(9.20 hodin)
(pokračuje Topolánek)
Kdy došlo k tomuto kroku, to je nám známo. Pamatuji si na materiály z roku 2004, kde se poprvé použila slova "stabilizace veřejných rozpočtů". Teprve na základě stabilizace jsme plánovali kroky, jako je reforma důchodového systému, reforma sociálního systému, reforma zdravotního systému. Teprve potom jsme chtěli diskutovat o tom, jakým způsobem budeme řešit ten státní dluh. A to je otázka pro příští politickou reprezentaci. Jestli tento dluh zastropuje a nechá ho relativně klesat, nebo tento dluh začne platit, anebo se zjistí konečně a otestuje ta hranice, do jaké se nám vyplatí obsluhovat dluh.
Já jsem velmi pozorně sledoval poslední sněmovnu, kde při hlasování o tom, jak řešit dluh minulé vlády, jak řešit deficit státního rozpočtu za rok 2006, navrhoval ministr financí ne možná bohulibý, ale standardní krok - tento deficit realizovat úpisem dluhopisů na delší dobu. Díval jsem se pozorně na hlasování této Sněmovny. Připadalo mi naprosto neuvěřitelné, že levice hlasovala proti tomuto návrhu, přestože to byl její dluh, přestože jiný standardní prostředek v dané situaci neexistuje. Jakákoliv jiná varianta realizace a umazávání tohoto dluhu je výrazně horší. Úpis do pokladničních poukázek je o několik miliard dražší. Existuje možnost snížení ratingu. Existuje celá řada možností, které poškozují naši ekonomiku. Není jiná možnost v dané chvíli, než vypsat dluhopisy za dluhy minulé vlády. Přesto bylo hlasování proti.
Ta hrozba, o které my hovoříme v tom příštím roce, a nejedná se o 30 miliard, je dána právě těmi valorizačními automatickými schématy v jednotlivých pilířích výdajové strany rozpočtu. Ta hrozba je 160 až 180 miliard. Ono to není o mnoho více než letos. To jsme už zapomněli, že náš rozpočet má sice deficit 91,3, a to jsme už 7 miliard díky špatně zvolenému, nebo schválenému zákonu o sociálních službách, díky dalším chybám, museli seškrtat o 7 miliard, nicméně 31 miliard musíme hledat v jiných zdrojích, buď privatizačních, nebo půjčkou, nebo jinak, abychom vůbec zabezpečili nasmlouvanou výstavbu dopravní infrastruktury. To je ten dluh na letošní rok podle akruální metodiky ESA 95, už 91,3 plus 31. A těmito automatickými normalizačními schématy bez jakýchkoliv opatření naroste na 160 až 180 miliard. A to už přestává být legrace.
Jaké jsou dopady takto realizovaného dluhu veřejných rozpočtů bez reformních kroků, bez opatření, která navrhujeme. Pravděpodobně bezprostřední bude reakce Evropské komise, kdy po žluté kartě letos v červnu, to znamená takové to ty ty ty, neplníte, co jste slíbili za vlády Vladimíra Špidly, neplníte konvergenční kritéria dlouhodobě, a to je taky diskuse, protože kritéria nejsou jenom ta čísla, ta hranice. To základní pravidlo Paktu růstu a stability je dlouhodobá udržitelnost a klesající tendence. A mluví se o vyrovnaném státním rozpočtu. Je třeba si to přečíst. To znamená, ta hrozba je, že po tomto ty ty ty přijde karta červená. Červená karta, a teď nechci nikoho děsit, protože zatím se to nestalo, nicméně ta hrozba je možnost přijít o peníze z Fondu soudržnosti, v prvním roce 40 miliard, v dalším roce více. Nechci tím děsit, nestalo se to, určitě bychom bojovali, aby se to nestalo, ale ta možnost tady existuje.
