(9.30 hodin)
(pokračuje Bublan)
A ten ekonomický systém je postavený právě zase na těch číslech. A představa, že by jaksi fungovala naše ekonomika, naše společnost lépe, pokud si vymyslíme ideální systém, tak ta je mylná. Nebude to fungovat, protože dějiny světa, dějiny každého národa, každé společnosti nejsou postaveny na systémech, ale jsou postaveny na člověku, jsou postaveny na lidech.
Pokud se nepodíváme na připravovanou reformu tímto pohledem, pohledem, který bude zohledňovat potřeby každého člověka a celé společnosti, tak potom ta reforma nebude úspěšná a deficity, o kterých se zde neustále mluví, se nezlepší.
Dámy a pánové, já věřím, že tímto přímým vyjádřením přiměji některé poslance, aby změnili svůj názor a aby zohlednili ten sociální aspekt, aby se přiklonili k solidaritě, která je potřebná, a společně jsme vytvořili lepší model, který nám pomůže překonat to, co asi cítíme, že překonat musíme.
Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. O slovo se přihlásil pan ministr Kalousek. Pane ministře, máte slovo.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, nechci zdržovat seminářem o různých ideových východiscích, ale dovolte, abych stručně zareagoval na pana předsedu Bublana tím, že si dovolím tvrdit, že zásadní rozdíl mezi křesťanskou sociální politikou a socialismem spočívá v tom, že zatímco křesťanská sociální politika staví na individuální odpovědnosti jedince, socialismus vysokou míru přerozdělování nařizuje. A protože to nařizuje zákony, zbavuje vlastně jednotlivce té individuální sociální odpovědnosti, což jde paradoxně vlastně proti smyslu křesťanské sociální politiky. Někteří věřící socialisté si tento zásadní rozdíl neuvědomují, což je samozřejmě jejich právo. (Potlesk z řad poslanců koalice.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Šlajs, připraví se pan poslanec Jičínský. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Šlajs: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, v dnešní a především včerejší bohaté diskusi zazněla řada názorů velmi protichůdných, podložených argumenty, fakty, čísly, a tato diskuse ukázala na zásadní rozdíl ve filozofickém vnímání světa a řešení jeho problémů.
České pravici se v minulých letech, a to i zásluhou sdělovacích prostředků, podařilo vnutit české společnosti názor, že Česká republika je nesmírně zadluženým státem a že ten dluh ohrožuje další rozvoj republiky. Podařilo se vytvořit názor, že v České republice jsou nesmírně vysoké daně a že v České republice je nesmírně drahý a nákladný sociální systém. Z faktů víme, že tomu tak není. Česká republika patří k nejméně zadluženým státům. Já ten dluh nechci bagatelizovat, ale prostě je fakt, že jsme jedni z nejméně zadlužených států. Rovněž české daně patří k těm nižším daním a i náš sociální systém není tak nákladný. Neříkám, že není děravý, že neumožňuje černé pasažéry, ale náš stát vynakládá na sociální systém necelých 20 % hrubého domácího produktu, ačkoliv průměr Evropské unie je 27 %. To neznamená, že není co řešit.
Pan premiér ve včerejším úvodním slově hovořil o řítícím se vlaku s Leninem, Stalinem a Brežněvem. Pan ministr financí hovořil, jak letíme z desátého patra a křičíme v šestém "dobrý". Kolegyně a kolegové, přece Česká republika není společnost, která se řítí do propasti a do záhuby. Naše republika má řadu problémů, problémů takzvaných posttransformačních, problémů, které sužují naši společnost. Je tady řada nespravedlností. Nejsme ráj na zemi. Lidově řečeno, nepadají tady pečení holubi do huby, ale určitě nejsme společnost, která se řítí do nějaké katastrofy.
Již osm let roste česká ekonomika, a zvláště po vstupu do Evropské unie nebývalým tempem. Tento ekonomický růst umožňuje i výrazný růst životní úrovně. Za posledních osm let vzrostly reálné mzdy, čili odpočteno inflací, o 43 %. Marně vzpomínám, že by v novodobé historii samostatného českého či československého státu zažívala naše společnost takovýto ekonomický rozvoj i zvyšování životní úrovně. V české společnosti roste vzdělanost, mírně klesá kriminalita.Vždyť přece my nejsme společnost, která se žene do záhuby. Těch problémů je mnoho a je potřeba je řešit a každá moudrá vláda se snaží na problémy tak, jak se objevují, reagovat.
Je potřeba si ještě říci, že česká společnost nebo Česká republika má deset milionů dvě stě tisíc a nějaký ten tisíc navíc obyvatel. A v České republice pracuje čtyři miliony osm set, to je 46 % populace, pět a půl milionu lidí nepracuje: děti, studenti, maminky na mateřské, starobní důchodci, invalidní důchodci, ale i nezaměstnaní. A jsem rád, že toto číslo klesá. My nemůžeme tady vyvolávat určité napětí ve společnosti, mezigenerační spory, že mladí dělají na staré. Prostě taková společnost je, kde musí být solidarita mezigenerační, solidarita zdravých s nemocnými, ale i bohatších s chudými.
Já se domnívám, že všichni v tomto sále se shodneme, že je potřeba stabilizovat veřejné rozpočty, ale lišíme se v prostředcích. Lišíme se v prostředcích jak na výdajové stránce, kde připouštíme, že v něčem náš sociální systém ujel a je potřeba ho zpřísnit, zadresnit, ale zásadně se rozcházíme na stránce příjmové. Já se domnívám, pokud chceme stabilizovat veřejné finance, že není rozumné radikálně snižovat daně nejbohatším vrstvám společnosti, protože to narušuje sociální smír.
Pokud se podíváme do důvodové zprávy k navrženému zákona, tak v roce 2010 klesne příjem přímých daní anebo zrušením některých majetkových daní státní rozpočet nebo veřejné rozpočty o 65 miliard. To je hazard. Já se domnívám, že to je hazard.
Čteme a slyšíme o různých daňových kalkulačkách, jak si všichni pomohou. Ano, pomohou si jednostranně na příjmové stránce, ale už se nehovoří o stránce výdajové, že se zvyšuje daň z přidané hodnoty z 5 na 9 %, že se zavádějí ekologické daně, že se zavádějí poplatky ve zdravotnictví, snižují se sociální dávky. Pokud si běžně vyspělý člověk s běžným matematickým vzděláním vezme papír a tužku, tak prostě musí dojít k závěru, že si rodiny s dětmi nepolepší. No to přece není pravda. No proč by ta reforma byla, když by si všichni polepšili a my ušetříme? Prostě si polepší úzká skupina lidí na úkor druhých.
Pan ministr financí ve své důvodové zprávě hovořil, že nechceme trestat úspěšné. Já nevím, jestli ve Francii, v Německu, a to nebudu mluvit o Skandinávii, trestají úspěšné. Já si myslím, že je netrestají. Je to solidární země, která vychází z dlouhodobých tradic, a smyslem každé rozumné vlády je harmonický a trvale udržitelný rozvoj společnosti zabezpečující růst životní úrovně všech, anebo téměř všech obyvatel. A tady se dostáváme do zásadního rozporu.
***