(15.30 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Tyto úvahy zde byly již v době projednávání reformy v roce 2003, nebyly pochopeny. Šlo se tehdy v podstatě trychtýřovitě cestou umírněného daňového dumpingu, který pak se nakonec neukázal jako stoprocentně efektivní.
Zkusme se zamyslet s větším strategickým přesahem a řekněme si, že progresivita, kterou znají v jiných státech, není náhodná, že tudíž má určitou logiku.
Pokud jde o majetkové daně, už jsem naznačil, že majetkové daně mohou být rovněž progresivně nastaveny, jejich eliminace je fixací určitých výhod, které pokud budou kumulovány, mohou nabýti feudálního charakteru. Já vím, že některé politické subjekty k bývalé šlechtě mají blíž, ale přesto si myslím, že ať již bývalá nebo budoucí šlechta není přínosem pro dynamickou ekonomiku, protože pokud majetek prostě zdědíte a nemusíte se o něj starat, inovovat atd., známe celou řadu potomků významných rodin, kteří prošustrovali statek, atd., takže toto není systémové, není to o dynamickém a inovativním chování. Odregulovat to mohou majetkové daně. Ve většině států to tak je, mají progresivní nastavení. Čili minimálně se vraťme na úroveň, která je běžná v Evropské unii, zamysleme se nad zdaněním neproduktivního luxusního majetku, nemovitostí, zamysleme se nad tím, že darovací a dědické daně ve druhém stupni si zaslouží naši pozornost, aby i zde byla progrese daleko vyšší.
Pokud má někdo strach, že mu někdo zdaní jeho malý domeček či byt, jednoduché řešení: prostě do nezdanitelného pásma dejme takovou tu běžnou hodnotu tohoto bydlení a většina obyvatel si může vydechnout. Pokud někdo bydlí v onom 13 plus 1, tak samozřejmě asi pro to má ekonomický pouvoir a má z čeho platit daně.
Chýlím se už k závěru. Pokud by debata neměla dnes být useknuta, ale měla pokračovat, tak by si zasloužila, aby byla koncipována šířeji, aby to nebylo přetlačování dvou bloků, z nichž jeden silově protlačuje návrhy, které horko těžko prosadí s pomocí dvou rekrutů z původně opozičních lavic. Ono totiž i voličstvo koaličních stran tápe, nerozumí, nerozumí těmto návrhům.
Když se v květnu dělal průzkum veřejného mínění, tuším, že to byla agentura STEM, celá polovina voličů ODS nevěří v účinek této reformy. U koaličních spojenců ODS je to dokonce ještě horší: u strany lidové tři čtvrtě voličů nevěří v účinek reformy, u Strany zelených je to podobné číslo, také se to blíží třem čtvrtinám.
Čili rozevřeme debatu, nebojme se, že konsensus, pokud je věcný, ostříhá některé naše rádoby geniální náměty, a zkusme to ještě jednou a lépe.
Abych nezůstal nic dlužen, musím s trochu mefistofeleským úsměvem pochválit naše opoziční partnery, a to tak, že i přes osm let pobytu ve vládních lavicích jim zbyla jistá sebereflexe. Když se vývoj veřejnosti dal jasným směrem, dokázali se distancovat od svých původních návrhů na agendu 2010, kterou nešlo číst jinak než jako oslí můstek vůči této reformě, popř. jako oslí můstek vůči programové mesalianci s ODS.
Nezaznělo to tu příliš důrazně, možná jsem nedával pozor, ale přesto dovolte, abych závěrem podtrhl to, co bychom dnes měli rozhodnout hlasováním v usnesení. Za KSČM připomínám, že nemáme důvod, proč umožnit další pokračování této reformy. Chceme ji jednoznačně odmítnout, tudíž navrhujeme její zamítnutí, a to již v prvním čtení. Protože ale chápeme složitosti politického zprostředkování a různá zákoutí rozhodování v takových situacích, navrhujeme i druhou věc, a to vrátit k přepracování, jak již jsem avizoval. Myslím si, že je možné debatovat, chceme debatovat. Pokud ztratíme čas, aspoň neztratíme čest a zachráníme zemi před problémy, kterým se může ještě vyhnout.
