(17.10 hodin)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministrovi. A nyní prosím, aby vystoupil pan poslanec Zdeněk Jičínský. Připraví se pan poslanec Schwippel.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, kolegové, kolegyně, to, že jsme několik dní před volbami, se velmi silně projevuje v této diskusi. Projevuje se to ale až takovým způsobem, že se musím přiznat, že jsem překvapen, jestliže tak zkušený člen tohoto Parlamentu, jakým je Ivan Langer, žádá od poslanců, budou-li hlasovat jistým způsobem, aby se vzdali mandátu apod. Přece víme všichni, že poslanci jsou vázáni poslaneckým slibem. A požadovat něco toho druhu, co tady formuloval kolega Langer, je z věcného hlediska směšné. A musím říci, že jsem překvapen, že i kolega Langer podlehl natolik předvolební atmosféře, že mluví způsobem, který normálně s jeho vystoupením nespojuji. Jakkoli často s jeho obsahem nesouhlasím, přece jenom přiznávám jeho vystoupením určitou intelektuální hodnotu. Dnes, bohužel, ta zcela v jeho vystoupení chyběla. To je první poznámka.
Druhá poznámka. Souhlasím s kolegou Vojířem, když hovoří o tom, že se točíme v kruhu. Ano. Nejednou naše diskuse mají charakter toho, čemu Francouzi říkají dialogue de sourds, to znamená dialog hluchých. A to není jenom proto, že se neposloucháme.
Pan ministr to teď řekl ale jasně, že tady jsou dvě koncepce. Abychom je ale správně posoudili, musíme se zabývat alespoň trochu východisky nebo si připomenout některá obecnější východiska.
Pan prezident použil svého práva, které mu ústava dává. To mu jistě nelze upřít. Já bych tady ale připomněl kolegům z Občanské demokratické strany jednu věc. V době, kdy jsme my jako sociální demokracie s Občanskou demokratickou stranou uzavřeli smlouvu o stabilním politickém prostředí, jsme mimo jiné i jako reakci na chování tehdejšího prezidenta Václava Havla, který si své pravomoci někdy vykládal příliš extenzivně, navrhli ústavní zákon, který měl do těchto otázek vnésti jasno, tak aby nebyly pochybnosti. Je mi líto, že jak současný prezident této země, tak i Občanská demokratická strana ústavní hodnoty a ústavní pravidla přizpůsobují momentální politické situaci. Jinak řečeno - že nemají jasnou představu, co je a co není ústavní.
Nebyla to Občanská demokratická strana, která prosazovala v této zemi ústavní ustanovení o územní samosprávě. Návrh zákona o vyšších územně samosprávních celcích byl iniciativou sociální demokracie. Byl o to velký spor. Možná, že si to připomínáte. Tehdy také původní návrh byl na osm krajů, z toho potom bylo z řady důvodů krajů 14. To ale není to nejpodstatnější. Podstatné je to, že tehdejší předseda ODS - a měl za sebou ono faktické chování ODS - varoval před nebezpečím parcelace státu v souvislosti se zavedením krajské územní samosprávy a před tím, aby se jednotná Česká republika nezměnila v nějakou malou federaci.
My nemáme federaci. Máme jednotný stát. To je třeba mít na zřeteli. Ale tím, že ve volbách do krajských územních samospráv zvítězila většinou pravice a ODS, setkáváme se s tendencí velmi širokým způsobem chápat postavení krajů, nad rámec toho, že jsou součástí jednotného státního uspořádání jednotného státu.
A kolegyně Talmanová se tu pustila do poměrně složitých ústavněprávních dedukcí. Jsem přesvědčen o tom, že nebyly správné. Zdravotnictví není žádnou původní samosprávnou kompetencí krajů. Prostě péče o zdraví patří k základním právům občanů a stát je garantem toho, že musí tuto péči zajistit.
Čili ptám se pana poslance Janečka, proč se tak podivuje nad tím, že stát by měl mít - jakým způsobem, to je jiná záležitost - kontrolu nad těmi 200 miliardami, které do zdravotnictví půjdou. Kdo jiný zabezpečí občanům, že tohoto základního práva budou moci užívat, když to nebude stát a když stát nebude mít prostředky, aby toto právo účinně realizoval?
Prostě mě překvapuje - přece jenom, jak říkám, ve zjitřené předvolební atmosféře - když paní poslankyně Talmanová mluví o tom, že stát chce uchvátit něco, co svého času předával. Ale jestliže to předával, tak vůbec z toho neplyne, že nemá mít žádné možnosti kontrolovat, co se s tím, co předal, děje. Tak to není. My nejsme federace. Vztahy krajů a státu nejsou upraveny ústavou. Ústava neříká, co všechno patří do kompetence krajů. Prostě - to se stanoví zákonem. A zákon stanoví nejvyšší zákonodárný orgán státu.
Vážení kolegové, ujasněme si tady určité základní pojmy, nepleťme veřejnost. A jestliže skutečně nechceme připustit to, co by pro občany naší země bylo neštěstí, totiž aby se i tento důležitý veřejný majetek privatizoval a aby stát ztratil možnost zabezpečit základní právo občanů, kterým je právo na bezplatnou zdravotní péči, tak přistupujme k těmto věcem odpovědně a se znalostí toho, jaký je ústavní rámec pro řešení těchto věcí.
Připomeňme si svého času slova současného prezidenta o zaplevelení ústavy. Já myslím, že většina občanů je ráda, že ústava je zaplevelena sociálními právy. Kdyby záleželo na ODS, nebylo by tam žádné.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jičínskému. S faktickou poznámkou pan poslanec Říman, poté pan poslanec Janeček. Potom pan poslanec Schwippel.
Poslanec Martin Říman: Děkuji za slovo. Pan poslanec Jičínský tady analyzoval vztah státu a samospráv s tím, že stát v okamžiku, kdy dá samosprávě něco zákonem, tak jiným zákonem to může zase odebrat. Ano. Může. To je pravda. Otázka ale zní, proč to dělá. To tady vysvětleno nebylo. To za prvé.
A dále pan kolega Jičínský řekl větu - cituji: Stát musí mít kontrolu nad 200 miliardami korun, které jsou ve zdravotnictví. To znamená - nad všemi penězi, které jsou ve zdravotnictví. Znamená to snad, že poté, co ovládne stát doposud krajské nemocnice, ovládne i jiná zdravotnická zařízení ve vlastnictví soukromých subjektů, praktické lékaře, stomatology, lékárny, farmaceutické firmy, prostě všechny, kdo se dělí o oněch 200 miliard korun?
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Římanovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Jičínský.
***