(10.50 hodin)
(pokračuje Paroubek)
A poklesnou příjmy nízko- a středněpříjmových skupin. Mírně se jim sice sníží daně z příjmů, ale přijdou o sociální dávky a vzrostou jim náklady díky zvýšení DPH, plateb ve zdravotnictví, růstu nákladů na energie a podobně. Jinými slovy, stabilizace veřejných rozpočtů v pojetí této vlády znamená, že zvýšení příjmů nejbohatších bude kompenzováno snížením příjmů nízko- a středněpříjmových skupin obyvatelstva.
Již název vládního návrhu je tedy vlastně podvod. Nejde o stabilizaci veřejných rozpočtů, ale o konec solidarity bohatých s chudými, o jakéhosi Jánošíka naruby - chudým brát a bohatým dávat.
Co je v současných krocích vlády naprosto nepřijatelné, je způsob, jakým své záměry předložila. Vláda nevyužila žádný vyzkoušený postup k přípravě podkladů, ale předvedla amatérskou improvizaci. Sociální demokracie je kdykoliv ochotna spolupracovat na profesionálně řízeném procesu. Příkladem toho byla například Bezděkova komise. Ale není možné věcně diskutovat během amatérsky řízené a zkreslené činnosti. Místo běžné praxe profesionální a demokratické přípravy zásadních rozhodnutí, na které se podílejí společně vládní koaliční partneři, opozice, organizace podnikatelů a zaměstnavatelů, odbory a také nevládní organizace, se vracíme daleko zpět. Vláda k prosazování svých plánů zaujala ryze mocenský přístup. Návrhy pouze v jediné variantě byly připravovány v režimu tajném, v izolaci od občanů, a dokonce i v izolaci od poslanců vlastních vládních stran. Současní vládní představitelé se demokratickým postupům vyhýbají a není to vůbec jediný případ, protože se prostě cítí ohrožení ve svých mocenských zájmech. Takový postup musíme hlasitě odmítnout. Chceme dodržování demokratických pravidel, chceme, aby možná spolupráce byla založena na seriózních základech.
Změna názvu materiálu na návrh zákona, kterým se v souvislosti se stabilizací veřejných rozpočtů mění některé zákony a upravují ekologické daně, je zjevně důsledkem nepřijetí návrhu reforem většinou společnosti. Vláda již nespojuje - a tady bych chtěl vyzvednout pana ministra financí, který projevil sportovního ducha - vláda jako celek již nespojuje s přijetím reformy otázku důvěry, ačkoliv to podle dostupných informací z tisku premiér výslovně a opakovaně řekl. (Premiérova poznámka.)
Pane premiére, prosím, nehlučte mi za zády. (Opět premiérova reakce.) Já mluvím pravdu.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím o klid.
Poslanec Jiří Paroubek: Formálně tento únik před svými vlastními sliby vládě umožňuje to, že materiál se již nenazývá reforma a že údajně další skutečné reformní kroky teprve přijdou. Ve skutečnosti je to však projev strachu vlády a porušení koaliční dohody, kde je výslovně uvedeno - cituji: "Strany se zavazují, že klíčové reformní kroky jsou připraveny spojit s otázkou vyslovení důvěry vládě." Zajímavé je též vyjádření, že reformní kroky teprve přijdou. Máme se ještě na co těšit. Mám tím na mysli občany této země.
Slib premiéra poslancům, že budou moci k reformě předkládat pozměňovací návrhy, je v diametrálním rozporu s jeho předchozími vyjádřeními, že reformu bude nutné v Parlamentu schválit jako celek. Jde zjevně o reakci na hrozbu, že někteří koaliční poslanci reformu potopí. Vláda tím také zřejmě chce část odpovědnosti za nepopulární reformu přenést na Parlament.
