(15.50 hodin)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Šimonovský. Připraví se pan poslanec Bublan s faktickou poznámkou. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Milan Šimonovský: Dámy a pánové, já mám podobný názor. Kdyby to bylo upřímné, co tady někteří kolegové a kolegyně říkali, tak právě v tom druhém čtení mohou navrhnout, aby ten svátek 8. březen byl zachován, a debatuje se o něčem jiném. To, co tady bylo předvedeno, určitě není snaha, aby Velký pátek byl zaveden do kalendáře jako svátek. Takže já poprosím všechny, aby přistupovali k tomu racionálně. Buď to nechtějí a hlasují proti, a neschovávají to za to, že to je výměna za 8. březen.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Pan ministr Svoboda se přihlásil o slovo, pak s faktickou poznámkou pan poslanec Bublan.
Ministr vlády ČR Cyril Svoboda Pane předsedo, já budu jenom krátký. Já tady vyzývám vaším prostřednictvím pana poslance Bublana. Ten říkal, že máme ty Velikonoce slavit jako celek. Je to jedinečná šance pustit tento návrh dál a případně tam přihodit ten Zelený čtvrtek. Tomu se určitě bránit nebudeme. (Smích v levé části sálu.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: S faktickou poznámkou pan poslanec Bublan.
Poslanec František Bublan: Děkuji, pane předsedo. Já skutečně zopakuji, že jsem návrh na spojení s tím Zeleným čtvrtkem myslel vážně. Protože Zelený čtvrtek není od špenátu, jak si možná myslíme, ale je to od salátu, který se podával při památné večeři Páně, a to patří k těm Velikonocům. To jsou skutečně tři momenty. Každá bohoslužba, která se slaví kdekoli na světě, má v sobě tři momenty. To je Zelený čtvrtek, památka večeře Páně, to je oběť na Velký pátek, a to je vzkříšení o té Veliké noci, to znamená ze soboty na neděli. Tak pokud chceme slavit Velikonoce, slavme je čtvrtek, pátek, sobota, neděle. Děkuji. (Výkřik - paní poslankyně Orgoníková: A ještě modré pondělí!)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. A nyní se dostanou na řadu řádné přihlášky, to je pan poslanec Bratský, pan poslanec Grebeníček, paní poslankyně Čurdová, pan poslanec Exner. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Bratský: Děkuji za slovo. Já bych napřed přece jen, než začnu hovořit k tématu, které jsem si připravil, prostřednictvím předsedajícího rád oslovil našeho milého kolegu Jandáka. (Se smíchem:) Víťo, byl jsi ministr kultury, nevystupuj tady jako herec, ale jako politik. Děkuji.
Jinak já přečtu jenom úryvek z důvodové zprávy, protože spousta lidí si nemůže na internetu najít důvodové zprávy. My je tady samozřejmě nečteme, takže veřejnost neví, které argumenty jsou tam obsaženy, a myslím si, že by bylo velmi korektní, aby aspoň něco zaznělo a abych to doprovodil malým komentářem.
Velký pátek uznávají za církevní svátek například: Velká Británie, Irsko, Finsko, Bavorsko, Nizozemí, Portugalsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Slovensko. V Dánsku a Norsku je potom svátkem Zelený čtvrtek. Tolik k technické připomínce myslím pana kolegy Svobody, teď nevím, od koho to zaznělo, že návrh kolegy Bublana bychom mohli projednat ve výborech, pokud budete tak laskavi a postoupíte návrh zákona do druhého čtení, což já osobně budu na závěr doporučovat.
Pro nemalou část obyvatel České republiky je Velký pátek neopomenutelným symbolem souvisejícím s křesťanskou tradicí, která se nesmazatelně zapsala do dějin celého evropského kontinentu. O její vážnosti svědčila i polemika o zařazení odkazu na křesťanské hodnoty do návrhu evropské ústavy. Ve společném prohlášení evropských států Itálie, Polska, Portugalska, Litvy, Malty, Slovenska a České republiky - opakuji, i České republiky! - adresovaném předsedovi Evropské rady, se doslova uvádělo, že - cituji - záležitost křesťanského dědictví zůstává pro naše vlády prioritní, stejně jako pro mnoho našich poslanců v Evropském parlamentu, národních parlamentech a pro miliony obyvatel Evropy. - Tolik citace z důvodové zprávy.
