Neautorizováno !

(17.50 hodin)
(pokračuje Jičínský)

Opakuji znovu, že jsem si vědom, že z formálního hlediska veto prezidenta republiky není vázáno na žádné podmínky. Ale podle mého soudu prezident je vázán něčím, čehož se kolegové z pravé strany dovolávali v rámci diskuse o zákazu propagace komunismu i o kádrování odbojářů, že nemáme k právu přistupovat pozitivisticky, že máme hledět na to, jaký je duch zákona, čili v tomto ohledu, jaký je duch ústavy.

Za první republiky, kterou se ti, kdo tento návrh ústavy připravovali, inspirovali, ale bohužel ne dost, každý úkon prezidenta republiky potřeboval souhlas předsedy vlády, resp. pověřeného člena, čili kontrasignaci. Prezident, jestliže vetoval, a za první republiky mohl vetovat i ústavní návrhy zákonů, musel mít svůj návrh kontrasignován. U nás tomu tak není. A kolegům z ODS chci připomenout, Ivan Langer si vzpomene, že v době tzv. opoziční smlouvy jsme připravovali návrh změny ústavy, který v reakci na některé počiny tehdejšího prezidenta chtěl ústavu změnit ne z hlediska jejích základních koncepcí, ale chtěl změnit některá ustanovení tak, aby neumožňovala různý výklad a aby prezident byl nucen se pohybovat v rámci parlamentní republiky. To znamená, že tam bylo např. jasně formulováno, že prezident republiky nemůže odmítnout demisi, jestliže mu ji ministři prostřednictvím předsedy vlády podají. Hovořím o tom proto, že to bylo již za doby, kdy Václav Havel byl prezidentem a Václav Klaus byl předsedou Sněmovny a předsedou ODS, která tuto dohodu s ČSSD uzavřela, a my jsme to v Poslanecké sněmovně většinově schválili. Neschválil to Senát. Ale přesto je třeba si uvědomit, alespoň podle mého soudu, že pokud se chceme pohybovat v rámci určité ústavní kultury, potom je třeba ústavní instituce chápat a ústavní ustanovení uplatňovat tak, aby to bylo jednoznačné, a nemůže to být závislé na tom, kdo je momentálně prezidentem republiky. Jestliže ODS měla kritický poměr k některým počinům Václava Havla, kterými vybočoval z ústavních pravidel, tak jak se v parlamentní republice mají uplatňovat, jestliže ODS proti tomu měla výhrady a dnes je nemá, protože prezidentem je Václav Klaus? Takto se úcta k ústavě budovat nedá a takto se nedá vytvořit pevný rámec ústavního uspořádání, pevná pravidla, v nichž se pohybujeme.

Znovu opakuji, jsem si vědom, že prezident republiky toto právo uplatnit veto má a měl, ale jde o to, zda ho uplatnit měl ve smyslu svých povinností, jak přistupovat k plnění ústavy jako nadstranický prezident, který se slibem k něčemu zavázal. Čili kladu vám tuto řečnickou otázku.

Chci se také zabývat tím, co se stalo v poslední době předmětem velké diskuse, a začalo se mluvit o tom, že tento problém se politizuje a že socdem chce, aby jejich poslanci pro to hlasovali. Chci říci, možná že si někteří vzpomenou, že když jsme o tom jednali před nějakou dobou, nemám na mysli tuto poslední diskusi, bylo to už dříve, tak jsem upozorňoval, že u nás je situace zvláštní - mám na mysli u nás, v této Poslanecké sněmovně, v našem Parlamentu - v tom, že toto téma, které v západoevropských zemích je opravdu tématem, které dělí levici a pravici, že u nás je zvláštní v tom, že tato hranice takto ostře nejde. Upozorňoval jsem např. na zkušenost francouzského Národního shromáždění, kde v roce 1997 byl přijímán zákon o registrovaném partnerství, pro který všichni zástupci levice hlasovali, kdežto pravice jej odmítala. Nyní ani pravice proti tomu zákonu nic nemá, protože se v praxi osvědčil. Říkám to jenom proto, že tato tradiční dichotomie se v této věci u nás neuplatila. Považoval jsem za přednost, že pod tímto návrhem byli poslanci různých stran Parlamentu kromě KDU-ČSL, kteří mají přirozeně v této věci svůj názor, který je zamítavý, což respektuji.

