(18.10 hodin)
Poslankyně Vladimíra Lesenská: Děkuji. Jaké jsou argumenty a triky, kterými se vláda snaží tuto politiku vnutit veřejnosti? Podívejme se na oficiální vládní materiály, které nám snad pomohou pochopit neuvěřitelnou dávku otrlosti, s níž vláda manipuluje s fakty.
Podstatou předkládaných změn je dle oficiální vládní prezentace: "Odstranění automatické valorizace dávek. Povinnost vlády valorizovat částky životního minima, existenční minimum a související dávky počátkem roku vždy po naplnění valorizační podmínky by se měla změnit na možnost." Toto opatření je pak zdůvodňováno následně: "Vláda bude mít možnost rozhodnout o valorizaci životního a existenčního minima po naplnění valorizační podmínky a po posouzení všech ekonomických a sociálních souvislostí."
Vláda nám tak vlastně říká, že skutečné náklady domácností, které se ocitly v obtížné situaci, pro ni nejsou podstatné. O tom, kolika penězi jim pomůže, rozhodne podle toho, kolik jí zbude poté, co uspokojí potřeby pro ni důležitějších skupin.
V plné nahotě se účelovost a ohebnost vládních argumentů projevuje, když obhajuje zrušení automatické valorizace dávek pěstounské péče. Opět budu citovat z oficiální informace Ministerstva práce a sociálních věcí: "U dávek pěstounské péče nedochází k úsporám, pouze ke změně jejich výplaty v pevných částkách. Jejich výše se oproti současnému stavu nemění. Odstranění vazby výše dávky na životní minimum a stanovení dávky absolutními částkami zamezí automatické valorizaci těchto dávek." Dále pan ministr Nečas uvádí ještě dvě překvapivé informace: "1. Je tak zabraňováno nekontrolovatelnému růstu sociálních mandatorních výdajů bez ohledu na stav veřejných financí. 2. Cílem je podpora motivace k přijetí zaměstnání."
Vládní propagátoři se nám tedy snaží sdělit, že zrušení valorizace dávek pěstounské péče nepovede ke snížení reálné výše těchto dávek, což dokládají tím, že nedojde k úsporám, zároveň však tvrdí, že tímto opatřením uleví státnímu rozpočtu. Takže nic neušetří, ale přesto ušetří? A je myšleno opravdu vážně, že budou ještě navíc zlenivělé pěstouny motivovat k práci?
Vláda nám předkládá cosi, co chvíli nazývá a chvíli nenazývá reformou. Jedno je však jisté, vládní plán počítá s tím, že skutečnými plátci nákladů na její experimenty budou nízkopříjmové skupiny občanů. Budou jimi lidé, kteří potřebují naši pomoc.
Uvedu zde ještě jeden příklad. Tímto příkladem je problematika zaměstnávání zdravotně postižených. Pro tyto občany je možnost zapojit se do pracovního procesu ohromně motivující a pomáhá jim integrovat se dle svých možností do společnosti. Ale co je nejdůležitější: zapojení do pracovního procesu jim prokazatelně pomáhá zlepšit jejich zdravotní a psychický stav, což je patrné nejvíce právě u mentálně postižených a psychotroniků(?). To má samozřejmě za výsledek úsporu nákladů na lékařskou péči a léky.
A tady bych chtěla jen upozornit, aby nedocházelo k zaměňování pracovní terapie, která je zahrnuta do poskytování sociálních služeb, s pracovním poměrem zdravotně postiženého. Protože však jsou pracovní výkony zdravotně postižených limitované právě jejich postižením, je zaměstnavatelům těchto lidí tato skutečnost kompenzována příspěvkem.
Nyní mi dovolte citovat z reakce jedné firmy na návrh ministra Nečase na drastické snížení dotací firmám zaměstnávajícím zdravotně postižené podle § 78 zákona o zaměstnanosti. Střednědobá koncepce státní politiky vůči občanům se zdravotním postižením schválená usnesením vlády České republiky ze dne 16. června 2004 číslo 605: "Zaměstnávání zdravotně postižených bude považováno za prioritu celkového rozvoje lidských zdrojů v České republice." Toto by měla být apolitická proklamace, na kterou nemají vliv volební výsledky, neboť se jedná o realizaci principu lidskosti a do jisté míry i solidarity.
