(14.30 hodin)
(pokračuje Škromach)
Silnější stranou pracovního poměru je a vždy bude zaměstnavatel, protože vůči zaměstnanci vystupuje z pozice nadřízeného a zaměstnanec je povinen svou podřízenost vůči zaměstnavateli strpět.
Pokud zákon nebyl zpochybněn Ústavním soudem, je třeba vycházet z toho, že se jedná o právní úpravu, již Poslanecká sněmovna přijala jako právní úpravu, která je v souladu s Ústavou České republiky. Nicméně v období legisvakance zákoníku práce bude možné odstranit nesrovnalosti, na které poukazují některé menší odborové organizace. Zde je potřeba ovšem zdůraznit, že právě tím, že zákoník práce nově zavádí širší možnosti smluvních vztahů v pracovněprávních vztazích, a to zvláště v oblasti kolektivního vyjednávání, kde vznikají i vzájemné závazky, pak je potřeba řešit jinak než doposud otázku toho, jak bude uzavřena kolektivní smlouva v případě nedohody odborových organizací, pokud působí více odborových organizací u jednoho zaměstnavatele. V různých zemích se tato záležitost řeší různými způsoby a myslím si, že se najde i do budoucna rozumné řešení, které by bylo ve prospěch zaměstnanců i zaměstnavatelů.
Jako poslední je asi potřeba reagovat na stanovisko pana prezidenta, že návrh není výsledkem konsensu mezi sociálními partnery ani uvnitř vládní koalice, ani mezi komorami Parlamentu, posiluje nerovnováhu ve vztahu zaměstnanec-zaměstnavatel ještě více než dosud, a to ve prospěch zaměstnanců. Tady je potřeba říci, že je skutečností, že ke konsensu mezi sociálními partnery nedošlo přesto, že se o to vláda snažila téměř tři roky. Zaměstnavatelé měli od počátku koncepčně jiný postoj než odbory. Stejně tak nedošlo k plné neshodě ani ve vládní koalici, ani mezi oběma komorami Parlamentu. Dosáhnout naprosté shody o takové právní úpravě, jakou zákoník práce je, napříč politickým spektrem, nebude podle mého názoru možné nikdy. Jako příklad mohu uvést návrhy některých poslanců, např. ODS, bylo jich asi 180, pro které hlasovali pouze poslanci poslaneckého klubu ODS a které nepodpořil žádný jiný poslanecký klub.
Pokud jde o otázku dohody, tak si myslím, že tady základní problém je v tom, že vláda vycházela z vládního prohlášení, kde se hovoří o tom, že bude přijat nový zákoník práce. Tím byl splněn tento závazek, že nový zákoník práce nebude na úkor práv zaměstnanců - tento zákoník práce odpovídá tomuto vládnímu prohlášení. A stejně tak nedojde k omezení práv odborů - opět zákoník práce tomuto vládnímu prohlášení odpovídá. Čili je potřeba jednoznačně říci, že vláda naplňuje tímto zákonem svůj závazek, který přijala vůči voličům při schvalování důvěry vládě České republiky v tomto volebním období.
Možná ještě poznámka. Samozřejmě, že mohou být různé představy o volnosti, o tom, zda by v zákoníku práce měla být např. možnost propouštět bez uvedení důvodu, zda by měla být zrušena minimální mzda, měly by být kratší výpovědní doby, měla by být možnost sjednávat daleko tvrdší podmínky např. v hmotné zodpovědnosti a podobně. To je ovšem otázka vždycky vůle i politické vůle tohoto parlamentu a myslím, že v té podobě, tak jak zákoník práce je, přinese výrazný posun ve vztazích mezi zaměstnanci a zaměstnavateli a působením zástupců zaměstnanců, což jsou i odbory.
Díky za pozornost a věřím, vážené paní poslankyně a páni poslanci, že nový zákoník práce podpoříte, jako jste tak již učinili ve dvojím hlasování, poprvé, když jste zákoník práce schválili, a podruhé, když bylo přehlasováno zamítavé stanovisko Senátu. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji vám, pane ministře. Zeptám se, jestli ke stanovisku prezidenta se chce vyjádřit také zpravodaj výboru poslanec František Koníček. Kdo tedy převzal roli zpravodaje v tom případě? Není. Pravděpodobně neuslyšíme stanovisko.
Otevírám tedy rozpravu. Mám tady písemné přihlášky a jednu z místa. Je tady přihláška paní poslankyně Aleny Páralové, Miroslava Grebeníčka a nyní pana poslance Talíře. Prosím v tomto pořadí nejdřív paní poslankyni Páralovou, připraví se pan poslanec Grebeníček.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, vrácení vládního zákoníku práce Poslanecké sněmovně odůvodnil prezident republiky následovně. Cituji: "V této své podobě zákoník práce nepředstavuje tolik potřebnou moderní úpravu pracovněprávních vztahů a vládou slibovanou liberalizaci pracovního práva jako podmínku zvýšení konkurenceschopnosti našich firem a snížení vysoké nezaměstnanosti. Svým obsahem je v podstatě pouhou novelizací stávající právní úpravy a její nedostatky v některých oblastech ještě prohlubuje. Zásadní pozitivní změny nepřináší, což je v rozporu s celosvětovými tendencemi současné éry. Nejedná se ani o normu přehlednou a srozumitelnou, která by jasně a jednoduše formulovala základní práva a povinnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů, ale o úpravu velmi komplikovanou, zahrnující řadu ustanovení dosud obsažených v několika zvláštních zákonech a podzákonných právních předpisech."
Prezident republiky dále uvádí: "Přestože zákon verbálně deklaruje princip 'co není zakázáno, je dovoleno', velmi podrobnou reglementací všech podstatných záležitostí týkajících se pracovněprávních vztahů smluvní volnost jejich účastníků de facto omezuje, a tím zvyšuje nepružnost pracovního trhu u nás. Ta bude přispívat k dalšímu zvyšování nezaměstnanosti. V některých svých ustanoveních zákon zakládá nerovné postavení subjektů pracovněprávních vztahů, a to jak mezi zaměstnavateli, tak mezi zaměstnanci a jednotlivými odborovými organizacemi, což je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. To se týká zejména § 24 ohledně uzavírání kolektivních smluv, kdy je u zaměstnavatele více odborových organizací. Zvýhodňování jedněch organizací nad druhými je v rozporu s článkem 27 odstavec 2 Listiny základních práv a svobod. Zákoník práce není výsledkem konsensu ani mezi sociálními partnery, ani uvnitř vládní koalice, ani mezi komorami Parlamentu České republiky. Je předmětem rozsáhlé kritiky na politické scéně od zaměstnavatelů i od některých odborových organizací. To nedává záruku potřebné stability právního rámce pracovněprávních vztahů, kterou Česká republika nezbytně potřebuje. Zákoník je navíc posílením nerovnováhy ve vztahu zaměstnavatel-zaměstnanec ještě více, než je tomu dosud, a to ve prospěch zaměstnanců. Ze všech těchto důvodu se ztotožňuji se zamítavým stanoviskem Senátu v poměru 56:8 a tyto dva související zákony Poslanecké sněmovně vracím k novému projednání. Václav Klaus." Konec citátu stanoviska prezidenta republiky.
***