(11.00 hodin)
(pokračuje Paroubek)

Navržený balík sociálních opatření znamená zásadní koncepční změny, které výrazně omezují jak okruh příjemců, tak výši plnění poskytovaných v rámci sociálního systému, a to bez ohledu na poslání těchto dávek. Návrh mění k horšímu podstatnou část sociálního zákonodárství. Sociální opatření se dotknou těch nejchudších a nejzranitelnějších skupin obyvatelstva, např. nezaměstnaných osob, nemocných zaměstnanců, osamělých matek na mateřské dovolené a obecně rodin s dětmi, a to jak s nízkými příjmy, tak i s příjmy kolem průměrného výdělku - takové příjmy dnes pobírá téměř 70 % zaměstnanců - a také pro domácnosti s mírně nadprůměrnými příjmy.

Návrh směřuje k privatizaci perspektivně velmi finančně zajímavých oblastí sociálních transferů, důchody, nemocenské dávky, podpora v nezaměstnanosti, což vzhledem k tomu, že soukromá sféra funguje na principu tvorby zisku, povede k omezení těchto transferů a v konečném důsledku může vyvolat i nekontrolovatelný vývoj, tedy krizi či jejich úplný rozvrat.

Konkrétní výhrady k návrhu reformy daní uvedu alespoň některé. Harmonizovaná složená daňová kvóta, jediná mezinárodně srovnatelná, je v České republice asi 36 %, tj. zhruba 4 procentní body pod úrovní průměru Evropské unie. Zatím je problém nízké daňové kvóty překrýt vysokým deficitem veřejných financí. Při snižování deficitu se však důsledky snižování daní jasně projeví. I s daňovou kvótou 36 % podle zkušeností evropských zemí, zvláště nejvyspělejších a konkurenčně přitom nejzdatnějších zemí Skandinávie, nelze relativně štědrý sociální stát dlouhodobě udržet. Mimochodem, kdyby se daňová kvóta pohybovala v České republice na průměru zemí Evropské unie, měla by Česká republika vzhledem k výrazně efektivně fungujícímu systému sociální ochrany podle hodnocení OECD v letošním roce veřejné finance v přebytku přes 50 miliard korun. Tedy téměř 2 miliardy hrubého domácího produktu.

Návrhy snižovat daně z příjmu, zrušit majetkové daně a snižovat sociální a zdravotní pojištění budou společně se zrychlením samovolného poklesu daňové kvóty jako důsledku přesunu daňového inkasa směrem k nepřímým daním znamenat pokles složené daňové kvóty do roku 2010 minimálně o 3,5 procentního bodu, zhruba na 32,5 %, vůči hrubému domácímu produktu. Oproti současnosti veřejné rozpočty snížením daní přijdou v roce 2010 o cca 140 miliard korun a v součtu let 2009 a 2010 o zhruba 200 miliard korun. Tyto scházející příjmy tak nejenže nebudou moci sloužit ke konsolidaci veřejných financí, ale o to víc se bude muset průběžně škrtat ve výdajové oblasti. To znamená, takzvaná reforma z tohoto pohledu bude na výdajové straně z velké části paradoxně "bojovat" proti důsledkům opatření, které na příjmové straně veřejných rozpočtů sama přinesla.

Zvýšení DPH však nepokryje celý výpadek daňových příjmů. Zhruba 40 miliard korun dodatečné ztráty příjmů veřejných rozpočtů plynoucí ze snížení daní bude muset být kompenzováno škrty v oblasti sociálních transferů a zpoplatněním části veřejných služeb. Soukromá sféra je však orientována na zisk, takže to povede ke zvýšení nákladů na zdravotní péči, perspektivně k zavedení školného či zvýšení plateb na důchody, nemocenskou či podpory v nezaměstnanosti pro zajištění prakticky stejného plnění.

Česká republika měla v roce 2006 zdanění práce o něco nižší, než je průměr evropské patnáctky. Zajímavé však je, že proti roku 2005 v roce 2006 kleslo zdanění práce v České republice nejvíce ze všech zemí OECD.

Nezavádí se jednotná sazba daně z příjmů fyzických osob ve výši 15 %, ale ve skutečnosti ve výši 23,1 % podílu z tzv. superhrubé mzdy. Nelze totiž změnit podmínky a říkat, že daň je 15 %. Je to pouhý trik. Záměna hrubé mzdy na tzv. superhrubou mzdu totiž znamená nejen navýšení hrubé mzdy o 35 %, ale znamená i zrušení odpočtu pojistného hrazeného zaměstnanci. Celkově se tedy při konceptu superhrubé mzdy zvýší daňový základ pro výpočet daně z příjmů fyzických osob o plných 54 %.

Navržená reforma v daňové oblasti dále zvýrazní rozdíl ve zdaňování mezi osobami samostatně výdělečně činnými a zaměstnanci. To bude výrazně podporovat rozvoj tzv. švarcsystému na straně jedné a prohlubovat deficit hospodaření veřejných rozpočtů na straně druhé. Navrhovaná opatření zvýší atraktivitu využívání švarcsystému, a to nejen pro zaměstnavatele, ale i pro zaměstnance. Pouhým přechodem zaměstnance s průměrným příjmem 20 tisíc korun na - řekněme - živnostníka, ztratí veřejné finance ročně příjem 111 900 korun. Zaměstnanec vydělá 27 900 korun čistého, zaměstnavatel 83 000 tisíc. Při měsíčním příjmu zaměstnance 30 tis. korun to činí téměř 180 tisíc korun ztráty pro veřejné rozpočty. Přechodem zaměstnance s hrubou mzdou na úrovni 30 tis. korun do systému nepravého podnikání, tedy švarcsystému, přijdou veřejné finance o takový objem peněz, který by stačil na roční výplatu dvou důchodců s průměrnými důchody. Tento systém je nebezpečím pro veřejné finance a jejich konsolidaci. Přechod každých 10 tis. zaměstnanců do švarcsystému bude znamenat pro veřejné finance ztrátu 1,1 miliardy korun.

Zavedení minimálního základu daně bylo velmi úspěšným opatřením zavedeným vládami sociální demokracie vedoucí k omezení daňových úniků. Výrazně přispělo ke zlepšení výběru daní. Zrušení minimálního základu sníží samo o sobě příjmy státního rozpočtu a navíc povede k nárůstu daňových úniků. Výrazně tedy přispěje k další destabilizaci veřejných rozpočtů.

A mohl bych ve výčtu výhrad v této oblasti pokračovat. Myslím si, že na mě navážou moji kolegové ze sociální demokracie dalšími detailními příklady.

Rád bych se zastavil nicméně ještě u jednoho záměru vlády, a sice uplatnit v příštích letech nárůst nominální mzdy u zaměstnanců veřejné správy o pouhé 1,5 %, ne jen v jednom roce, to ve svých důsledcích s ohledem na reálně očekávaný růst inflace v příštím roce kolem 4 %. Z toho je možné odvodit, že v příštím roce dojde k poklesu reálné mzdy těchto veřejných zaměstnanců. Ať se jedná o učitele, úředníky nebo kohokoliv jiného. Samozřejmě toto opatření vlády povede i k ovlivnění výše nominální mzdy v soukromém sektoru, bude se prostě projevovat i v soukromém sektoru snaha o její stlačení. Při inflaci kolem 4 % velmi reálně dojde k poklesu průměrné reálné mzdy, který jsme naposled v této zemi zaznamenali v roce 1997. Pokles průměrné reálné mzdy znamená pokles životní úrovně obyvatelstva.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP