(10.40 hodin)
(pokračuje Čunek)
Za prvé je to aktuální potřeba snížit mandatorní výdaje tak, abychom ten bilion dluhu, kterého dosáhneme zcela jistě tento rok, dále dramaticky nezvyšovali. A za druhé, a to hlavně, je to první krok ke změně chování nás a také našich občanů.
Tato reforma je prvním krokem. Všichni to říkáme, je to jenom to brzdění. Pevně věřím, že ty ostatní kroky, které nebudou parametrickými změnami, ale budou skutečně zásadními změnami, které povedou k tomu, aby se každý občan České republiky choval zodpovědněji sám k sobě, byl zodpovědný za svou rodinu, za své zdraví, za svou práci, tak tyto zásadní věci a kroky určitě přijdou.
Z resortu, který mám na starosti, kdy má do České republiky pro příštích sedm let přitéci 750 mld. Kč, a vláda už teď neví, jak kofinancovat některé aktivity, pokud nezadrží tento dramatický růst. A jeden z příkladů, který jsme už tady vzpomínali, myslím při jednom vystoupení, kdy vláda hledá už teď řešení a prodává akcie ČEZu právě proto, aby měla na financování či kofinancování zdrojů z Evropské unie 35 mld. Kč na cesty, tak to si myslím, že to je příběh, který se tady už v této republice nesmí opakovat. Zapojování těchto aktiv státu, která má v jednotlivých podnicích, pokud je prodávat vyloženě nechce a nechce privatizovat, není správným krokem. Proto vás všechny prosím o to, abyste při vědomí zabrzdění toho rozjetého vlaku špatným směrem k tomu přispěli svým hlasováním.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: To bylo první vystoupení v obecné rozpravě. A nyní prosím, aby se ujal slova ten, který je na začátku té sestavy. Poprosím Jiřího Paroubka a připraví se Bohuslav Sobotka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Paroubek: Dámy a pánové, mně to přece jenom nedá, abych se nezastavil u některých výroků představitelů vlády a možná, že bych jim doporučil v něčem obratnější argumentarium, protože pokud pan předseda vlády hovoří o záchranné brzdě a o tom, že před námi je tunel, já bych řekl, že před námi je spíše v tomto případě temno, pokud půjdeme touto cestou. A pokud se zatáhne za záchrannou brzdu, zejména pokud je kluzko, tak hrozí smyk a havárie.
Jinak bych připomenul, že se pan předseda vlády nedávno vyjádřil, že jsme málo strašili. Dneska hovoří o tom, že padáme stále hlouběji a hlouběji. No tak já myslím, že řada států by si přála padnout tak hluboko jako my s hospodářským růstem dva roky přes šest procent, a já chápu, že v tomto je vláda nevinně v roce 2007, ale i v tomto roce se hospodářský růst bude blížit pěti procentům.
Připomínám také ohromné transformační dluhy Klausových vlád, které jsme řešili ještě v minulém volebním období v řádech desítek miliard korun, připomínám pády bank atd., ale myslím, že tyto věci všichni všechny známe.
Starost o čerpání peněz z Fondu soudržnosti v letech 2007 až 2008, tu skutečně, pane ministerský předsedo, sdílíme, ale nemyslím, že je způsobena těmi "problémy", o nichž hovoříte. Pokud si ministři ty peníze vyhradili rozpočtově, tak je tam prostě mají. Ale spíš je to způsobeno něčím jiným. Ale možná, že pan místopředseda vlády Čunek přinese nějaké překvapení z Bruselu. Já tedy to překvapení neočekávám, protože prostě vaše vláda nebo ta předchozí vláda nebo obě dvě jednaly takovým způsobem, že se toho v tomto ani v příštím roce mnoho nevyčerpá.
Pokud jde o připomenutého ministerského předsedu Maďarska Gyurcsányho, tak ten jeho výrok "lhali jsme ráno, lhali jsme v poledne a lhali jsme večer" lze skutečně přirovnat k tomu výroku, který jste nedávno použil, že jsme málo strašili. Ale chtěl bych připomenout, že Maďarsko je v trošku jiné situaci nežli Česká republika. Pokud vím, tak schodek veřejných rozpočtů k hrubému domácímu produktu se tam pohyboval někde kolem 9 procent. To je diametrálně jiná situace.
Zajímavé také bylo, že pan ministr financí Kalousek připustil svou demisi v případě, že nedojde k přijetí návrhu. To je věc, která je trošku politickým novem, ale ještě o tom budu hovořit.
Dámy a pánové, co říci k návrhům vlády, tak jak jsme je dostali? Sociální demokracie souhlasí s potřebou stabilizace veřejných výdajů. Je však třeba upozornit, že v roce 2006, tedy za situace, kdy byla vláda po dvě třetiny roku vedena sociální demokracií, činil deficit veřejných rozpočtů necelá 3 procenta. Česká republika tedy plnila maastrichtská kritéria. Očekávaný deficit v roce 2007 je asi 4 procenta hrubého domácího produktu, možná o něco méně, což je řekněme o 0,7 procenta hrubého domácího produktu více, než stanovil konvergenční program pro rok 2007. Bylo to 3,3 procenta HDP.
Příčinou tohoto návrhu však není činnost vlády vedené sociální demokracií - chci koneckonců připomenout, že pan dnešní ministr financí Kalousek také nějakou dobu v předchozí koalici působil ve významné pozici předsedy rozpočtového výboru, myslím, že větší část tohoto volebního období - nýbrž předvolební poslanecké pozměňovací návrhy, například poslanců Severy nebo Páralové nebo pana senátora Julínka, které zvýšily meziročně mandatorní výdaje v sociální oblasti o cca 25 mld. Kč s další automatickou valorizací následujících let.
Navíc o radikálních reformách jako jediné, ale opravdu jediné cestě vpřed se dál hovoří v době, kdy naši ekonomiku ratingové agentury hodnotí jako stabilní, kdy reálný problém s veřejnými rozpočty prakticky neexistuje. Výtka Evropské komise se týká letošní odchylky v plnění konvergenčního programu. Kdy cestou permanentních reforem sociální demokracie lze postupovat dál a kdy se můžeme chlubit sociálním smírem s nejnižším podílem obyvatel pod úrovní hranice chudoby v Evropské unii.
Vládní takzvaná reforma má ambici provést stabilizaci veřejných rozpočtů. Ale zcela nesmyslně jak z hlediska logiky, tak z hlediska ekonomického sice provádí škrty na výdajové stránce, což má logiku, ale zároveň snižuje příjmy rozpočtu snižováním daní z příjmu, což v kontextu stabilizace veřejných rozpočtů logiku nemá vůbec žádnou.
Tento krok také vyvolává nutnost zvýšení jiného daňového příjmu - DPH. Logiku to však samozřejmě má v tom, že vláda chce pod záminkou reforem dále zvýšit příjmy bohatých. Výsledek vládních reforem tedy bude, že se výrazně zvýší příjmy nejbohatších. Snižování daní, které se projevuje tím výrazněji, čím jsou vyšší příjmy, tak výrazně převáží nad zvýšením životních nákladů spojených se zvýšením DPH, platbami ve zdravotnictví, růstem nákladů na energie apod.
***