(9.10 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
První návrh byl - snad tedy nic nebrání hlasování, já jenom zazvoním. Takže první byl návrh - tisk 174, který jsme včera projednali a poslali do druhého čtení. Hospodářský výbor prý ho velmi rychle projedná, a my bychom tedy zařadili tento tisk na 12. června po pevně zařazených bodech. Plus tedy pak bychom do programu schůze zařadili také třetí čtení.
Takže budeme hlasovat o zařazení tisku 174, druhého a třetího čtení, do pořadu schůze, a pevné zařazení na 12. června.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, hlasovat pro tento návrh, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 51. Přítomno je 182 poslanců. Pro hlasovalo 178, proti žádný, takže tento návrh byl přijat.
A pak tady byl návrh, který se týkal bodu 7 pořadu schůze. Tento bod bylo navrženo pevně zařadit po písemných interpelacích zítra. To je senátní návrh o přechodu majetku. Takže je to bod 7 pořadu schůze zařadit pevně po písemných interpelacích zítra.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, pevně takto zařadit, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 52. Přítomno je 185, pro hlasovalo 183, proti žádný. I tento návrh byl přijat.
To je snad tedy vše a můžeme přikročit k projednávání pořadu této schůze. První, jak už jsem řekl, je bod číslo
22.
Vládní návrh zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů
/sněmovní tisk 222/ - prvé čtení
Z pověření vlády předložený návrh postupně by měli uvést tito ministři: ministr financí Miroslav Kalousek, Petr Nečas, Tomáš Julínek, Ivan Langer, Martin Bursík.
Ale o slovo se v této chvíli hlásí premiér vlády Mirek Topolánek. Prosím, máte slovo.
(V sále je hluk.)
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, sluší se, aby bod číslo 22, tisk číslo 222, uvedl premiér, a ty důvody jsou celkem jasné. Jedná se o komplexní návrh stabilizace veřejných rozpočtů. Obsahuje celou řadu novel i některé nové zákony a myslím si, že je třeba vysvětlit proč. Proč zrovna teď a proč zrovna takto je třeba ty kroky udělat.
Včera jsme se hodně smáli po vystoupení kolegy Jandáka a nakonec prosazení bodu "vysvětlení textu písně Vlasty Parkanové". Myslím si, že je dobré, když se sem tam zasmějeme, když odlehčíme situaci, a já si také do úvodu při představování tohoto balíku změn pomohu vtipem, který ale charakterizuje tu naši situaci poměrně velmi přesně.
Na transsibiřské magistrále někdo zatáhne za záchrannou brzdu a ten vlak se zastaví. V kupé, v kterém sedí a asi i mohli někdy sedět Lenin, Stalin a Brežněv, nastane velký zmatek. Lenin křičí: "Svoláme stranickou schůzi a všechny viníky vyloučíme ze strany." Stalin říká a mává přitom pistolí: "Půjdu ven a zastřelím strojvůdce." A Brežněv říká: "Ne, ne, ne, zatáhneme záclonky a budeme dělat, že jedeme."
Ta situace je velmi podobná. Moje vláda se snaží zatáhnout za záchrannou brzdu, protože před námi je tunel a ta světla na konci tunelu, to není nic jiného než protijedoucí vlak. V této sněmovně se najde řada těch, kteří budou hledat viníky té nastalé situace. To jsou ti první. Bude tady řada těch, kteří budou chtít hledat radikální řešení a budou si myslet, že někdo jiný by udělal jiné kroky. A budou tady i takoví, kteří budou tu situaci podceňovat a říkat: "Není třeba nic udělat, zatáhneme záclonky a budeme dělat, že jedeme." Toto není ale politika mé vlády, této vlády.
Jak vlastně vznikají deficity veřejných rozpočtů? Bez toho, že bych chtěl dnes tady dělat hodnotící soudy, kdo všechno za ten stav může. Deficity veřejných rozpočtů vznikají velmi nezodpovědnou politikou vlády, která utrácí více, než kolik do rozpočtu dostává peněz. To je velmi jednoduché. Dělá to tak dlouho, až veřejné finance a jejich deficity začnou ohrožovat samotnou podstatu.
V té situaci ještě nejsme. My jsme v situaci, kdy máme jeden z posledních termínů pro to, abychom podstatu neohrozili. Máme slušný ekonomický růst, možná ne masivní, ale určitě robustní. Máme inflaci přes inflační tlaky pod kontrolou. Máme snižující se nezaměstnanost - a je jenom otázkou, jestli přirozeně, nebo ukrýváním se těchto lidí v jiných pilířích sociálního systému. Máme vyrovnanou obchodní bilanci i díky úspěšnosti našich firem po otevření evropského trhu. Jak je možné, že v této situaci jsme se dostali do stavu, kdy deficity veřejných rozpočtů mohou ohrožovat podstatu, mohou ohrožovat tento ekonomický růst, mohou ohrožovat tuto inflaci, mohou ohrožovat obchodní bilanci našich firem a mohou ohrožovat i nezaměstnanost, nebo spíše zaměstnanost?
Známý spor mezi monetaristy a keynesiány v tomto případě nefunguje. Keynesiáni říkají: "V letech chudých můžeme dělat deficity. V letech bohatých máme přebytkový rozpočet a splácíme dluhy." To se ale v minulých letech nestalo. My přes tyto všechny dobré parametry makroekonomické parametry padáme stále hlouběji a hlouběji do sítě, do spirály dluhů veřejných rozpočtů.
Jak velká je ta hrozba, o to se můžeme hádat. Někteří mají zatažené záclonky, někteří budou hledat ty chyby. Pravdou je, že nastavením automatických valorizačních schémat jsme se dopustili - a říkám úmyslně "jsme se dopustili" - kroků, které musíme změnit za každou cenu. Nejde možná ani tak o výši dluhů vůči HDP, státního dluhu. V této chvíli nejde možná ani o to, jak velké hrozí deficity, ale důležitá je akcelerace těchto deficitů, nezastavitelnost těchto deficitů, neovlivnitelnost z pozice vlády těchto deficitů.
***