Neautorizováno !

(11.10 hodin)
(pokračuje Gongol)

Historie hovoří o jeho rozmíškách se Senátem. Traduje se totiž známý příběh, že chtěl udělat ze svého milovaného hřebce Incitata římského senátora. Byl to zřejmě politický výrok, kterým vyjádřil pocit, že jeho kůň je stejně kvalifikovaný pro práci v Senátě jako kterýkoli jiný úředník. Tím se zřejmě Caligula chtěl pomstít Senátu.

Tady jsem našel odpověď na otázku, proč si Pražené zvolili tyto dva senátory. Oni totiž tím chtěli naznačit, že úroveň některých senátorů je taková, že je možné, aby ji vykonávali i jiní živočichové. Zatímco kůň Incitata pravděpodobně uměl jenom řehtat a sem tam ze sebe vytlačil nějakou mírně zapáchající hmotu, oni štěkají a ze sebe vytlačí hromádky dvě. Zápach je ale intenzivnější. Zahrádkáři nebo zemědělci vědí, že koňský trus lze použít jako výborné přírodní hnojivo. Zkuste k tomu účelu použít psí exkrementy. Zničíte si úrodu - ty jsou opravdu jenom h a čtyři tečky.

Říká se, že psi štěkají a karavana jde dál. Dámy a pánové, pojďme dál, neboť za to nás lidé neplatí. Dávám návrh na zamítnutí v prvním čtení.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Gongolovi. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Miroslav Kalousek.

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jako člen dolní komory chci vyjádřit hluboké politování, že jsou na její půdě sprostě uráženi členové Senátu, členové horní komory. Prosím je za odpuštění a prosím je o pochopení. (Smích poslanců klubu KSČM.)

Vás, pane předsedající, prosím a nabádám, abyste v případě sprostých urážek zakročil. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Ano, děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Gongol.

Poslanec Jaroslav Gongol: Pane předsedající, já se musím ohradit, ani jedno sprosté slovo v mém projevu nebylo. A když už jsem měl použít takové slovo, tak jsem je raději vytečkoval.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Tak, toto vysvětlení snad někomu stačí.

Jako další vystoupí paní poslankyně Páralová a potom řádně přihlášený pan poslanec Kalousek.

Poslankyně Alena Páralová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, horní komora Parlamentu navrhuje, aby ten, kdo podporuje nebo propaguje komunismus, nacismus nebo jiné podobné hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, byl potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let. Děkuji Senátu za tento návrh. Moc bych si přála, aby byl schválen, protože by byl velkým zadostiučiněním pro mnoho obětí nacistických a komunistických lágrů, mých vzácných přátel z Konfederace politických vězňů a ze Svazu bojovníků za svobodu. Jsou svědomím našeho národa a jejich velkým přáním je, abychom se z jejich zkušeností poučili a aby naše děti a vnuci nemuseli prožívat hrůzy nacismu a komunismu jako oni.

Smutnou bilancí působení mezinárodního komunistického hnutí, ke kterému se hlásí i čeští komunisté, je 80 milionů zavražděných lidských bytostí. Čísla vypovídající o komunistické tyranii v Československu nejsou o mnoho povzbudivější. Již zde byla zmíněna. Dle údajů Ministerstva spravedlnosti z roku 1968 bylo jen do roku 1968 z politických důvodů pronásledováno a odsouzeno 451 tisíc československých občanů. V letech 1948 až 1952 při kolektivizaci bylo odsouzeno nebo internováno 35 tisíc rolníků a 15 tisíc živnostníků. V táborech nucených prací bylo zavřeno 186 tisíc vězňů, u PTP sloužilo 118 tisíc mužů. V období let 1948 až 1967 bylo popraveno, zavražděno, zastřeleno na útěku, umláceno při výsleších a "zemřelo při výkonu trestu" 15 726 mužů a žen. Takto vypadalo, když se komunisté dostali k moci a nastolovali u nás novou, takzvaně spravedlivou společnost.

Připomeňme si, jak probíhal komunistický puč v roce 1948.

Dne 20. února 1948: 12 nekomunistických ministrů podalo demisi na protest proti stálému porušování zákonů komunistickou stranou.

Dne 21. února: Komunisté okamžitě organizovali tábory lidu. Ve jménu komunistické revoluce přebírali násilně kontrolu v armádě, policii, na všech pracovištích ve státě. Během několika dnů bylo vyhozeno 50 % ředitelů škol, čtyři tisíce studentů, sto učitelů. Za ně nastupovaly osvědčené komunistické kádry bez vzdělání a bez zkušeností.

Dne 22. února: Ustavení Lidových milicí, ozbrojené pěsti dělnické třídy, členy Komunistické strany. Lidové milice byly připraveny při nesouhlasu opozice použít zbraně.

Dne 25. února: Komunisté a policie, Sbor národní bezpečnosti, obsadili sekretariáty nekomunistických stran. Tam, kde měli své agenty, umožnili stranám další činnost pod dohledem.

Březen 1948: Dvě stě tisíc nekomunistů zaměstnaných ve státní správě nebo v komunální správě bylo vyhozeno. 750 tisíc se snažilo zabránit svému propuštění vstupem do Komunistické strany Československa.

Dne 10. března 1948: Zavražděn byl ministr zahraničí Jan Masaryk.

Dne 30. 5. 1948 proběhly první parlamentní volby v komunistické režii. Na jednotné kandidátce dominovali komunisté, zbytek tvořili loajální občané. S touto kandidátkou obdržel volič i bílý lístek, což měl být projev nesouhlasu.

Na závěr mi dovolte prožitek jednoho voliče z volební místnosti. Cituji: "Vzal jsem si s sebou noviny, ve kterých se psalo, že volby jsou tajné a svobodné, tj. za plentou. Všichni ale volili veřejně pod dohledem příslušníků komunistické strany. Plenta stála na hanbě v rohu místnosti. Odmítl jsem veřejně volit a čekal, až mi bude vyhověno. Stejně ale má volba za plentou nebyla tajná. Sedl si tam totiž člen Komunistické strany Československa, který byl svědkem mé volby - bílého lístku. Večer po volbách bylo mé jméno společně s dalšími jedenácti přečteno v místním rozhlase. Byli jsme představeni jako nepřátelé dělnické třídy."

Takto to vypadalo a za to všechno měli komunisté v této Sněmovně mnoho šancí, jak konkrétními činy dokázat, že obavy občanů před jejich návratem k moci nejsou oprávněné. KSČM ale nepodpořila v této Sněmovně ani jediný zákon, kterými jsme se snažili alespoň částečně napravit zločiny komunistů napáchané na našich občanech. KSČM hlasovala proti odškodnění obětí, proti restitucím, proti lustračnímu zákonu, proti jakýmkoli postihům bolševických zločinců a donašečů, proti zákonu o protiprávnosti komunistického režimu v letech 1948 až 1989, proti zákonu o odškodnění osob odvlečených po roce 1945 do gulagů, proti odškodnění obětí sovětské okupace po roce 1968. Naposledy včera Komunistická strana Čech a Moravy a Česká strana sociálně demokratická společnými silami zamítly zákon o zásluhách demokratického odboje.

***