Chci říci, že se teď podivuji nad tím, nemám jim to samozřejmě za zlé, lidi mají právo v průběhu doby měnit názory, ale jestliže čtu v tisku, že někteří z kolegů nebo kolegyň, kteří tento návrh zákona podepsali, mám na mysli z ODS, nyní říkají, že pro tento návrh hlasovat nebudou, protože se to příliš zpolitizovalo, pak musím říci, že tomu nerozumím. Toto téma bylo samozřejmě vždycky politické. Dělí ty, kdo jsou na straně spíše konzervativní, a dělí ty, kdo jsou na straně spíše liberální. V tomto směru to bylo vždy politické téma. A jestliže teď v souvislosti s jednáním prezidenta republiky se o tom začalo hodně diskutovat, tak je to přirozené, ale to není žádná politizace a není to žádný problém nebo spor Paroubek kontra Klaus nebo Klaus kontra Paroubek. Tak to přece není.

Tady je návrh, který opakujeme už poněkolikáté. Tento návrh obě komory Parlamentu schválily a já musím říci, že mě potěšilo, že v senátorském klubu ODS bylo pro tento návrh více hlasů než v této Sněmovně, že liberální křídlo v senátorském klubu je silnější než v tomto poslaneckém klubu. Ale samozřejmě, jak říkám, ti, kdo to navrhovali a kdo byli spoluautory a dnes mění názor, mají na to právo, ale divím se tomu, protože v takovýchto otázkách člověk nemění názor krátkodobě jenom pod vlivem nějakých momentálních stranickopolitických hledisek.

Kladu to opět jako druhou otázku, na kterou odpověď dá zřejmě hlasování. Vážení kolegové, myslím, že hlasování ukáže, zda principy tolerance a snášenlivosti u nás mají převahu, anebo převahu má opak.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu profesoru Jičínskému. Slova se ujme pan poslanec Vlastimil Ostrý, připraví se Oldřich Němec. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Vlastimil Ostrý: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi také několik vět, které vedou poslanecký klub US-DEU hlasovat proti prezidentskému vetu k zákonu o registrovaném partnerství.

Registrované partnerství je moderní evropská norma, která má v naší jistě tolerantní společnosti své oprávněné místo. Základní a nejpodstatnější důvod spočívá v tom, že bude dán důstojný rámec partnerským vztahům stejného pohlaví. Registrované partnerství nikdy nebude většinovým jevem. Jde především o vstřícný rok vůči párům, které se rozhodnou svůj vztah tímto způsobem formalizovat. Je pošetilé se domnívat, že se po schválení zákona netrhnou dveře matrik s homosexuálními dvojicemi. V éře individualismu, kdy rapidně klesají počty manželských svazků, jde spíše o jev ocenitelný.

Kromě symbolického významu má návrh také praktické dopady. Jde především o vzájemnou zástupnost při vyřizování zcela běžných životních situací. Takzvaná většinová populace si dnes stěží umí představit moment, kdy by sanitka odvezla ženu do nemocnice a manželovi by lékař odmítl sdělit důvod, stav či prognózu. Další důvod, pro který je tento zákon důležité přijmout, je např. vzájemná vyživovací povinnost, dědění po partnerovi při jeho úmrtí. Tato norma má sloužit párům, které zakládají svůj společný život na partnerském soužití, nikoli např. na společném bydlení. A takových situací, které jsou u manželských párů zcela běžné, bychom našli jistě mnohem víc. Jde přece především o vzájemný závazek těchto dvou osob a odstranění diskriminace. Z tohoto důvodu ani nemůže být ohrožení klasické rodiny. To, že již existující svazek dvou lidí bude legalizován, stěží může demotivovat jiné, heterosexuální jedince v uzavírání sňatků nebo plození dětí.

Registrované partnerství odpovídá trendům moderní otevřené společnosti 21. století a respektuje tolerantní postoj většiny české společnosti vůči této menšině, a proto US-DEU jako moderní liberální strana cítí povinnost dát zelenou této právní normě. Poslanecký klub bude hlasovat o přijetí zákona všemi svými hlasy.

***