(15.20 hodin)
(pokračuje Langer)
A chci vyzvat všechny poslance, kteří budou pro tento návrh zákona hlasovat, aby učinili veřejný závazek, a ten závazek zní: Pokud Ústavní soud v případné ústavní stížnosti zruší tento návrh zákona, pokud jednotliví provozovatelé a vlastníci budou žalovat na státu způsobenou škodu, aby oni se veřejně přihlásili k tomu, že ponesou svoji politickou odpovědnost, že rezignují na poslanecké mandáty, jejichž prostřednictvím hlasovali pro neústavní normu, a že ze svých vlastních finančních prostředků se budou podílet na náhradě způsobené škody.
Pokud myslíte své rozhodnutí o tomto zákonu vážně, pokud jste přesvědčeni o tom, že ten zákon je spravedlivý, že je ústavně konformní, že nepovede k likvidaci nemocnic, že nepovede ke způsobení velkých materiálních škod, potom neste kůži na trh a potom tento veřejný závazek učiňte. Věřím, že nebudete zbabělí, že budete mít dostatek odvahy a že toto z tohoto místa na mikrofon prohlásíte.
Děkuji. (Potlesk poslanců ODS.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: O slovo se přihlásil ministr zdravotnictví David Rath, který nebyl písemně přihlášen, ale hlásí se v této chvíli a má přednostní právo vystoupit. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr zdravotnictví ČR David Rath: Pane předsedo, dámy a pánové, já jsem myslel, že nebude třeba k tomuto zákonu příliš vystupovat, protože vše, co mělo být řečeno, už bylo opakovaně řečeno, ale zdá se, že je to stále atraktivní téma a potřebuje některé věci třeba i opakovaně vysvětlit.
Já tedy nechci podezírat pana poslance Langera, že zde veřejně nemluví pravdu a že zde záměrně lže, to bych si nedovolil, ale pak musím tedy konstatovat, že pan poslanec Langer ten zákon a tento návrh nemohl vůbec číst, protože pak by nemohl hovořit o tom, že existující nemocnice, které jsou navíc do značné míry nezastupitelné v těch oblastech, tedy Jeseník, Šumperk, Hranice, které jsem osobně navštívil, tak že by jim mělo něco z tohoto zákona snad hrozit špatného.
Já jsem i na místě vysvětloval jak občanům, kteří to tedy pochopili velmi rychle, zvláště po citaci tohoto zákona, bohužel nechtěl to pochopit stále pan majitel, neb snad na minulé kandidátce ODS byl na čtvrtém místě, a nyní já jsem mu vysvětloval, že má dvě možnosti. Tu jednu odcituji z tohoto zákona. Je to v paragrafu 17 - změny zákona o veřejném zdravotním pojištění, který doslova říká: S účinností od 1. ledna 2008 může být ústavní zdravotní péče hrazena z veřejného zdravotního pojištění na základě smlouvy podle předchozí věty, je-li poskytována veřejným neziskovým ústavním zařízením podle zvláštního předpisu, nebo - podtrhuji nebo - zdravotní pojišťovny uzavřou smlouvu na základě výběrového řízení podle tohoto zákona, tedy zákona 48, podle kterého se smlouvy uzavírají i dnes. Takže pro nemocnici v Jeseníku, v Šumperku, Hranicích a mnohým dalším se oproti současnosti nemění ale vůbec - podtrhuji - vůbec nic.
Dostávají navíc jednu další možnost, kterou dnes neměly. Tou možností je se rozhodnout, zda chtějí jít stejnou cestou jako dnes, tedy podle zákona 48 a mít smlouvu jako dnes, třeba jako obchodní společnost, anebo se předělají na neziskovou nemocnici, tedy jednoznačně by nám spíše i ti majitelé měli poděkovat, protože my jim přinášíme oproti současnosti rozšíření možnosti volby. Je přece lepší mít možnost vybrat si ze dvou cest, než mít jen jednu. Ta jedna současná je jim samozřejmě v plném rozsahu zachována a jistě takové nemocnice jako Jeseník, Šumperk, Hranice nemusí mít vůbec strach. Proč by neměly mít smlouvy s pojišťovnami dále, resp. měly by být násilně ukončovány? Probůh, jak by ty pojišťovny na tom místě zajistily pro své pojištěnce péči? Navíc když tak mohou učinit i v případě, že půjde dál o akciové společnosti.
Navíc, kdyby ti majitelé nemocnic to mysleli skutečně poctivě, tak zákon o neziskových nemocnicích je pro ně nepochybně výhodnější, ale nese s sebou jednu věc navíc, a tou je povinnost zveřejňovat účetnictví, tedy za co nakupuji, jak nakupuji, od koho nakupuji, proč tak nakupuji. Čili na druhou stranu získávají majitelé soukromých nemocnic z tohoto zákona další zajímavou možnost - právo čerpat dotace z rozpočtu měst, krajů, státu i EU. Čili každý, kdo to myslí poctivě, tak rád bude čerpat tyto dotace. Na druhou stranu bude muset dát účetní knihy na stůl. Já se ovšem obávám, že mnozí majitelé těchto nemocnic se právě tohoto bojí a hledají výmluvy. Dobře, já s tím nemusím souhlasit, na druhou stranu my jim ani nebereme možnost existovat podle stejných právních norem tak, jako existovaly doposud, existovat bez problémů dál, poskytovat zdravotní péči ve stejném rozsahu, podle stejné smlouvy s pojišťovnou, ve stejném rozsahu jako dnes.
Takže bych prosil, aby si kritici ten zákon podrobně přečetli a neříkali věci, aby je někdo nemusel podezírat ze záměrné lži, ale pouze je podezíral z nedbalého výkonu řekněme poslání poslance.
Pak mi dovolte pár věcí, tři body, proč vlastně ten zákon je v tuto chvíli iniciován a je předkládán.
Hlavní důvod, proč je nutný, je zabránit plošné privatizaci nemocnic v ČR. Opět opakuji: to je nejdůležitější cíl tohoto zákona - zabránit plošné privatizaci pozemků, budov, dokonce i zaměstnanců a všech věcí, které tam jsou, protože to je proces, prosím vás, nevratný. Jak jednou se ta nemocnice stane soukromým majetkem, tak jde o proces nevratný a je jen na majiteli, jak s tou nemocnicí bude nakládat dál. A já věřím, že někteří majitelé s ní budou nakládat třeba dobře, jiní majitelé třeba špatně, že skončí jako BRUMEDA, tedy nemocnice v Bruntále, nebo Boskovická nemocnice - rozvrácené, doslova vykradené za asi deset let panování soukromých majitelů. Některé dokonce mohou být z rozhodnutí majitele předělány na penziony, hotely, rozparcelovány. Prostě soukromému majiteli nikdo nemůže přeci říkat, jak bude nakládat se svým soukromým majetkem, jakou zdravotní péči tam bude poskytovat. Čili to je hlavní cíl tohoto zákona - zabránit krajům, ovládaným především Občanskou demokratickou stranou, v privatizaci prakticky všech nemocnic v České republice.
Druhým bodem je nad nemocnicemi, které žijí z veřejných peněz, tedy z peněz z veřejného zdravotního pojištění, zavést jasnou, cílevědomou a trvalou kontrolu hospodaření s těmito veřejnými prostředky. Podle mého soudu občané mají plné právo vědět, jak je s těmito penězi, které musí platit do zdravotního pojištění, nakládáno. Občané na to mají právo, mají právo, aby jejich peníze sloužily k vylepšování péče, a ne k tomu, tvořit zisk pro nějakého majitele.
***