Zazněla tady některá nekorektní prohlášení, která bych chtěl uvést na pravou míru. Například o těch křesťanských hodnotách vzhledem k naší civilizaci. Je nepochybné, že Písmo svaté, říká se mu Písmo, neboli ta bible pro některé z vás, ostatně i někteří z levice, pokud vím, v mládí ministrovali, tak o tom máte dobrý přehled, je od toho, že vlastně to Písmo bylo šířeno v těch civilizačních zemích, které tehdy byly, a ta civilizace postupovala na všechny další kontinenty. A tam, kam postoupila ta křesťanská civilizace evropská, tak tam - i v Latinské Americe dnes, v Severní Americe - mají latinku jako písmo. Pak se tady šířila ještě glagolice a spolu s ní azbuka, která z ní vznikla, kdo jezdí do Makedonie, ví, že to je stejné písmo prakticky jako v Rusku a v dalších zemích, která ale také šířila obdobné hodnoty, a i tam mají podobné svátky, jako jsou Velikonoce. Potom jsou samozřejmě země, kde mají své písmo - arabské nebo čínské a další, ale to je určitá část kontinentu. Takže tam, kde je takzvaná latinka, tam všude lidé mají ponětí o tom, co jsou Velikonoce. Čili já to území Evropy si dovolím ještě rozšířit o další území, kde se o Velikonocích ví a kde ty země a státy je uznávají a mají je, například v Latinské Americe, kterou tady z nějakých důvodů neradi citujeme, za své státní svátky. Čili to je první argument.
Další věc. Co se týká významných svátků, Mezinárodní den žen je svátek mezinárodní. Koneckonců má to ve svém názvu a jako takový je i mezinárodně vyhlášen a slaven. Tak proč jej navíc, třeba se dalo říci, zařazovat mezi naše státní svátky? Dostal se tam. Je to významný den České republiky. Jak se tento významný den slaví? Není to oslava dnem pracovního volna, ale červeným zápisem v kalendáři. Neboli na rozdíl od těch jiných, jako je například Mezinárodní den dětí, Den boje proti kouření, Mezinárodní den míru, seniorů, letců a já nevím, všech dalších, ty jsou v kalendáři zapsané také, protože jsou také mezinárodní, ale jsou zapsány černě. Tiskárny mají dost černé a červené, to vám garantuji. Takže to, že se budeme handrkovat, jestli některý významný, zvlášť významný den bude uznán tímto Parlamentem jako zvláštní svátek, nebo když je uznán, jestli má být vybrán, pouze, přátelé, změní barvu v kalendáři z černé na červenou nebo z červené na černou.
Takže si myslím, že ta diskuse je spíš mírně populistická, určitě velice atraktivní, nicméně z hlediska hodnoty pro českého občana míň důležitá než cokoli jiného.
Já si tedy své dny se svojí ženou, které chci oslavit, svoji ženu budu slavit každodenně, někdo se svojí rodinou si zvolí jiné, někdo se přidá k těm mezinárodním, a já jim to všem přeji, protože tak je to správné.
Proto si vás dovoluji požádat, abychom mohli tu debatu vést seriózně, to znamená nejenom tady, nejenom pro novináře, ale právě ve výborech a podvýborech, které by se problematikou zabývaly, a chtěl bych doporučit, abyste, kolegyně a kolegové, propustili tento zákon do druhého čtení. Pakliže ho budete chtít vyřadit a tu většinu budete mít, můžete. Ale tam můžeme vést seriózní diskusi i o tom Zeleném čtvrtku a Velkém pátku, abychom ty Velikonoce udělali jako celek, kdo bude chtít. Kdo nebude, bude proti tomu, o Mezinárodním dnu žen a dalších mezinárodních svátcích, o ekonomice, o tom, proč vláda například dala stanovisko, které dala. Protože to jsou ekonomické ukazatele, které musíme posoudit. Možná že i od doby, kdy Vlastimil Tlustý předkládal některý svátek, se věc změnila, možná že jsou jiné ekonomické parametry, možná že si na tom stojíme jinak. Posoudíme to všechno pěkně, budeme na tom pilně pracovat, kdo bude chtít. Ti ostatní na tom pracovat nebudou, budou stejně provádět rétorická cvičení. A pak budeme hlasovat.
Ale já navrhuji propustit do druhého čtení a poprosit ty z vás, kteří jsou aspoň ochotni na té práci se podílet, abyste to umožnili. Obracím se samozřejmě více na kolegy z levice. Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Třikrát se k faktické poznámce přihlásil pan poslanec Jandák, já mu ale udělím jenom jednou dvě minuty k faktické. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vítězslav Jandák: Vážený pane předsedo, zbytky vlády, dámy a pánové, já bych chtěl vzkázat prostřednictvím vás kolegovi Bratskému, aby se zde nevytahoval, kdo z jakého zaměstnání a z čeho vzešel. Jsem možná bývalý herec, on je bývalý starosta. Vzkazuji mu: Nestarejte se o mě, pane kolego! Děkuji. (Smích.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Řádně přihlášen do rozpravy je pan poslanec Grebeníček. Připraví se paní poslankyně Čurdová.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Už jenom krátce. Když vystoupil senátor Mejstřík, tak jsem si poznamenal: Archanděl se snesl z nebe, meč plamenný v pravici. Říkám to proto, že nebyl jediný, kdo se mně v tu chvíli vybavil. Vybavila se mi historická postava - Josef II., panovník, který se dle mého názoru nesmrtelně zapsal do dějin našeho národa tím, že vydal toleranční patent a patent o zrušení nevolnictví. Všichni to nepochybně víte.
***