(9.50 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Ale ona ta věc samozřejmě vedle této zvláštnosti, kterou nás obohatila i paní ministryně obrany, protože to je něco, co je také významným příspěvkem do politické kultury po volbách v roce 2006, tak bych chtěl říci něco vážnějšího: že s chováním ODS po volbách, a bohužel musím říci za asistence dvou menších koaličních stran, se s parlamentní kulturou a hodnotami ústavnosti zachází velmi zvláštním způsobem.
Připomeňme si, jak se tvořila vláda, jak zvláštním způsobem se vykládala ústava, bohužel i od hlavy státu. To znamenalo všechno ve svých důsledcích - připomeňme si, jak se pan ministerský předseda choval k interpelacím, jak řekl interpelujícímu: Snad si, pane poslanče, nemyslíte, že na vaši otázku budu odpovídat? - Není to pohrdání parlamentem? Nevím. Myslím, že v zemích, kde parlamentní demokracie je zakotvena hlouběji, by takové projevy neprošly bez příslušné politické ústavní sankce. Ale to vzhledem k tomu, že - teď říkám něco v uvozovkách a to v uvozovkách je díky - "díky" dvěma hlasům poslanců, kteří hlasovali a byli zvoleni za jinou stranu, než ke které se přihlásili po volbách, tady vládne vláda způsobem, který je v rozporu s ústavními hodnotami.
Pan ministr Kalousek v televizní rozpravě hovořil o tom, že nález Ústavního soudu o tzv. přílepcích na tuto předlohu se nevztahuje. Hovořilo se o tom i podrobně včera. Ale vážení kolegové, přečtěte si opravdu nález Ústavního soudu důkladně. Ten se vůbec netýká jenom přílepků. Ten hovoří o tom, že k hodnotám ústavnosti, které nespočívají jenom v psaných ustanoveních ústavy, ale které spočívají i v tom, co můžeme obrazně nazvat duchem ústavy, tím, co tvoří vlastní obsah, jestli demokratické formy nejsou prázdné, jestli mají to, co se s tím spojuje, jestli jim tento obsah neodnímáme např. tím, co už se říkalo zde včera, jestliže vláda předloží - a to je také něco, čím tato vláda obohatila parlamentní historii, nechci říci kulturu, ale historii od listopadu, protože žádný zákon srovnatelný s tím, který teď projednáváme, za celých sedmnáct let předložen nebyl. To také stojí za úvahu. A ještě bylo navrženo zkrácené řízení.
Tak se podívejte na argumentaci v nálezu Ústavního soudu. A chci říci, že nálezy Ústavního soudu pro mne nejsou žádným sancrosanctem. K řadě nálezů Ústavního soudu mám kritický postoj.
Dobře víte, že soudce Ústavního soudu navrhuje prezident, kterého zvolila pravicová většina, byť za účasti jisté části levice, které schvaluje Senát, který je také v rukou pravice. Čili Ústavní soud rozhodně nemůžeme považovat za orgán, který by stranil levicovým politickým silám nebo levicovým hodnotám.
Ale tento Ústavní soud ve svém nálezu říká - a v této souvislosti si dovoluji ocitovat větu: Zákon ve formálním smyslu nelze v materiálním právním státu chápat jako pouhý nosič nejrůznějších změn prováděných napříč právním řádem. Materiálně nazíraný právní stát vyžaduje, aby zákon byl jak z hlediska formy, tak co do obsahu předvídatelným konzistentním pramenem práva. Nelze totiž připustit, aby se vytrácela sdělnost zákonů jako pramenu práva.
Zákon u nás je nejvyšším právním pramenem. Přijímá ho Parlament jako nejvyšší orgán vůle lidu zvolený v demokratických volbách. A k tomu patří, aby i návrhy zákonů byly projednávány tak, aby se v nich volba zástupců lidu mohla demokratickým způsobem realizovat, to znamená, aby projednání probíhalo na základě znalosti této předlohy - a kdo mohl tento svazek za těch pár dní důkladně prostudovat, tím si skutečně nejsem jist - a aby i potom projednávání probíhalo v rámci otevřené věcné, demokratické diskuse. Ta je předpokladem toho, aby i hlasování potom mohlo vyjadřovat postoj poslanců, ať už kladný nebo záporný.
Tak jak byl tento návrh zákona předložen a jak se navrhuje jeho projednání, to je popřením těchto hodnot, které jsou nezbytné k tomu, abychom mohli hovořit o tom, že je dodržena ústavní kultura projednávání závažných zákonů, které se týkají života každého občana v této zemi.
Takže, vážení členové vlády, mějte toto na zřeteli. Opravdu vám znovu doporučuji - zamyslete se nad tím, co Ústavní soud svým nálezem ve věci tzv. přílepků zákonodárcům vzkázal. Ale vzkázal to i vládě, protože hlavní odpovědnost za kvalitu předložených návrhů zákonů má vláda. Od vlády pochází většina návrhů zákonů a vláda má také kvalifikované aparáty k tomu, aby tyto návrhy zákonů řádně připravila. Že se tak nestalo v tomto případě, o tom se hovořilo podrobně včera, nebudu to opakovat.
Není také sporu o tom, že ne všechny návrhy zákonů, které jsou v tomto svazku předloženy, spolu obsahově souvisí tak, aby bylo nezbytné jejich společné projednávání pod hlavičkou, kterou tento svazek nese. Abych se neodvolával jenom na hlasy kritiků z opozičních řad, cituji i já s uznáním stanovisko poslance Hovorky, který promluvil opravdu v duchu křesťanských hodnot, ke kterým se hlásily papežské encykliky Rerum novarum.
Tady si dovolím malou poznámku na adresu pana ministra financí k jeho filozofickému expozé. Myslím, že to není tak jednoduché, jak to uváděl. I ta křesťanská solidarita založená na individualismu, má-li se ve státě projevit, musí se projevit formou zákona. Bismarck nebyl žádný socialista, ale byl hlavním autorem sociálního zákonodárství, na které celá kontinentální Evropa svým způsobem dodnes navazuje. Takže nesnažme se - přece jen jsme se už něco naučili - takovéto základní věci takovýmto způsobem znevažovat v rámci velmi laciné politické demagogie.
Vážení kolegové, říká se, že ďábel je skryt v detailech. Já tu nebudu hovořit o rozborech, které zde už byly včera podrobně uváděny, pokud jde o návrhy daňových úprav. Jen bych připomněl to, co už jsem říkal v souvislosti s vládním prohlášením. Týká se to majetkových daní, změny ve smyslu zrušení daně dědické, daně darovací. Citoval jsem tu k vládnímu prohlášení stanovisko druhého nejbohatšího muže nejen USA, ale planety Warrena Buffeta. Ten říká v této věci toto: Ošklivilo by se mi, kdyby dědická daň měla odpadnout. Je to velmi férová daň, udržuje v této zemi myšlenku rovnosti šancí bez přehnaných startovních výhod pro určité lidi, kteří měli hodně štěstí při výběru svých rodičů.
***