Neautorizováno !

(17.40 hodin)
(pokračuje Votava)

Ale nyní k argumentům pana prezidenta.

Podle mne lze stěží mluvit o tom, že zákon je špatný, protože podle něho rozšiřuje oblast státních zásahů do lidských životů. Vždyť tento "státní zásah", jak to pan prezident ve svém prohlášení nazývá, si přece sami homosexuálové přáli. Také obavy z paragrafu, který stanovuje vyživovací povinnost mezi partnery - pan prezident hovoří o vymáhání různých plnění pod pohrůžkou státní donucovací mašinérie - si myslím, že nejsou na místě. Pan prezident jako obhájce osobní svobody, zodpovědnosti jedince za své jednání by měl respektovat, když se homosexuální pár svobodně rozhodne i pro partnerství i za těchto podmínek. (V sále je velký neklid a hluk.) Opět: nikdo je k registrovanému partnerství nenutí.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já vás přeruším a znovu požádám Sněmovnu o klid. Pokud máte zájem o rozhovory na jiné téma, přesuňte je do předsálí. Myslím to vážně na všechny poslanecké kluby odleva doprava, odprava doleva. I pan kolega Karas. Omlouvám se, že jsem ho musel jmenovat.

Prosím, pokračujte.

Poslanec Václav Votava: Děkuji, pane místopředsedo. Menšina s takto navrženým zákonem také sama souhlasila. Mně naopak připadá spravedlivé, že ze zákona pro partnery vedle práv vyplývají i právě povinnosti.

Ve zdůvodnění veta také zazněla slova jako tradiční rodina, odvěká instituce manželství. Nepopírám, že tradiční rodina prochází jistou krizí, stále méně heterosexuálních dvojic vstupuje do manželství. Stále více manželství se dnes rozvádí. Četl jsem v poslední době řadu článků, které se právě oháněly tradiční rodinou a v přijetí zákona viděly její další ohrožení. Někdy však mám dojem, že tam, kde chybějí argumenty, právě se vytahuje karta tradiční rodiny. Nejenže vidím příčiny její krize úplně někde jinde, ale navíc bych si opravdu někdy přečetl, jak konkrétně zákon o registrovaném partnerství tradiční rodinu ohrožuje. Myslím, že nikoliv. Jaký vliv má na rozhodování heterosexuálního páru to, že spolu dva homosexuálové žijí v jedné domácnosti a že jim nový zákon tak trochu usnadní všední život.

Nikdo jistě nechce, aby prezident republiky bez rozmyslu podepisoval vše, co se mu k podpisu předloží, co mu Parlament předloží, avšak u tohoto druhu zákona si myslím, že pokud jej přijala tato Sněmovna, koneckonců schválil ho i Senát a většinový názor společnosti je kladný k tomuto zákonu, tak by k tomu měl také pan prezident přihlížet.

Děkuji vám. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Václavu Votavovi. Ještě sdělím pro stenozáznam, že Robert Kopecký má náhradní kartu č. 3.

Nyní je řádně přihlášený pan poslanec Jiří Třešňák. Připraví se pan poslanec Zdeněk Jičínský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Jiří Třešňák: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych úvodem říci, že když tento návrh zákona o registrovaném partnerství prošel Senátem, byl jsem přesvědčen, že celý maraton máme již za sebou a nebudeme se k němu vracet. Opak je však pravdou, a tak nám nic jiného nezbývá, než se tím zase zabývat.

Opakovaně tedy zde na půdě této ctěné Sněmovny dochází k souboji a nebojím se říci, že je to souboj svobodomyslnosti a zapšklosti. Tento návrh zákona zdaleka nedělá ze svazku dvou lidí stejného pohlaví rodinu, jak se domnívají mnozí konzervativci. Dělá z něj pouze matrikovou záležitost, ulehčuje jedné menšině život tak, jak je tomu v mnoha vyspělých zemích Evropy. Při svém minulém vystoupení jsem tyto státy vyjmenoval a dnes se uskromním a jenom je sečtu. Je jich 14. Jsou to všechno státy, které dosáhly mnohem pronikavějších hospodářských výsledků, než se zatím podařilo České republice. A tak i z této malé informace je zřejmé, že tolerantnější přístup k této menšině nemá negativní dopad například na životní úroveň obyvatelstva.

Názor veřejnosti v České republice je stabilní. Podle různých anket převažují zastánci tolerance. Mnozí odpůrci této předlohy tvrdí, že tím bude poskytnuto menšině homosexuálů privilegium. Vážené dámy a pánové, privilegium já jako právní laik bych si dovolil definovat jako právně nepodloženou výhodu nebo výsadu nebo výjimku ze všeobecného právního rámce. Dále bych lidově privilegium vysvětlil tak, že někde něco přidáme, ale jinde musíme něco ubrat. Avšak dostanou homosexuálové podle tohoto zákona něco, čím se nemohou chlubit heterosexuálové? To samozřejmě ne, byť i my víceprocentní můžeme přece po svých partnerech dědit, máme k nim vyživovací povinnosti, právo informovat se na jejich zdravotní stav a tak dále. Touto předlohou nedáváme této menšině, hrubě řečeno, žádné extrabuřty.

Dále by se samozřejmě dalo snést dalších mnoho argumentů, avšak v této Sněmovně již bylo toho na toto téma řečeno tolik, že další argumenty by vyznívaly patrně kontraproduktivně, a tak se pouze omezím na pár vět, které jsem již při minulém svém vystoupení zde řekl.

Mým hlavním argumentem pro je, že neznám zásadní žádný argument proti. Proč zakazovat či nepovolit něco někomu, když tím neškodí jiným? Proto necítím vůbec žádné právo toto jim zakazovat či odpírat, protože se tím nedotýkají práv mých, ani práv mých blízkých, ani práv mých spoluobčanů.

Děkuji. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Třešňákovi. Slova se ujme pan poslanec Zdeněk Jičínský, připraví se pan poslanec Vlastimil Ostrý. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, v námitkách pana prezidenta, které jsme dostali proti tomuto návrhu zákona, který obě komory schválily, po mém soudu není žádný argument, který by už v diskusi nezazněl. Nemyslím, že je nezbytné na argumenty reagovat. To jsou věci, které jsou známé. V této sporné otázce jsou tu dvě skupiny názorů, které tu zůstanou bez ohledu na to, zda návrh zákona bude schválen, nebo schválen nebude.

Mně jde ale o jiný aspekt věci, který bychom si měli uvědomit, a to zda pan prezident jedná jako prezident parlamentní republiky, anebo zda nenadužívá určitých práv, která mu ústava dává. Nepochybně prezident republiky má právo tohoto suspenzivního veta a je také přirozené, že ústava je nemůže vázat na nějaké podrobné podmínky, protože ústava je relativně obecný právní akt. Ale z hlediska parlamentní republiky prezident je součástí výkonné moci. On nestojí mimo vládu a proti vládě, protože takové postavení mu ústava nedává.

Kladu otázku: Čemu odpovídá toto veto prezidenta republiky, jestliže obě komory Parlamentu většinou svých členů se pro tento návrh zákona vyslovily? Z čeho plyne toto zvláštní postavení prezidenta republiky, že má za to, že v takovéto věci, kde volení zástupci lidu vyjádřili majoritně svou vůli, a to oběma komorami, si myslí, že se proti tomu může postavit?

***