Podle důvodové zprávy údajně dochází ke zneužívání tohoto příspěvku vyplácením zaměstnavatelům. Je třeba zdůraznit, že takové paušální tvrzení není pravda. Poskytování příspěvku podle zákona o zaměstnanosti je pod absolutní a pravidelnou kontrolou pracovních úřadů a nadále i finančních úřadů. Je vyloučeno, aby kdokoliv mohl čerpat tuto dotaci v rozporu se zákonem. Podstatné je, že dotace je poskytována zpětně po uplynutí čtvrtletí, a z toho vyplývá, že subjekt žádající o tuto dotaci musí nejprve zajistit pracovní program a náplň, logistiku práce, materiál a veškeré režie spojené s prací zdravotně postižených. Po dobu celého čtvrtletí musí vše, včetně mezd zaměstnancům se zdravotním postižením, financovat z vlastních zdrojů, a teprve následně může obdržet dotaci. Na zmíněné profinancování lze použít bankovních úvěrů, ovšem každý si je vědom, že již nežijeme na začátku devadesátých let a banky před poskytnutím úvěru své klienty velmi důkladně prověřují. Je zcela nemyslitelné, aby jakákoliv firma získala úvěr s podvodným podnikatelským záměrem, bez historie a bez důkazu o schopnosti uspět v soutěži na trhu.
Hovoří-li MPSV o zneužívání, pak zcela určitě nemá dobré informace. Kontroly úřadů práce probíhají periodicky, vždy během posledního měsíce čtvrtletí, za které má být dotace poskytnuta. Kontroluje se správnost pracovních smluv, mzdových výkazů, výplat mezd a pojistného. Probíhají kontroly na pracovištích. Subjekt zaměstnávající osoby se zdravotním postižením je proto pravidelně čtyřikrát během kalendářního roku kontrolován příslušným úřadem práce a následně správcem daně. Má-li přesto MPSV zprávy o tom, že příspěvek je zneužíván, pak může jít jen o excesy, a v takových případech by měl okamžitě propustit příslušné zaměstnance státu, to je pracovníky příslušných úřadů práce a finančních úřadů. Zdůvodnit však těmito případy zásadní snížení příspěvků na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením je stejně absurdní jako zdůvodnit zákaz používání automobilů proto, že se s nimi tu a tam někdo zraní nebo usmrtí.
Podle MPSV je nově navrhovaná výše dotací postačující. To je další nepravdivé tvrzení. Je třeba si uvědomit, že zaměstnávání osob zdravotně postižených je vždy mnohem náročnější na organizaci, logistiku a režii, což znamená násobně vyšší náklady. Zákon o zaměstnanosti konstruuje příspěvek jako platbu na pokrytí části nákladů, které zaměstnavatel vynakládá při zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Vzhledem k současnému stavu lze s jistotou říci, že stávající výše dotace je na hranici dostatečnosti a jakékoliv její snížení by znamenalo nutnost buď rušení, nebo omezování pracovních míst pro zdravotně postižené, a tím jejich opětovné vykázání na okraj společnosti. Moderní společnost v rámci systému solidarity by měla být schopna uvolnit a účelně přerozdělit prostředky tak, aby žádná skupina obyvatel nebyla sociálně vyloučena. Zdravotně postižení by měli být na prvním místě.
Zdůrazňujeme, že důležitým momentem je skutečnost, že pro většinu zdravotně postižených je nejdůležitější možnost uplatnění a pocit potřebnosti. Specifickou skupinou zdravotně postižených jsou lidé s mentálním postižením. Pro ně je význam zaměstnání především v navození tzv. normálního sociálního chování. Samozřejmě i vlastní příjem neboli mzda hraje svou roli. Prioritou je pravidelná činnost a pocit potřebnosti. Pokud navrhovanými neuváženými kroky ztratí většina zdravotně postižených své zaměstnání, tak dojde opětovně k faktické exkluzi těchto lidí. Stát možná bude schopen zajistit jejich fyzické, hmotné potřeby, nezajistí však uplatnění a integraci. Pocit uplatnění a potřebnosti mohou zdravotně postižení dostat pouze ve firmách, které ovšem potřebují pomoc státu.
***