(15.10 hodin)
(pokračuje Janeček)
Rozumím tomu, že se nám nedaří nastavit takové parametry, jako jsou standardní léčebné postupy. Rozumím tomu, proč léta není možné prosadit akreditace, proč neexistují výběrová řízení a místo toho tady máme takovéto silové řešení, které samozřejmě má jednu neuvěřitelnou věc, která také není nikde ve světě, to je, aby někdo řídil, v tomto případě ministerstvo, a někdo jiný, v tomto případě zřizovatel, měl povinnost platit dluhy. Pokud mi navrhovatelé sdělí, ve kterém státě je tento model obvyklý, budu rád. Mně se takový model nepodařilo nikde ve světě nalézt.
Často se hovoří o tom, že chceme v našem zdravotnictví ušetřit. Rád bych vás tedy seznámil s bilancí tohoto šetření. Toto šetření letos vypadalo takto. Zvýšili jsme platbu za státní pojištěnce od 1. 1. 2006 ze 481 na 513 korun. Od 1. 2. 2006 z 513 na 560 korun. Od 1. 4. 2006 z 560 na 636 korun. K tomu si připočteme předsunutou platbu v lednu 3 mld., předsunutou platbu v dubnu 2,5 mld. K tomu můžeme říci, že fakultní nemocnice dostaly 800 mil. od Ministerstva financí a zrušením investic 806 mil. od Ministerstva zdravotnictví. To jsou přece tak mimořádné příjmy, že by každý očekával, že budou splněny všechny požadavky, které např. byly vyslovovány, když se uvalovala nucená správa na VZP.
Jestliže si však přečtu stanovisko vlády, které je ke zdravotně pojistnému plánu na rok 2006, tak se dočítám - cituji: "Vláda konstatuje, že meziroční snížení závazků po lhůtě splatnosti činí pouze 2 mld. korun. Rychlejší konsolidaci není možné naplánovat, neboť náklady na zdravotní péči v roce 2006 mají zvyšující se tendenci. Ušetřit 2 mld. korun proti těmto zhruba 14 (mld.?) se jeví tedy jako maximum."
Přitom víme co? Že ročně vyhazujeme několik set tun léků, jejichž cena je o objemu přibližně 3,5 mld. korun. Čili možná, že se budeme dovídat, jak se nám daří zlepšovat situaci ve zdravotnictví. Ano, nalili jsme tam mnoho a mnoho miliard korun, které - tak jako vždycky předtím - protekly, aniž by je někdo byl schopen zadržet. A proč? Protože není vůle podívat se na to, co potřebuje pacient. Kdybychom se podívali, co potřebuje pacient, tak pacientovi je, vážení přátelé, v okamžiku, kdy leží na vozíku, v okamžiku, kdy je v bezvědomí, úplně jedno, jestli je léčen v nemocnici akciové, neziskové, církevní, státní, soukromé. On chce být léčen v nemocnici kvalitní. A to nelze zjistit silovým nekompetentním - a podtrhuji slovo nekompetentním - hlasováním v této Poslanecké sněmovně. Neboť jestli se něčím tato Poslanecká sněmovna kdy zesměšnila, tak je to hlasování o jednotlivých nemocnicích, o kterých nevěděla nic.
Vážené dámy, vážení pánové, mějme větší úctu k našim občanům, mějme větší soucit a větší pochopení pro potřeby našich pacientů.Nedělejme si z nich politická mávátka s tím, že nám nezáleží na tom, jak dopadne jejich zdravotní stav. Děkuji. (Potlesk v pravé části sálu.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Pokud se nepletu, o slovo se přihlásil místopředseda Ivan Langer - ale dá ještě prostor paní poslankyni Rujbrové.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Děkuji. Kolegyně a kolegové, já bych ráda využila příležitosti rozpravy k projednávanému návrhu zákona, abych vás seznámila s peticemi, které Poslanecká sněmovna k tomuto tématu během posledních dnů obdržela.
Je to petice organizovaná Sdružením nestátních zdravotnických zařízení APRIMED ke krizi zdravotnictví ze dne 28. března 2006, požadující dostupnou zdravotní péči a zachování zdravotní péče v nestátních zdravotnických zařízeních, která obsahuje 6037 podpisů, a dále petice za podporu zachování Léčebny dlouhodobě nemocných v Humpolci s 2057 podpisy.
Petice včetně odůvodnění jsou vám všem k dispozici v petičním výboru. Děkuji vám.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji za informaci. A nyní se o slovo přihlásil místopředseda Ivan Langer. Pak bude další paní poslankyně Talmanová.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane předsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi poměrně stručný příspěvek k tomuto návrhu zákona.
Opravdu jsem si opakovaně kladl otázku, co dobrého tento zákon přinese lidem, pacientům, ale také zdravotníkům, kteří žijí a pracují v této zemi. A jsem skutečně přesvědčen, že nepřinese dobrého vůbec nic. Ten důvod je jasný. Tento zákon jasně popírá základní kritérium, které by mělo rozhodovat o tom, kdo smí a kdo nesmí poskytovat zdravotní péči, a tím kritériem je kvalita. Tento zákon jednoznačně na úkor kvality péče nadřazuje právní formu poskytovatele zdravotní péče a může tak docházet k paradoxnímu závěru, že dobré, kvalitní nemocnice, které nebudou chtít být znárodněny a transformovány, zaniknou a ty nemocnice, které zdaleka nedosahují jejich kvality, budou i nadále přetrvávat jen proto, že byly tímto zákonodárným sborem transformovány. Považuji to za nesmírně nespravedlivé, považuji to za špatné a nedůstojné tohoto zákonodárného sboru, této vlády a tohoto ministra zdravotnictví. To je první poznámka.
Druhá poznámka. Kladl jsem si otázku, co dobrého tento návrh zákona přinese občanům v Olomouckém kraji, ve kterém žiji. A odpověď zní: tento zákon jim nepřinese dobrého nic. Tento zákon ve svém důsledku - a už jsme se pokoušeli vám to jednoznačně na základě dikce tohoto zákona, která je závazná, prokázat - povede k jednomu jedinému, a to je k tomu, že na mapě Olomouckého kraje se objeví tyto dvě zóny: jedna bílá, ve které nemocnice budou, druhá černá, ve které nemocnice nebudou.Tento zákon jasně říká, že ten poskytovatel lůžkové zdravotnické péče, který se netransformuje od 1. 1. 2008, nebude mít nárok na úhradu jiné péče, než je ta akutní. Z logiky věci to povede k dramatickému zhoršení jeho hospodaření, a tudíž k zániku.
Proto tedy nemohu souhlasit s těmi, kteří popírají jasný závěr, že tento zákon v této podobě povede k likvidaci soukromých nemocnic. V Olomouckém kraji to povede k likvidaci nemocnice v Jeseníku, v Šumperku a v Hranicích. V této části Olomouckého kraje žije zhruba 200 000 občanů, a opravdu si musím klást otázku, zda si něco takového zaslouží, zda tato Poslanecká sněmovna má degradovat práci lékařů a zdravotníků pracujících v těch třech nemocnicích. Moje odpověď je - nikoliv.
A proto chci apelovat na všechny poslance všech politických stran, aby prokázali vysokou míru odpovědnosti vůči lidem, kteří žijí nejenom v Olomouckém kraji, ale i ve zbytku České republiky, aby pro tento zákon nehlasovali. Chci apelovat na všechny poslance, kteří byli zvoleni za Olomoucký kraj, aby pro tento návrh zákona, který bezprostředně ohrožuje existenci nemocnice v Jeseníku, v Šumperku a Hranicích, nehlasovali.
***