V materiálu jsou některé pro sociální demokracii přijatelné návrhy. Tedy abych byl přesný, týkající se daňové oblasti, nikoliv oblasti sociální. Přijatelných návrhů sice není mnoho, ale v rámci objektivity je nutné je zmínit. Jde například o umožnění uplatnit základní slevu na dani na poplatníka i poživatelům starobního důchodu, zdanění ostatních příjmů u loterií a her nad rámec vsazených částek, například manipulační poplatek u kursových sázek. Dále zpřísnění tvorby daňově uznatelných opravných položek k pohledávkám, které nejsou řešeny soudně, prodloužení doby odpisování osobních automobilů o jeden rok, stanovení podmínek pro uplatnění snížené sazby daně u bytové výstavby po 1. lednu 2008, opatření na zvýšení počtu podání v elektronické podobě u daňových přiznání k DPH a souhrnných hlášení, rozšíření editační povinnosti, závazné posouzení sazby daně, zavedení daně a systému zdanění odpadních olejů způsobem odpovídajícím právním předpisům, úprava sazeb spotřebních daní z cigaret tak, aby bylo od 1. ledna 2008 dosaženo takové výše sazeb, která byla k tomuto datu pro Českou republiku stanovena v rámci vyjednaného přechodného období.
Avšak vzhledem k tomu, že tyto přijatelné návrhy jsou v jednom celku s návrhy pro sociální demokracii absolutně nepřijatelnými, které jsou zcela v rozporu s její politikou, s její dlouhodobou politikou sociální spravedlnosti, a protože tyto nepřijatelné návrhy výrazně převažují, je nutné návrh zákona realizujícího reformu veřejných rozpočtů odmítnout jako celek.
V oblasti daní je sociální demokracie připravena diskutovat o úpravách tohoto návrhu tak, aby byl přijatelný. Muselo by však jít o zásadní a velmi rozsáhlé přepracování celého návrhu. V oblasti sociální je návrh koncepčně špatný a pro sociální demokracii nepřijatelný jako celek. Pokud jde o ten daňový návrh, znamenalo by to ovšem de facto přepracování celého návrhu od úplného základu.
Pokud jde o obecné důvody pro odmítnutí vládního návrhu, u těch se nyní zastavím.
Návrh prakticky rozbíjí sociální stát, otevírá cestu k vytvoření státu jen pro privilegované a bohaté. Návrh prohlubuje sociální diferenciaci a tím rozrušuje současný sociální smír, bez nějž není možné udržet nynější silný hospodářský růst. Návrh výrazně omezuje solidaritu ve společnosti. Návrh povede k růstu chudoby v České republice. Slovenská čísla jsou pro nás dostatečně varující. Návrh zvýhodňuje bohaté na úkor chudých a přenáší hlavní dopady reforem na nízko- a středněpříjmové skupiny obyvatel. To je na ty skupiny obyvatel, jejichž možnosti obrany jsou omezené. Reformu lze charakterizovat tak, že zvýšení čistých příjmů vysokopříjmových skupin bude kompenzováno snížením čistých příjmů skupin nízko- a středněpříjmových.
Nejpropracovanější částí reformy je zřejmě pasáž o snižování daní v příštích třech letech. Z toho vyplývá, že hlavním cílem předložené reformy je co nejrychleji přijmout snížení daní, a tedy postavení daňového systému na hlavu, a ne primárně řešení deficitu veřejných rozpočtů. Řešení deficitu je tedy jen zástěrkou. Z konstrukce daní a ze zaměření jednotlivých opatření je zcela zřejmé, že účelem daňové reformy je zvýšení příjmů vysokopříjmových skupin obyvatelstva a velkých majetkových vlastníků a korporací.
Celkově bude snížení daní reprezentovat při plném náběhu v roce 2010 objem až zhruba 78 miliard korun. Celkově nejde o zjednodušení, nýbrž o zkomplikování daňového systému.
Já si pamatuji, pane premiére, když jste v televizi Nova někdy před rokem a čtvrt vytáhl jeden papír a tam byly jakési chlívečky vytištěné a řekl jste, že takto bude vypadat v budoucnosti daňové přiznání k dani z příjmu fyzických osob. Myslím, že jsme tomu velmi, velmi vzdáleni. A myslím, že už to dneska víte i vy.
***