Neautorizováno !

(17.30 hodin)
(pokračuje Filip)

Budeme pokračovat dalším bodem. Je jím

Požádám Sněmovnu o klid.

Než zahájíme projednávání, poprosím zástupkyni navrhovatelů poslankyni Annu Čurdovou a zpravodajku petičního výboru poslankyni Zuzku Rujbrovou, aby zaujaly místa u stolku zpravodajů.

Vážení kolegové, vážené paní kolegyně, stanovisko prezidenta republiky s odůvodněním jeho nesouhlasu s tímto zákonem vám bylo rozdáno jako sněmovní tisk 969/5.

Táži se zástupkyně navrhovatelů paní poslankyně Anny Čurdové, zda se chce vyjádřit ke stanovisku prezidenta republiky. Není tomu tak.

Chce se vyjádřit ke stanovisku prezidenta republiky paní zpravodajka? Je tomu tak. Prosím, paní zpravodajko, máte slovo.

Poslankyně Zuzka Rujbrová: Já budu opravdu velmi stručná. Kolegyně a kolegové, pan prezident vetoval návrh zákona o registrovaném partnerství. A je to zřejmě poprvé, kdy se zachoval jako Václav Klaus.

Já vím, že už jste rozhodnuti, jak budete hlasovat. A pro ty, kteří si zatím nestihli návrh přečíst, jenom sděluji, že není o právech, že není o dětech, že není o sexu, a že dokonce není ani o homosexualitě. Netýká se pouze voličů vaší strany. Je o pravidlech, jimiž se chce skupina občanů naší republiky řídit. Možná ho uvítají i vaše děti.

Děkuji vám.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní zpravodajce. Otevírám rozpravu. V rozpravě jsou přihlášeni v tuto chvíli paní poslankyně Parkanová, páni poslanci Votava, Třešňák a Jičínský. Nyní prosím paní poslankyni Vlastu Parkanovou, aby se ujala svého slova v rozpravě ve třetím čtení - pardon, ne ve třetím čtení, ale u zákona zamítnutého prezidentem.

Poslankyně Vlasta Parkanová: Já počkám, až tu nebude takový hluk.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Samozřejmě. Já požádám Sněmovnu o klid. Prosím paní poslankyně a pány poslance, aby pokud se nechtějí zabývat projednáváním tohoto zákona, který nám s nesouhlasem vrátil prezident republiky, své diskuse přenesli do předsálí a v klidu vyslechli jednotlivé řečníky.

Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Vlasta Parkanová: Děkuji za slovo a děkuji i kolegyním a kolegům za ztišení v sále.

Já jsem, dámy a pánové, uvítala rozhodnutí prezidenta republiky vrátit Sněmovně návrh zákona o registrovaném partnerství, a to nejen proto, že jsem tento návrh v průběhu jeho projednávání nikdy nepodporovala, ale také proto, že jasně prezentované názory prezidenta znovu upozornily na skutečnost, že zákon o registrovaném partnerství není projevem odstraňování diskriminace určitého typu partnerských vztahů, jak jej opakovaně prezentují jeho příznivci. Prezidenta republiky přece nikdo nemůže podezírat z náboženského fundamentalismu. A proto bychom této příležitosti měli využít k tomu, abychom se ještě jednou zamysleli nad těmi argumenty, které svědčí proti tomuto zákonu, aniž bychom se museli vzájemně osočovat z netolerance nebo přímo z homofobie, jak tomu tady již několikrát v minulosti bylo.

Já si dovolím některé z těch argumentů připomenout.

Manželství je jedinečná instituce, přičemž nelze popřít, že registrované partnerství tuto jedinečnost zeslabuje. A žádná jedinečnost nemůže existovat ve více podobách. Pak už není jedinečná. Jsem přesvědčena, že aktivisté, kteří prosazují tento návrh zákona, jsou si toho dobře vědomi a že jejich konečným cílem není ve skutečnosti registrované partnerství, ale úplné zrovnoprávnění registrovaného partnerství s manželstvím tak, jak se to ve druhém kroku již děje v řadě zemí s uzákoněným registrovaným partnerstvím.

