Topolánka.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vystupuji jako předkladatel se závěrečným slovem a do úvodu si pomohu jako obvykle několika větami, které jsem sám neřekl ani nevymyslel.
Velice si vážím dvou evropských politiků, kteří buď skončili nebo končí svoji národní politickou kariéru. Jeden z nich se jmenuje Tony Blair, druhý se jmenuje José Maria Aznar. Aznara znám více jak Blaira, i když s Blairem se potkávám, budu s ním příští středu. Aznara jsem potkal včera. Jsou to lidé, kterých si vážím, jsou z rozdílných stran politického spektra v dnešní evropské současnosti.
Tony Blair v roce 1996 napsal do Sunday Telegraph: Politika není exaktní věda, jak se domnívali marxisté. Je stejně složitá jako lidská přirozenost a musí ponechávat otevřenou možnost rozhodovat se a přebírat odpovědnost. - A já vás dnes žádám, abyste si ponechali otevřenou možnost rozhodovat, abyste byli schopni přebrat odpovědnost.
José Maria Aznar řekl větu, která zní samozřejmě pravicovým politikům velmi libě, ale týká se i levice: Ohrožením Evropy jsou takzvané light politiky. Politiky závislé na průzkumech veřejného mínění bez ochoty prosazovat nepopulární reformní projekty. - Pokuste se, prosím vás, chovat tak, abyste byli schopni prosazovat i potřebné nepopulární projekty a nejen ty, které vycházejí z průzkumů veřejného mínění. (Potlesk z pravé části sálu.)
A přidám citát, který je z mé oblíbené knihy Politika pro každého spisovatele Procházky, člena ÚV KSČ, člena pražského jara. Říká: Je zbytečné přemlouvat hasiče, ať se v předsíni přezouvají, když hoří celý dům. - Já tím nechci nikoho děsit, v žádném případě. Já jsem vždy měl na mysli to, abychom byli schopni řádně vysvětlit, jaký je stav veřejných financí, jaké jsou hrozby. To je to moje strašení. To je říkání pravdy. Možná nepopulární, ale nutné. Nebojme se říkat lidem pravdu. To, že někteří lidé, jak už říkal Petr Nečas, stojí opodál, podíleli se na založení požáru a dnes vyzují hasiče, je jenom kolorit dnešní - jak už řekl Jiří Paroubek - velmi zajímavé a vyhrocené politické situace.
Jaké jsou vlastně cíle reformy veřejných financí, jejíž první etapou, stabilizační fází, se dnes zde u tisku číslo 222 zabýváme? Za prvé to je snížit vládní deficit a zastavit nárůst vládního dluhu. Říkáme ambiciózně - v příštím roce 3 %, v roce 2010 2,3 % hrubého domácího produktu. Zvrátit neudržitelné trendy vládních a mandatorních výdajů a posílit jejich efektivnost; snížit daňové zatížení; omezit administrativní zátěž a daňové distorze zjednodušením daňového systému; reformovat důchodový systém a zdravotnictví; na základě ozdravení veřejných financí dosáhnout toho, aby státní rozpočet nebyl brzdou úspěšného ekonomického rozvoje, ale naopak jeho oporou; pomocí vhodného nastavení daňových sazeb podporovat rodiny s dětmi; přistupovat sociálně citlivým způsobem k ekonomicky neaktivní populaci - důchodci, studující, zdravotně postižení; dodržovat závazky vůči Evropské unii; maximálně využít prostředky z fondů Evropské unie. Toto je programové prohlášení. Drtivá většina z vás by takové prohlášení podepsala.
Chci říci, že diskuse, která zde proběhla, bezcenná nebyla, jenom populistická. Já jsem ji pozorně poslouchal, i když to někdy tak nevypadalo, někdy v kuloárech, ale vzal jsem si z ní celou řadu poznatků. Jeden z nich je, že můžeme v rámci tohoto prvního balíku reformních změn daleko výrazněji sáhnout na černé pasažéry zneužívající sociální systém, že je možné, a tak jsem to z té diskuse vyrozuměl, zpřísnit vyplácení podpor v nezaměstnanosti v případě, že občan není aktivní, nechce se rekvalifikovat, nechce přijmout vzdělávací program, nechce veřejně prospěšné práce. Takto jsem to z diskuse pochopil.
Záměrně nebudu pokračovat v konfrontačním tónu, na to nyní podle mě není čas. Snad jedna jediná věta. Ferenc Gyurcsány se svým známým výrokem "lhali jsme ráno, lhali jsme v poledne, lhali jsme i večer" má své české pokračovatele, kteří by si mohli do záhlaví dát pokračování tohoto výroku: "Lhali jsme včera, lžeme dnes a budeme lhát i zítra."
Toto přece je pouze první krok, který děláme pro to, abychom ozdravili veřejné finance. Udělala by ho každá vláda. Udělala by ho i Paroubkova vláda. Možná by volila trochu jiné nástroje, ale cíle by byly absolutně stejné. Bez tohoto kroku nejsou možné žádné další. Prostě na ně nebudou peníze. To je tvrdý fakt, se kterým nehne žádná ideologie, žádné plamenné projevy, žádné sliby. Tento krok řeší problémy minulosti a zajišťuje stabilitu současnosti. My přece ale musíme myslet především na budoucnost. Proto tady sedíme, proto zde hlasujeme, proto je vláda, proto je Parlament. Další kroky jsou přesně popsány v programovém prohlášení i v materiálu, který je dnes k dispozici, a to jsou programové cíle vlády.
Nechci ani komentovat některé půvabné věty z projevů mých kolegů a kolegyň, které jsme zde během těchto dvou dnů slyšeli. Každý z dvou set poslanců má nějaké výhrady, včetně mě. To, co nabízím, je přesně to, co chce Jiří Paroubek. Je to ten kompromis, který je dán výsledkem minulých voleb, dán výsledkem červnových voleb v loňském roce. Pokud odhodíte ideologické brýle, tak to budete muset přiznat.
Každý z vás ví, co se stane, kdy balík neprojde. Nemluvím nyní o politických konsekvencích. Dojde fakticky postupně k rozpadu státních financí. Nebudou peníze na investice. Pak na sociální dávky. Pak na zdravotnictví a na důchody. To přece nikdo nechce. To nechce ani ČSSD, která se chce jednou ujmout moci.
Vyhnul jsem se kritice ve svém úvodním slovu toho všeho, co dělaly minulé vlády, co dělaly po osm let chybně, jak to vidím já. Nechtěl jsem vyvolávat zbytečné polemiky. Nepovedlo se mi to. Ale já se nechci přít o minulost. Jde mi o to, co uděláme pro občany v budoucnosti. Myslím si, že jediné, co z této diskuse občany zajímá, je právě ta budoucnost. To, co děláme, neděláme proto, abychom získali ostruhy reformátorů. Děláme to proto, aby lidé měli jistotu, že státu nedojdou peníze na zdravotnictví, na školství, na penze, na bezpečnost, na dopravu.
***