(18.20 hodin)
(pokračuje Lesenská)
Jak již bylo řečeno, současná pomoc, výše dotace je na hraně únosnosti a její jakékoliv snížení by mělo opačný efekt. Zdravotně postiženým nejde o to, aby se stali cílovou skupinou nejrůznějších charitativních uskupení, ale o to, aby se stali právoplatnou součástí společnosti. Zaměstnavatelé, kteří takovým osobám s TZP dávají práci, by neměli být označováni za spekulanty anebo osoby, které se tímto obohacují. To považujeme za vážnou chybu a nepochopení situace.
Moderní společnost by měla dveře slabším, v tomto případě zdravotně postiženým, otevírat. Doba, kdy se stát choval, jako by zdravotně postižení neexistovali, doufejme skončila rokem 1989. Zdravotně postižení opravdu nepotřebují pouze nakrmit, obléknout a uskladnit. Jedná se o plnohodnotné členy společnosti, kteří v životě měli méně štěstí než většina ostatních.
Pan ministr Nečas a vláda by měli nalézt odvahu krátit sociální dávky tam, kde jsou zneužívány, ke snižování nebo odebírání podpory v nezaměstnanosti u těch, kteří se dlouhodobě vyhýbají práci, a ne zaútočit nejdříve na skupinu, která jako jediná pomoc skutečně potřebuje a u které by se naopak výše dotací měly zvýšit. Je relativně mnoho zdravých lidí, kteří se vyhýbají zaměstnání. Pobírají podporu v nezaměstnanosti současně s dalšími sociálními dávkami a ve stejný čas pracují takzvaně načerno. Neodvádějí žádné daně ani sociální odvody. Zaměřit se na tuto skupinu je samozřejmě těžší než odebrat dotace pomáhající bezbranným zdravotně postiženým, nicméně to je jediná správná cesta.
Přijetím tohoto návrhu by byla velká skupina osob postižena sociálním a pracovním vyloučením. Proto považujeme jak vládní návrh zákona, tak i pozměňovací návrh Asociace zaměstnavatelů zdravotně postižených, pokud jde o ustanovení § 78 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, za principiálně nesprávné a poškozující jak osoby se zdravotním postižením, tak i jejich zaměstnavatele. (V sále je hluk.)
Tolik citace.
Sociální demokracie si je vědoma užitečnosti zjednodušení sociálního systému. Naše vize počítá se sociálním systémem, který bude pružnější, spravedlivější a účinnější. Nemůžeme však podpořit škrty, které pouze berou jistoty nejpotřebnějším. Nemůžeme podpořit snahu vlády udělat z chudých lidí vazaly jejích krátkodobých politických zájmů. Naším cílem je fungující sociální stát, ve kterém každý může počítat s pomocí ve chvíli, kdy ji opravdu potřebuje. Pokud bude přijat předložený návrh, tak se tomuto ideálu značně vzdálíme. Pokud bude odmítnut, vznikne prostor pro spolupráci na efektivnějším a dobře fungujícím systému.
Děkuji za vaši pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já děkuji paní Vladimíře Lesenské. Slova se ujme paní poslankyně Anna Čurdová, připraví se paní poslankyně Miloslava Vostrá.
Znovu požádám o klid a věřím, že všichni do 19 hodin jste schopni intenzivně vnímat jednotlivé příspěvky do rozpravy k této věci. Takže pokud má někdo jiné starosti než je bod 22, tisk 222, tak prosím, abyste převedli své diskuse do předsálí.
Prosím, paní kolegyně, máte slovo.
Poslankyně Anna Čurdová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený zbytku vlády, vážené kolegyně a kolegové, od dnešního rána zde poměrně podrobně pitváme dokument, který se nazývá vládním batohem. Já bych neřekla, že to je vládní batoh, protože si myslím, že to není batoh, ale že to je dort. Dort z pohádky O pejskovi a kočičce, kterou určitě všichni známe, protože pejsek a kočička také pekli dort a dali do něj to, co nejlepšího si mysleli, že bude dobré. Pak dort snědli - a bylo co? Bolelo je břicho. (V sále je stále velký hluk.)
V téhle chvíli nám vládní reforma také upekla takovýto dort, o kterém si myslí, že bude dobrý pro obyvatelstvo naší země. Ale já mám velké obavy, když ho předložíme a potom ho obyvatelstvo bude konzumovat, že ho nejenom bude bolet břicho, ale také 90 procentům z nich i hlava.
No, nedá se nic dělat. Dort máme na stole.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní kolegyně, já vás přeruším a požádám, aby ty hloučky, které jsou ve sněmovně, se rozešly. Jediné, o co požádám ještě dále, předsedu poslaneckého klubu ODS, aby zajistil buď některého ze svých místopředsedů vlády, nebo některého jiného. Takže zbývá potom už jenom kolega Bursík, protože myslím pan místopředseda Čunek je dnes v Bruselu. Takže v tomto ohledu je to opravdu na kolegovi Tluchořovi.
Ale věřím, že v klidném prostředí může paní poslankyně Čurdová pokračovat.
Poslankyně Anna Čurdová: Děkuji. Dort je tedy upečen. Není se co divit, protože přece naše vládní koalice, tím myslím již ODS, se již před volbami zaklínala a měla to jako vzácnou mantru, že reformy předloží. Pravda, trochu asi v jiné podobě než nyní se svými koaličními kolegy upekla, ale opravdu se nedá nic dělat.
Přípravu vládní reformy jsem sledovala s velkým zájmem, obzvláště její přípravu, která se týkala prorodinné politiky, protože už v minulém období tato koncepce byla zpracována a podílela se na ní i KDU-ČSL. A je mi velice líto, že nebyla tato koncepce vzata za základ. A také jsem se na tuto reformu dívala, protože i v okolních zemích reformy probíhají, také se v nich škrtá, ale co se týká prorodinných a propopulačních opatření, tak například v sousedním Německu se na tato opatření nesahá. Podle mého názoru velice moudře.
Česká republika patří s průměrem porodnosti 1,3 dítěte na ženu k zemím, které jsou na chvostu porodnosti nejenom v zemích Evropské unie, ale také v celé Evropě. Předbíhá nás už i Albánie. Pro prostou reprodukci obyvatelstva je třeba, aby měla žena minimálně dvě děti. Česká republika je nyní v takové příznivé situaci, kdy by mohla zastavit nepříznivý trend. (Do vládní lavice usedl místopředseda Nečas.)
Děkuji vám, pane ministře financí, že jste sehnal pana místopředsedu, dokonce i zodpovědného.
Nyní se Česká republika nachází ve velice příznivé situaci, kdy by mohla zastavit nepříznivý trend. Poslední léta, která ukazovala, že nepříznivý trend se zastavuje, budou brzy končit. Ale potřebujeme, nejenom aby se rodily děti a aby i rodiče těchto dětí našli uplatnění na trhu práce. Potřebujeme, aby se vybalancoval rodinný a pracovní život. Potřebujeme flexibilitu jak pro rodiče, tak pro děti.
Jak už jsem říkala, je pravda, že Ministerstvo práce a sociálních věcí v této oblasti se hodně snažilo, ale byla to metoda pokusu a omylu: vypustím pokusný balonek, když se nebude veřejnosti líbit, tak ho předělám.
Ale nyní k věci. Co si mám myslet o třírychlostní rodičovské dovolené, která je údajně flexibilní, když se rodiče musí už při narození dítěte rozhodnout, jakou rychlost budou čerpat? Přitom ta nejkratší je omezena příjmem rodiče. Je to diskriminace, není to diskriminace? Ale pan ministr nám vysvětlil, že to je v podstatě opatření pro to, aby tato nejvýhodnější mateřská nebo rodičovská dovolená nebyla zneužívána. Je to možná pravda, ale je to trochu mimo realitu života, protože já se musím rozhodovat podle podmínek, které momentálně mám.
Dalším báječným nápadem je týden otcovské dovolené. Je to opravdu výborné, ale jak to pomůže návratu druhého rodiče do pracovního procesu a jak to přispěje k jeho flexibilitě? A upřímně řečeno, vážené kolegyně a kolegové, v naší konzervativní společnosti si celá řada otců po tomto týdnu oddechne, že to má konečně za sebou, protože to miminko není jenom to načančané v tom kočárku.
Co si myslet o tom, že na druhé a další dítě má být porodné nižší než na dítě první? Pan ministr nám na to také odpověděl. Děti po sobě přece mohou dědit výbavičku, kočárek. Ale co se stane ve chvíli, když se nám v tom druhém pořadí narodí vícerčata, což se také stává? Jak to potom budeme řešit? Samozřejmě, že se nějaké řešení najde.
Dalším výborným nápadem obzvláště v současné době je sousedská výpomoc. Možná že se dá využít na jedno odpoledne či jeden večer, ale už nikoliv jako soustavné každodenní hlídání dětí. Řešili jsme nedávno případ zneužívání malého Ondry, nebo nám ho předkládala média, kolik takovýchto zneužívání může být, a to i bez ohledu na to, že budou tyto chůvy nebo eventuálně sousedky akreditované u nějakého sociálního úřadu.
***