Všichni, kdo chtějí tento návrh podpořit, by tedy měli vědět, že registrované partnerství je pouhým předstupněm vzniku nového typu manželství, kde již nebude záležet na pohlaví partnerů, a co je podstatnější, kde se zcela vytratí účel a smysl manželství, jak je deklarován v zákoně o rodině. Založení rodiny a řádná výchova dětí přestane být účelem nejen manželství, ale také smyslem poskytování státní ochrany, podpory a prestižního zacházení. Stát přestane preferovat důležité hodnoty a omezí se na podporu vztahů lidí, kteří o to stojí, či spíše řečeno, kteří si o to dostatečně hlasitě řeknou.

Mentalita registrovaného partnerství stojí totiž na argumentu: my něco chceme, a tak nám to, státe, dej! V této souvislosti mi dovolte citovat svým způsobem velmi výstižnou a symbolickou větu, která zazněla na nádvoří Pražského hradu poté, co prezident rozhodl vrátit Sněmovně tento návrh. A teď budu citovat: "Ten zákon je tady pro nějakou skupinu lidí. A tahleta skupina lidí by byla za takový zákon vděčná. A někdo řekne, že se mu to nelíbí, a tudíž ta skupina nemá nárok vůbec na nic." Mnozí si ještě mohou říci, je to malichernost. Tak když o to ti lidé stojí, buďme velkorysí a dopřejme jim to. A já si kladu otázku: Skutečně je možné vytvořit speciální práva pro každou skupinu lidí, která si o to řekne? Proč by pak měly být absurdní nebo směšné úvahy o požadavcích na zavedení mnohoženství, dejme tomu, ze strany tradičních muslimů? A nejde přirozeně jenom o menšiny sexuálně definované. Je mnoho dalších minorit, které by jistě přivítaly zákony, které by zohledňovaly jejich požadavky. Jenže pokud ztratíme ze zřetele jakýkoliv společenský účel nebo zájem, pak nevím, na jakém základě budeme rozhodovat, proč jedněm vyhovět a druhým ne.

Registrované partnerství, které zjevně žádný společenský účel neplní, otevírá Pandořinu skříňku nejrůznějších menšinových nároků, a proto je zcela mylné tvrzení, že jeho schválení se týká pouze homosexuální menšiny a že ostatním neškodí.

Dámy a pánové, budeme hlasovat o návrhu zákona, který je pokusem státu jedny hodnoty potlačit a jiné hodnoty naopak vyzdvihnout. Nepochybně jej lze označit za pokus o pozitivní diskriminaci určité skupiny osob či projev kultu kolektivních práv adorovaných menšin.

Kolegové, kteří zde tento návrh předkládali, nebyli vedeni zlými úmysly. Bylo by však iluzí se domnívat, že podpora tomuto návrhu zákona může procházet napříč mezi lidmi tolerantními a netolerantními, či liberálními nebo neliberálními. Já opravdu nevím, co je liberálního na zbytečných a nedůvodných zásazích státu do soukromoprávních vztahů. A stejně tak nevěřím v šíření tolerance státní regulací. Já bych si přála, aby každý z nás za chvíli hlasoval podle svého vědomí a svědomí tak, jak se k tomu zavázal v poslaneckém slibu, a tak, jak to říká ústava této země. Doufám, že pro nás pro všechny je tato ústava stále ještě nadřazena rozhodnutím stranických orgánů.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Vlastě Parkanové. Nyní další přihlášený - pan poslanec Václav Votava. Připraví se pan poslanec Jiří Třešňák. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vládo, dámy a pánové, na podporu zákona o registrovaném partnerství jsem vystupoval v této sněmovně již několikrát. Můj postoj tedy k tomuto zákonu i k problematice, kterou řeší, je obecně znám, a je tedy naprosto jasný. Já bych chtěl však ve stručnosti polemizovat s argumenty pana prezidenta, které jej vedly k vetování tohoto zákona. Přiznám se, že jim tak docela nerozumím.

Nejsem homosexuál ani nikdo z mé rodiny není gayem nebo lesbičkou, dokonce ani mezi osobními přáteli nemám nikoho, kdo by patřil do této minority.

Homosexualita není nemoc. S touto dispozicí se člověk narodí a nemá možnost ji nějak změnit nebo i ovlivnit. A homosexuálové chtějí žít jako normální lidé, jako většinová populace. Většinou také nechtějí žít sami, chtějí žít s někým, koho mají rádi, se kterým se mohou podělit o normální lidské radosti, ale také starosti. Chtějí žít v partnerském svazku, mít práva, ale také povinnosti vůči tomu druhému. Tak jim to, prosím, také umožněme.

***