To, co je daleko důležitější: Nebudeme mít na jakékoliv jiné výdaje než výdaje mandatorní, to znamená ani na kofinancování těchto fondů. Nejenom že o část těchto fondů můžeme přijít, ale my je nevyčerpáme. Nebudeme je mít z čeho kofinancovat. Nebudeme moci realizovat bohulibé sny jakékoliv vlády, nejenom této vlády. Jakákoliv podpora vědy a výzkumu, jakákoliv podpora politiky jakékoliv vlády bude nemožná. Už v roce 2009 při tomto automatickém vývoji budou mandatorní výdaje krýt veškeré příjmy státního rozpočtu. Proboha, podívejte se na ty statistiky! Podívejte se na ta čísla, zkuste jim porozumět, zkuste je vnímat, pokuste se jim věřit. V roce 2012, případně 2013, by mandatorní výdaje pohltily nejenom všechny příjmy státního rozpočtu, ale i realizovaný dluh, to znamená deficit státního rozpočtu. To, že by se zkomplikovaly jakékoliv kroky na výdajové straně rozpočtu, a na těch se shodujeme - my přece mluvíme o různých nástrojích, ale cíl máme stejný. My víme, že musíme realizovat důchodovou reformu, že už po roce 2025 ten systém padá do neuvěřitelných deficitů, neufinancovatelných deficitů. My víme, že musíme realizovat zdravotní reformu, ať už si o nástrojích, cestách a krocích těch z oponentů myslíme, co chceme. Že už po roce 2012 ten systém díky demografické křivce se propadá do deficitu. My víme, že musíme jinak nastavit sociální systém, že není možné, aby se v něm vezli černí pasažéři, a v tom se shodujeme. Možná se lišíme v nástrojích, jak toho dosáhnout.
Jak se řeší takový rozpočtový deficit nebo deficit veřejných rozpočtů. Obecně platí, a existují studie, které mají vzorek dvacet pět, třicet let, které vyhodnocují podobné situace podobných států a podobná řešení, protože nejsme jediným státem, který se propadá při jinak dobrých parametrech do deficitu veřejných rozpočtů.
Ty úspěšné reformy, 70 % - a já si matně vzpomínám na studie a všechny materiály z dob Špidlovy vlády a Sobotkova Ministerstva financí, kdy ta čísla byla stejná, i ty nástroje byly podobné - 70 % všech kroků se řeší na výdajové straně rozpočtu. Říkejte tomu škrty, říkejte tomu úspory, vždycky se 70 % řeší na výdajové straně rozpočtu. Reforma Bohuslava Sobotky toho nedosáhla a nebyla navíc realizována. Naše toho taky nedosahuje. Pohybujeme se v těch letech někde na úrovni 60 %. Zbytek se řeší ve vládních výdajích a hlavně ve zvyšování daní a příjmů státního rozpočtu. Podívejte na Ference Gyurcsányho a na maďarskou reformu veřejných rozpočtů.
My se pokoušíme, a to bych řekl, že je velké pozitivum této vlády, nezvyšovat daně, nezvyšovat příjem státního rozpočtu a realizovat reformu na výdajové straně rozpočtu a ve vládních výdajích. To bych řekl, že je velké pozitivum. Snažíme se zatáhnout za záchrannou brzdu v několika oblastech. A tady vůči oponentům, kteří tvrdí, že to je neústavní, chci říci, že ten ústavní rozbor existuje. To není žádný přílepek, to je nazváno stabilizace veřejných rozpočtů a všechny normy se týkají stabilizace veřejných rozpočtů. Tam žádný přílepek není.
Úplně závěrem předtím, než vystoupí moji kolegové a budou se vás snažit seznámit s detaily nebo s vyšší mírou detailů navrhovaného balíku, chci říci, že ta reforma není asociální. Kdokoliv říká, že je asociální, tak neříká pravdu. Ta reforma dokonce podle jiných oponentů by mohla být tvrdší. Hledali jsme kompromis, který bude znamenat, aby příjmy nízkopříjmových skupin, skupin, které jsou závislé na transferu, sociálním transferu ze státního rozpočtu, nebyly ohroženy. Všechny příjmy těchto lidí proti roku 2006 narůstají více, než byla prostá aproximace křivky, která sledovala vývoj mandatorních výdajů. Všechny, u důchodců dokonce se stávajícím valorizačním schématem. Není pravda, že někdo dostane méně, není pravda, že reforma je asociální.
Vůči kritikům, kteří říkají, že je málo tvrdá, tak ty bych chtěl upozornit, že ta reforma je taková, a to je možná závěr mého vystoupení, aby ji neschválilo pouze 101 poslanců, ale aby při vědomí nutnosti těchto kroků, na kterých se shodujeme, bylo pro tuto reformu všech 200 hlasů.
Já vám děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Z pověření vlády by předložený návrh mělo postupně uvést pět ministrů. Nejdřív by měl dostat slovo ministr financí Miroslav Kalousek, takže ho prosím, aby se ujal slova jako první. Prosím, pane ministře, máte slovo.
***