Zpracování rozpočtu na rok 2008 je samozřejmě určitým limitem. Ale kdybyste tento limit brali vážně, samozřejmě byste museli v souběhu s předloženou reformou předložit celou řadu kompenzačních návrhů včetně tzv. rozpočtového určení daní. Bylo nám slibováno vládou, že půjde společnou cestou s touto reformou. Zatím vzkaz starostům obcí a měst, kteří se obávají dopadu reformy, je takový, že možná někdy. Toto vše podtrhuje význam myšlenky, že když neprojde ono zamítnutí, zkusme se zamyslet alespoň nad tím, že vrátit k přepracování má také svou logiku.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z levé části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Nyní prosím, aby se slova ujal pan poslanec Dimitrov, připraví se paní poslankyně Orgoníková.
Poslanec Kosta Dimitrov: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi několik poznámek k obecnému charakteru předloženého vládního návrhu zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů, sněmovní tisk 222.
Reforma veřejných financí současné vlády ve svém zaměření, struktuře a obsahu vychází a navazuje na programové dokumenty koaličních politických stran, nikoliv však na jejich volební programy, s nimiž je celá řada konkrétních reformních opatření v příkrém rozporu. Pro ilustraci uvádím slibované další zvyšování rodičovského příspěvku, aby v roce 2010 dosáhl poloviny průměrné mzdy obsažené ve druhé kapitole volebního programu ODS Plus pro vaši rodinu a vzdělání. Sliby obdobného charakteru obsahují i programy ostatních koaličních stran.
Objektivně je však třeba přiznat, že strany vládní koalice své příznivce, voliče a sponzory nezklamaly. Tedy tu skupiny asociálně uvědomělých voličů, jejichž zájmy stávající koalice skutečně prosazuje, majetkově a příjmově silné skupiny občanů včetně nepočetné skupiny podnikatelské oligarchie. Nemám jistě na mysli řadového voliče, který se dal zlákat vidinou daňových úlev a zvýšených sociálních transferů pro všechny.
Komu tato hra Občanské demokratické strany a jejích koaličních partnerů připomíná až příliš důvěrně tzv. reformní kroky pravice z první poloviny devadesátých let, kdy pod heslem "rozdělíme lidu majetek" došlo ke zcizení většiny majetku státu do rukou zájmových skupin a jednotlivců, včetně instalace tehdy dvacetiletých miliardářů, dnes se nám smějících z exotických koutů světa, ten se v žádném případě nemýlí. Jak tyto reformy skončily, to si snad ještě pamatujeme. Úspornými vládními balíčky. A kdo na tehdejší hře pravice vydělal a kdo tyto reformy zaplatil, snad také víme.
Jak je to s hlavním argumentem koalice pro prosazování reformy veřejných financí, údajným katastrofálním zadlužováním státu, a tedy potřebou nastavení brzdicích mechanismů? Snižování daní přímých, rušení daní majetkových, snižování sociálního a zdravotního pojištění, to vše bude společně se zrychlením samovolného poklesu daňové kvóty v důsledku přesunu daňového inkasa směrem k nepřímým daním znamenat pokles složené daňové kvóty do roku 2010 minimálně o tři až čtyři procentní body, zhruba na 32 až 33 % vůči HDP. Výpadek budoucích příjmů pak nejenže nepřispěje ke konsolidaci veřejných financí, ale navodí masivní škrty ve výdajové stránce. Politika dnešní reformátorů tak silně připomíná chování kočího, který se po letech vyškrábal na kozlík, povoluje koním uzdu a současně o to více tahá za brzdu, aby se mu kočár nepřevrátil.
***